Ano napsal jste to přesně. Respekt musí být oboustranný. Není možné aby si zákazník dovolil k prodavačce všechno a ona se nemohla ozvat. Většina zákazníků jsou normální lidi ale zažila jsem i zajímavé exempláře. Třeba jeden pán už od vchodu na mě začal ječet dělej uřízni mi půlku chleba nebo jsem měla u pultu frontu on předběhl a začal mi nadávat ať si pohnu, že se tu jen na pultu válím. Takové chování opravdu nebudu tolerovat a tvářit se, že je to v pořádku.

Rozhodně souhlasím s tím, že štědrovečerní večeře by měla být výjimečná a měl by se k ní člověk obléct jinak než do běžného domácího oblečení, ale zase oblek mi přijde už moc. Ten aspoň podle mě patří do společnosti. Jako protimluv mi přijde pokyn nemluvit o smutných věcech, ale v proslovu zmínit ty co nás opustili a nemůžou být v tu slavnostní chvíli s námi. Odchod milovaného člověka přece smutný je nebo ne? Ať si každý udělá Vánoce a štědrovečerní večeři podle svých představ. Pro mě je důležitější atmosféra a to, že jsem s blízkými než to v čem budu oblečená, kde bude sklenička a příbor a kdo dostane první své jídlo.

Tak pokud se to s barvou přežene nebo odbarvení dělá neodborně může ta chemie v barvě opravdu vlasy poškodit a začnou vypadávat.

Když srovnám svůj život před narozením syna a teď neměnila bych. Dal mému životu smysl. Měli jsme se s manželem skvěle, ale něco nám k úplnému štěstí chybělo.

Samozřejmě pokud je proč tak je naprosto v pořádku dítě pochválit. Poslední dvě věty Vašeho příspěvku mi mluví z duše. Právě proto, aby člověk nepodlehl sebeoklouzneni měl by vědět, že je naprosto v normální nebýt ve všem nejlepší a nikdo to po něm ani nechce. Jinak jsem chtěla studovat psychologii a několikrát jsem byla přednášejícími pochválena za svůj přehled i názory a když jsem byla nucena studium ukončit říkala paní na studijním, že je to škoda, že moje výsledky nejsou špatné takže asi úplně pitomá nebudu i když osobně si nemyslím, že bych byla nějak extra chytrá. Tolik k Vašemu dotazů ohledně toho kolik odborných znalostí mám.

Vyvracet Vám názor nebudu. Jen si myslím, že existují větší problémy a starosti než okolí, které mele o tom samém pořád dokola. Udělala bych to přesně jak říkáte vyslechnout a pustit z hlavy.

A nevadí to pisatelce i z jiného důvodu než že je neustálé omílání okolí o přepracovanosti otravné? Trochu mi to přijde, že problém je v tom, že ona se ,, pochlubit,, nestihne. Ale to opravdu může být jen můj pocit a nerada bych někomu křivdila. Tohle řešit mi totiž přijde trochu jako pseudo problém. A jak se v článku píše jak jsou její svobodné kamarádky v práci upřednostňované tak já mám úplně opačnou zkušenost. Jako svobodná bezdětná se tak trochu automaticky předpokládalo, že kdykoliv můžu zaskočit když kolegyni onemocní dítě, je třeba zůstat dýl nebo pozměnit obsazení směny například kvůli návštěvě lékaře.

Děkuju za zcela jistě odborný výklad a cestu do mojí duše. Píšu snad někde, že se dítě nemá podporovat? Pokud byste věnovala čas a přečetla si i zbytek diskusního vlákna nemusela jste se ,,ztrapnit,,. Samozřejmě, že svoje dítě budu ve vzdělání podporovat, ale je mi jasné, že s největší pravděpodobností nebude génius, kterému půjde všechno raz dva a určitě mu nebudu tvrdit, že to tak je. Pokud mu nějaký předmět nepůjde ráda s ním budu trénovat, aby dosáhl co nejlepších výsledků.

Napsal jste to v podstatě správně a pod většinu bych se s klidným svědomím podepsala.

Tak samozřejmě jde i o formu jakou se kritika podá. Článek na mě bohužel působil tak, že jakákoliv kritika je špatně.

