Jako bych četla o sobě. Už od dětství jsem si připadala jako mimoň. Ne že bych nechtěla se přátelit,ale měla jsem pocit, že si nemám s ostatními co říct. Dnes bych řekla, že to je spíš můj nedostatek sebevědomí. Chci udělat dojem a moc přemýšlím co říct až nakonec neřeknu nic a působím jako namyšlená, nudná slepice.

Tak já mám štěstí, že manžel se sám aktivně zapojuje do péče o syna. Nemá problém ho přebalit, okoupat, převléknout, hrát si s ním. Dokonce mu chce udělat i příkrmy z jím vypěstované zeleniny. Ano je pravda, že přes týden je víc v práci než s námi doma, ale víkendy a svátky se nám věnuje na 100%. Když k tomu připočtu bezvadné babičky, které se div nepředhánějí aby mohly vnuka vidět a hlídat je pro mě mateřství opravdu to nejúžasnější co mě mohlo potkat.

Bohužel je naprostá pravda, že pokud dítě jídlo nezná z domova těžko ho bude jíst ve školce/škole. A řeči spolužáků jak je něco fuj, ble taky určitě nepřispívají k oblíbenosti školního stravování.

Je mi jasné, že kojení je pro syna to nejlepší, ale upřímně kdyby neexistovalo tak se taky zlobit nebudu. Je opravdu svým způsobem omezující. Představa, že si sednu třeba v parku na lavičku a musím odhalit soukromou část svého těla je nepříjemná. Doma nemám problém dát synovi ,,cucnout,, klidně co hodinu. Ale na veřejnosti bych se styděla. Ještě že existují umělé výživy.

Svádět neochotu mít děti na dobu je podle mě hloupost. Doba byla vždycky nějaká a rodilo se. To jen dnes, kdy žijeme v relativním bezpečí a blahobytu máme pocit, že pokud nemáme vilu, několik aut, x krát ročně exotickou dovolenou, oblečení světoznámých značek a měsíční plat minimálně 50 000 měsíčně jsme méněcenní a nemůžeme být šťastní. Přitom dítě chce jen náš čas, péči a lásku. A to odvádí pozornost od honby za výše zmíněným rádoby dokonalým životem.

Pokud dítě dělá kroužek, který ho baví je naprosto v pořádku ho v tom podporovat a je jedno na jaké úrovni. Hlavní je radost z té činnosti. Problém je ve chvíli kdy kroužek vybere rodič protože on ho taky dělal, chtěl dělat a dítě tam chodí jen z povinnosti.

Zrovna ve středu jsem šla kolem tří bister nabízejících kebab a úplně jsem dostala chuť. Připomnělo mi to chvíle kdy jsme nad ránem dostali v hospodě hlad a tehdy jediný kebab ve městě měl otevřeno až do 4. To byly časy. 🤣

Pravdu mají obě skupiny. Svatbou se na vztahu nic nezmění a určitě svatba nezaručí štěstí až do smrti. Jenže bohužel taky vím jak rychle se může stát tragédie a manžel/ka snáz získá nějakou podporu nebo informace. Takže za mě je svatba určitě praktičtější a výhodnější než žít na hromádce.

Na syna to dokonale sedí.

Nejspíš si to slíznu, ale tohle mi přijde jako takový hon na čarodějnice. To co se stalo je nepochybně tragédie a moje sestra s rodinou žije jen kousek od Houstoně, kde bydlel ten vrah takže možná nechybělo moc a mohla být taky obětí. Je to šílená představa. Jenže to neznamená přestat žít a kolektivně truchlit. Nejvíc se to dotýká příbuzných obětí. My ostatní můžeme s nimi soucítit, ale proč přestat žít svůj život, který to nijak nepoznamenalo?

Jako maminka dvouměsíčního andílka si nedokážu představit co vede ženu k tomu opustit své dítě. K tomu bezbrannému stvoření přece nejde cítit nic jiného než lásku a touhu udělat vše aby mu bylo dobře a bylo v bezpečí.

Jako prodavačka toho času na mateřské musím souhlasit. Volající, chrchlající zákazník, který přijde pár minut před zavírací dobou je opravdu na odstřel. Můžete mě ukamenovat, ale rozhodně nejsem zastáncem hesla náš zákazník náš pán. To vede jen k přesvědčení, že prodavač je sluha a otrok ke kterému se nemusí chovat slušně, ale on k němu jako k božstvu. I prodavač je člověk stejně jako zákazník a obě strany by měly zachovat určitý respekt a slušnost.

V článku mě zaujalo tvrzení divačky, že náhradní mateřství je neetické. Ano je to velmi citlivá a specifická situace, ale v tomhle případě logické. Gábina je mladá žena, která s partnerem chce rodinu a jiný způsob bohužel není. Problém bych viděla spíš v náhradní matce. Jako matka si nedokážu představit, že bych devět měsíců nosila v sobě miminko a po porodu ho měla dát pryč. Najít ženu, která to dokáže je strašně těžké až bych řekla téměř nemožné.

Moje zkušenost s císařským řezem je vlastně pozitivní. Z více důvodů mi byl několika lékaři doporučen. Syn se narodil naprosto v pořádku bez komplikací a to je pro mě nejdůležitější. I já byla po pár dnech naprosto v pohodě.

To znám moc dobře. Skoro dva roky řešení a běhání kolem IVF, plno komplikací, odkladů a ve chvíli kdy jsme už ani nedoufali nám paní doktorka oznámila s pusou od ucha k uchu a teď budu citovat: Je to tam. A od pátku jsem maminka toho nejúžasnějšího chlapečka.

Souhlasím, že dítě je trvalejší a pevnější pouto než manželství. Ale zároveň si myslím, že ve fungujícím vztahu má manželství rozhodně výhody a smysl.

Jsem 100% pro očkování. Nejspíš mám jen štěstí, ale neznám nikoho ze svého okolí kdo by měl po očkování nějaké následky. Jistě stát se může, ale to vždycky cokoliv a kdekoliv. Pokud můžu snížit riziko vážného průběhu nemoci u svého dítěte udělám to.

Tohle je složitá otázka. Na jednu stranu je jasné, že to co dělá Rusko je prostě špatně a je třeba nějaký trest. Ale zase si možná trochu naivně myslím, že většina rusů válčit nechce. Chcou jen prostě žít a přežít v podmínkách, které mají. To platí i pro sportovce.

Naštěstí my tohle s manželem nebudeme muset řešit. Dědeček i obě babičky budou za tři roky v důchodu a na vnuka se těší a když budeme přes léto v práci rádi pohlídají. Jinak by to byl dost problém. Zvlášť když manžel pracuje ve firmě kde je přes léto sezóna a nejvíc práce. Už když nastupoval a to bylo na nižší pozici než jakou má teď mu řekli,že v létě je dovolená výjimečná a to jen pro dělníky.

Nějaké oficiálnější pojetí návštěvy bych pochopila v případě, že například jdu poprvé k rodičům partnera nebo k někomu koho neznám a budu mu teprve představena. Ale přijde mi divné dělat z návštěvy přátel či příbuzných se kterými jsem v běžném kontaktu událost hodnou mezinárodní pozornosti. Vždyť to nikoho nemůže bavit se pořád hlídat jestli správně sedí, jak drží skleničku a co si milostivě může vzít z pohoštění. Návštěva má být hlavně příjemně strávený čas s fajn lidmi. A neohlášené návštěvy pro mě taky nejsou problém. Něco malého na stůl se doma vždycky najde. Normálnímu člověku je jasné, že když přijde neohlášený tak nemůže čekat raut jak na plese.