Radši se na tento program nedívám, neviděla jsem jediný díl.

Nechte paní Pavlovou na pokoji. Když cestuji do práce, vidím kolem sebe obtloustlé dámy v teplácích nebo obtažených riflích, prošívaných bundách, na hlavě "cosi". Málokdy se najde někdo elegantní. A pokud ano, většinou to jsou ženy 50+.

S angličtinou jsem začala až na "stará kolena", v 26 letech. Dne bych bez ní byla úplně mimo, řada pacientů přicházejících ke mně do ambulance nemluví česky ale anglicky. (Studenti na ERASMU, IT specialisté aj.) Česky se někteří z nich teprve učí, pro nás oba je jednodušší angličtina.

Zase promluvila česká závist. Když jedu tramvají a vidím kolem sebe ty tepláky, elast'áky na obtloustlých ženštinách, no... Manželka prezidenta musí reprezentovat, a to i oblečením.

Náš 3,5-letý vnouček je hrozně živý, člověk musí mít oči i na zadku. Když ho hlídám, jsem pokaždé vyčerpaná, jako bych kopala v kamenolomu. Prostě to tak je, děti nutno hlídat.

Nemusí být. Sedla jsem si v tramvaji hned u dveří na místo pro invalidy. Přistoupivší starý muž bez hole na mě spustil a domáhal se onoho místa. Hned vedle přes uličku ve vzdálenosti půl metru měl volné sedadlo. Nevstala jsem a odkázala jej na toto místo. Pokračoval se spílání, že jsem mladá a mohu vstát. Potěšil mě, je mi 65 let.

Vážená dámo, to není zapšklost, ale racionální rozhodnutí. Pokud někdo musí pořád zírat do mobilu, necht' nechodí na koncert, včetně Vás. A s tím dědkem zadržte, když mluvíte o tom, že za Vašeho mládí atd,, soudím, že ani Vy sama už nejste svěží poupě zvíci 17 let, ale osoba o tři roky mladší než černé uhlí. Hezký večer a přemýšlejte chvíli, než napíšete příště podobnou kravinu.

Zcela v pořádku. Dokáže mě úplně vytočit, když lidi během představení v divadle

čumí do mobilu.

...a tepláky...

Fujtajksl, luštěniny mám hodně ráda, ale toto je hrůza.

Asi bych rodiče navštívila a sledovala reakci. Otec Vás zavrhl už dřív, matka pravila, že pro ni nejste synem. Pokud by při Vaší návštěvě rodiče vyjádřili radost, že Vás vidí, odpustil bych a chodil pravidelně, ale v žádném případě se nestěhoval zpět. Nevím, jakého druhu je rakovina Vašeho otce, ale pečovat o takto nemocného člověka je náročné fyzicky i psychicky, hlavně pro nezdravotníka. Pokud matka potřebuje pomoc, může se obrátit na domácí nebo hospicovou péči, existuje-li tato ve Vašem okolí. .

Že je pan režisér dezorientovaný... Jsem mladší než on a i krátce po škole, když jsem se seznámila se svým manželem, musel na mě při výletech dohlížet, abych z Moravy neskončila v Aši. A nemyslím, že bych tehdy ve věku 27 let byla dementní. Chtěla bych vidět tu krasavici za 20 let.

Influencer sem, influencer tam... Mladí jsou chytří, rozumějí lépe technologiím, ale...Jedna 30-letá děva mě dostala dotazem, co jsou to kamélie. A podruhé nevěděla, co to jsou kapary. Technologii ovládají lépe, jejich všeobecné znalosti stojí za dvě věci.

Madam modelko, 63 let dnes není žádný věk. Mému manželovi je 69, jezdí na skialpech, leze po skalách, spolu tancujeme, jezdíme na hory, na vodu... Ovšem jsem jen o 4 roky mladší. Jedna lidová písnička ale říká - "lepší s mladým mezi kameňama, jak se starým mezi perinama... Mladý lehne podla mého bočka a ščebetá jak tá lastovička. Starý lehne podla mého boku a počítá kolé je mu roků..." Nemusí to ale platit vždy. Potkala jsem při své práci dvojici - paní 53 let, manžel 95 let! Brali se, když paní bylo 22 let, měli spolu 3 děti a prožili hezký život. V tomto případě ale nešlo o nějakou supermodelku, ale normální českou ženu.

Můj porod byl komplikovaný, nakonec přišla na řadu sekce. Rodit doma, umřela bych já i miminko. Čest a sláva a velký dík porodnici U Milosrdných bratří v Brně.

Píše se lyceum.

Kdo chce číst, ten číst bude. Na základce jsem četla všechno možné (verneovky, foglarovky, knihy Eduarda Śtorcha, i Čachtickou paní od Nižnánskyho, F.L. Věka od Jiráska, romány Emila Zoly). Ostatní přispěvatelé se asi vyděsili, ale tyhle knížky mám ráda dodnes. A později k tomu přibyla Margaret Mitchell Gone with the wind, Barbara Erskin aj. Zlatý profesor na střední škole, který mě tehdy v dobách normalizace nenutil číst romány typu Jak se kalila ocel. Nedávno jsem na blešáku koupila knihy Josefa Svátka Paměti katovské rodiny Mydlářů a zajásala - vydání z r. 1940, psáno ještě původní staročeštinou.

To nebyly děti, to byli parchanti. A můžete mě smazat.

Až bože, trika s potiskem moc nenosím, ale toto se mi líbí. A stačí mi rozhlédnout se v tramvaji - obtloustlé dvacítky s pupky lezoucími zpoza body triček...

Konečně inteligentní článek, který vyzvedl osobnost tohoto herce. Což se nedá říci o některých příspěvcích.