Ano s naprostou většinou toho co píšete můžu s klidným svědomím souhlasit, ale mě prostě ten článek vyzněl tak, že děti se nemají jakkoliv kritizovat a říkat jim, že něco nezvládají. To mi přijde špatně. Tím bych debatu ukončila. Myslím, že obě máme důležitější věci na práci než se navzájem na internetu přesvědčovat, která má pravdu. Přeju hezký den

Proč hned žalování? Aby hra na Mikuláše měla řekněme správný efekt a dítě uvěřilo, že svět dobra a zla v podobě Mikuláše a čerta existuje musí vědět něco co se o dítěti běžně neví a může to vědět jen málo lidí.

No úplně bych neřekla, že upozornění na nedostatky je shazování, ale souhlasím, že i způsob jakým se to udělá je důležitý. Co svět světem stojí fungoval princip odměny a trestu. Dokonalým příkladem je zákon. Budete ho dodržovat nic se nestane. Porusite ho půjdete do vězení. Není to taky určitá forma strašení? Ve škole je to podobné když se dítě bude dobře učit dostane dobrou známku. Ano ne všem dětem jde učení, ale v tom případě je třeba ocenit jeho snahu a říct nevadí že nemáš jedničky, ale snažíš se, děláš maximum. Dávat i flakacum jedničky jen aby se necítilo odstrkované je podle mě nevyvhovne a špatné.

Ano každý máme talent a něco jiného. A vyzdvihnout ve škole to co mu nejde právě proto, aby se tomu věnovalo a zlepšilo se. Pokud i přes snahu mu nějaký předmět nepůjde tak se nic neděje. Je podle Vás správné nechat dítě flákat a spoléhat na to, že mu učitelka stejně dá dobrou známku protože by se cítilo odstrkované?

Tak ono je strašení a ,,strašení,,. I dítě musí vědět, že každé chování má své následky a za některé přijde trest. Většina dospělých dodržuje zákony protože má nad sebou pomyslného strašáka ve formě trestu. Taky nás straší když porusis zákon jdeš do basy. Ano jsou děti, kterým učení moc nejde, ale v tom případě je třeba mu říct vím, že ti nejde učení ale vidím že se snažíš tak nevadí když nemáš samé jedničky. Horší je nechat dítě se flákat a spoléhat na to, že mu učitelka stejně dá jedničku aby se necítilo odstrkované. To podle mě není správné ani výchovné.

Vy se proberte. Samozřejmě, že když budu dítěti tvrdit, že něco umí a nebude to pravda bude žít v iluzi. A je jedno jestli je v první třídě nebo už na střední škole. Přehnané chválení není dobré stejně jako když se nechválí vůbec. Je třeba najít nějakou střední cestu a vhodný způsob s ohledem na konkrétní dítě.

Proč bych nebyla normální? Když si pořádně přečtěte co jsem napsala tak pochopíte, že nejsem pro přehnané strašení, ale když jeden večer v roce přijde Mikuláš s andělem dítě obdarovat trochou sladkostí a jako protipól k dobru zlý čert s přiměřeným chováním nevidím na tom nic strašného. A že souhlasím s tím aby se dětem narovinu říkalo, že něčem nevynikají? To mám například tvrdit že dítě je druhý Picasso když sotva nakreslí rovnou čáru?

No nenapsala to přímo takhle, ale podstata je stejná - dětem se nesmí říct, že v něčem nevynikají aby je to nedemotivovalo. Ano souhlasím, že forma jakou se mu to řekne musí být přiměřená, ale je blbost nerict to vůbec.

S přehnaným strašením rozhodně nesouhlasím, ale pokud se tahle vlastně pěkná tradice provozuje s rozumem a citem není to nic proti ničemu. Taky mě v článku zaujalo rozhořčení autorky, že si někdo dovolil říct o některých žácích, že jim něco nejde a je to demotivující. Jenže když dítě nebude vědět, že něco nezvládá jak se očekává a bude žít v iluzi, že vlastně je dobrý co ho donutí nedostatky dohnat a zlepšit se?

Ano taky si říkám jak jí to můžou baštit, ale evidentně účel světí prostředky. Možná právě proto, že je to tak jednoduché a v podstatě hloupé to na spoluhráče zafungovalo.