Nejspíš si to slíznu, ale tohle mi přijde jako takový hon na čarodějnice. To co se stalo je nepochybně tragédie a moje sestra s rodinou žije jen kousek od Houstoně, kde bydlel ten vrah takže možná nechybělo moc a mohla být taky obětí. Je to šílená představa. Jenže to neznamená přestat žít a kolektivně truchlit. Nejvíc se to dotýká příbuzných obětí. My ostatní můžeme s nimi soucítit, ale proč přestat žít svůj život, který to nijak nepoznamenalo?
Jako prodavačka toho času na mateřské musím souhlasit. Volající, chrchlající zákazník, který přijde pár minut před zavírací dobou je opravdu na odstřel. Můžete mě ukamenovat, ale rozhodně nejsem zastáncem hesla náš zákazník náš pán. To vede jen k přesvědčení, že prodavač je sluha a otrok ke kterému se nemusí chovat slušně, ale on k němu jako k božstvu. I prodavač je člověk stejně jako zákazník a obě strany by měly zachovat určitý respekt a slušnost.
V článku mě zaujalo tvrzení divačky, že náhradní mateřství je neetické. Ano je to velmi citlivá a specifická situace, ale v tomhle případě logické. Gábina je mladá žena, která s partnerem chce rodinu a jiný způsob bohužel není. Problém bych viděla spíš v náhradní matce. Jako matka si nedokážu představit, že bych devět měsíců nosila v sobě miminko a po porodu ho měla dát pryč. Najít ženu, která to dokáže je strašně těžké až bych řekla téměř nemožné.
Naštěstí my tohle s manželem nebudeme muset řešit. Dědeček i obě babičky budou za tři roky v důchodu a na vnuka se těší a když budeme přes léto v práci rádi pohlídají. Jinak by to byl dost problém. Zvlášť když manžel pracuje ve firmě kde je přes léto sezóna a nejvíc práce. Už když nastupoval a to bylo na nižší pozici než jakou má teď mu řekli,že v létě je dovolená výjimečná a to jen pro dělníky.
Nějaké oficiálnější pojetí návštěvy bych pochopila v případě, že například jdu poprvé k rodičům partnera nebo k někomu koho neznám a budu mu teprve představena. Ale přijde mi divné dělat z návštěvy přátel či příbuzných se kterými jsem v běžném kontaktu událost hodnou mezinárodní pozornosti. Vždyť to nikoho nemůže bavit se pořád hlídat jestli správně sedí, jak drží skleničku a co si milostivě může vzít z pohoštění. Návštěva má být hlavně příjemně strávený čas s fajn lidmi. A neohlášené návštěvy pro mě taky nejsou problém. Něco malého na stůl se doma vždycky najde. Normálnímu člověku je jasné, že když přijde neohlášený tak nemůže čekat raut jak na plese.
Tak ono taky hodně záleží jaká parta spolužáků se sejde a utvoří. Na základce to nebylo vůbec ono. Nezachránily to ani poslední asi dva roky, kdy jsme se dokázali jakžtakž domluvit a trochu semknout. Zato střední to byla paráda. Měli jsme fajn mladého třídního, kolektiv taky super a konečně jsem měla pocit, že aspoň trochu zapadam. Moje ségra,která chodila na stejné školy to má zase přesně naopak.
Moje jediné přání je aby se můj chlapeček narodil zdravý a ne moc brzo. Absolutně neřeším jestli to bude přirozeně, císařem, v jaké poloze, jestli mi u toho bude hrát hudba, vonět růže nebo vanilka. Z vlastní zkušenosti vím, že čím víc si člověk něco plánuje, tím je pak zklamaný a ve stresu když to nevyjde. Proto nechávám všemu volný průběh a ono to většinou dopadne líp než čekám.
Naprosto s učitelkou souhlasím. To varování tam není pro srandu. Dětem nápoje s takovým množstvím kofeinu, cukru a jiných stimulantů prostě nepatří. Nechápu rodiče, kterým je to jedno a ještě se rozčilují když je na to upozorníte. Navíc je doporučená dávka pro dospělého jedna plechovka a mnohé děti jich pijou víc a to už s dětským organismem pořádně zamává.
Jistě určitá opatrnost je naprosto v pořádku, ale tohle už mi přijde fakt úplně mimo. Přece nemůžu stát dítěti za zadkem 24/7 aby si náhodou neudělalo bebi. Kdo z nás si někdy neodřel koleno, neudělal si modřinu, nezakopl atd.? Stát se může kdykoliv cokoliv a když budeme všude vidět ty nejčernější scénáře nakonec to dopadne tak, že se člověk úplně zblázní a bude mít strach vyjít z bytu protože na schodech může zakopnout a spadnout.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Pravdu mají obě skupiny. Svatbou se na vztahu nic nezmění a určitě svatba nezaručí štěstí až do smrti. Jenže bohužel taky vím jak rychle se může stát tragédie a manžel/ka snáz získá nějakou podporu nebo informace. Takže za mě je svatba určitě praktičtější a výhodnější než žít na hromádce.
2 odpovědi