Madam modelko, 63 let dnes není žádný věk. Mému manželovi je 69, jezdí na skialpech, leze po skalách, spolu tancujeme, jezdíme na hory, na vodu... Ovšem jsem jen o 4 roky mladší. Jedna lidová písnička ale říká - "lepší s mladým mezi kameňama, jak se starým mezi perinama... Mladý lehne podla mého bočka a ščebetá jak tá lastovička. Starý lehne podla mého boku a počítá kolé je mu roků..." Nemusí to ale platit vždy. Potkala jsem při své práci dvojici - paní 53 let, manžel 95 let! Brali se, když paní bylo 22 let, měli spolu 3 děti a prožili hezký život. V tomto případě ale nešlo o nějakou supermodelku, ale normální českou ženu.
Kdo chce číst, ten číst bude. Na základce jsem četla všechno možné (verneovky, foglarovky, knihy Eduarda Śtorcha, i Čachtickou paní od Nižnánskyho, F.L. Věka od Jiráska, romány Emila Zoly). Ostatní přispěvatelé se asi vyděsili, ale tyhle knížky mám ráda dodnes. A později k tomu přibyla Margaret Mitchell Gone with the wind, Barbara Erskin aj. Zlatý profesor na střední škole, který mě tehdy v dobách normalizace nenutil číst romány typu Jak se kalila ocel. Nedávno jsem na blešáku koupila knihy Josefa Svátka Paměti katovské rodiny Mydlářů a zajásala - vydání z r. 1940, psáno ještě původní staročeštinou.
Pracovala jsem řadu let ve zdravotnickém zařízení následné péče a mohu říci, že se mi občas zvedal žaludek nad tím, jak se děti mých pacientů dokázaly hádat o majetek. A to se jednalo i jiné položky než v případě pana Delona. Nepište prosím o drbech týkajících se jeho rozhádané rodiny. Včera jsem zhlédla dva jeho filmy - Tři muži na zabití a Dva muži ve městě. Byl to PAN HEREC, kterého jsem měla vedla Jeana Maraise moc ráda a přeji mu klidné spočinutí.
Vzpomínám na polovinu 90. let, kdy jsme se vraceli s rodinou z týdenního pobytu v Krkonoších a zastavili se na zámku v Častolovicích. Při vstupu na nádvoří jsem si připadala jak Alenka v říši divů - zněla tichá barokní hudba, v kleci zpívali ptáčci, otevřená cukrárna... Tentýž pocit jsem měla při vstupu na toaletu - kanapé i okna byla dekorována závěsy z pruhovaných látek - později jsem se dozvěděla, že je paní hraběnka nechala ušít z látek na pyžama, zakoupených ve východočeské textilce.
A prohlídka zámku (východního i západního křídla) mě rovněž uvedla v úžas. Do Častolovic jsme pak jezdili pravidelně.
Upřímnou soustrast rodině a čest památce paní hraběnky.
P.S. Doporučuji životopisnou knihu Cesta, kterou sepsala matka paní hraběnky Cecílie Sternbergová.
Slečno, nevolejte, nic od něj nečekejte. Kdyby měl zájem, mobil by vzal. Zažila jsem před mnoha lety něco podobného. Můj drahý odjel na tábor jako zdravotník, poslal mi pohled a pak nic. Když jsem mu telefonovala, řekl mi jenom .."víš, ono by to nešlo...musím se zaběhnout v práci..." Moje odpověd' - aha, pak jsem položila telefon a už jsem mu nevolala. Společné fotky jsem vylikvidovala. Život jde dál. Ne že by mě to tenkrát nemrzelo, ale bylo mi jasné, že nemá cenu se mu vluzovat.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Že je pan režisér dezorientovaný... Jsem mladší než on a i krátce po škole, když jsem se seznámila se svým manželem, musel na mě při výletech dohlížet, abych z Moravy neskončila v Aši. A nemyslím, že bych tehdy ve věku 27 let byla dementní. Chtěla bych vidět tu krasavici za 20 let.