Tak jsem si myslela, jaká jsem kuchařka, že mě už nic nepřekvapí, a vida. 6/10, pouze průměr. Miluji krajové názvy, nejvíc asi vejmrda. Když se o ní zmíním, často vzbudím minimálně rozpaky, pokud mě dokonce někdo nepovažuje za vulgární ženštinu. Pro neznalé vejmrda je strouhaný křen s jablkem ředěný masovým vývarem + sůl. Já navíc přidávám citronovou šťávu, dnešní jablka proti těm dřívějším kyselkavým až vysloveně kyselým jsou příliš sladká. Ale co mě opravdu vzalo, jsou KLECHTY. Musím si ten recept napsat a po velikonocích vyzkouším. Vajíčka miluji ve všech podobách vyjma právě těch natvrdo vařených. Jinak právě proto, že se zajímám o krajové speciality, zakoupila jsem kuchařku těchto specialit od autorů redaktorů ČT, Toušlová, Maršál, a velké zklamání. Nedoporučuji.
Mně se nejvíc líbil Daniel Štefan. Ale i ten je pouze tuctový. Jinak nic moc. To syn mé kamarádky byl v době svého studia na VŠ skutečný krasavec. Když jsem se ho ptala, jestli nechce zkusit modeling, jen se smál. Už je to pár let zpátky, stále je to hezký nyní již muž, ale ty nejkrásnější léta už jsou pryč. Ti skutečně hezcí si zřejmě nepotřebují potvrdit svůj status. Škoda.
Paní primářka vůbec neví, co se děje na odděleních. Ano, odborná péče být musí, průběžné měření tlaku, cévkování, jídlo a pití zejména, v horkých dnech, vše podle protokolu nedá se nic vytknout. Ležela jsem v nemocnici Pardubice loni v létě. Večer před operací jsem se měla omýt jakýmsi desinfekčním gelem. Mé vlastní mýdlo bylo málo. A nestačilo tímto gelem omýt pouze jednu hýždi popř. dvě hýždě a příslušnou nohu, na které měl být vykonán operační výkon, endoprotéza, musela jsem se tím poctivě natřít celá, pak teprve spláchnout (ještě že jsem vynechala obličej). A ráno jsem měla celý postup zopakovat. Po deseti minutách tělo v ohni, alergie. A to přesto, že téměř žádnou alergií netrpím. Když jsem si šla stěžovat na sesternu, nechtěla mi to sestra věřit, prý jsem první. No někdo první být musí. Ráno před operací jsem zbytky červeně na těle ukazovala lékaři při vizitě, věřil mi. Druhý den ráno po operaci jsem se musela omýt. Nejspíš jsem se na tom operačním sále příšerně zašpinila. Odmítla jsem tu jejich pěnu. To není pěna, to je mýdlový roztok. Vlastní žínku jsem upoutaná na lůžko namáčela do předloženého lavórku a poctivě se omývala. Poté sestra lavórek s úplně bílou mýdlovou vodou odnesla a já čekala, že přinese vodu čistou, abych se spláchla. Čistá voda se již nekonala. Už jsem neprotestovala, připadala jsem si jako kverulant. Po přeložení na pokoj šílená vedra, okna obrácená k jihu, když jsem prosila o otevření okna, tak ne, nám je na sesterně horko. Po hodině přišla sestra měřit tlak: No vy tady ale
máte horko. Vždyť jste mi odmítla okno otevřít.
Na závěr byla přidána anketa, kdy čtenáři měli hlasovat, jak moc mají rádi lidovou architekturu. Lidovou architekturu mám ráda moc, ale nehlasovala jsem, jelikož tento dům, vydávaný za lidovou architekturu, nemá s lidovou architekturou společného ani zbla. Stěna domu obrácená do ulice bez oken? Z kterépak architektury autor čerpal? Možná z nějaké koliby, ta ale stojí osamocena kdesi na stráni, o ulici nemůže být řeč, a ani neslouží jako obytná budova. Pokud si takovou budovu postaví majitel jako solitér na vlastním pozemku mimo obec, proč ne, proti gustu... Ale vydávat toto monstrum za lidovou architekturu, to se autor článku asi pominul rozumem. A už vůbec nerozumím tomu, že taková stavba byla povolena jako řadová uliční zástavba.
Redaktor parafrázuje text militantní písně, kterou do pochodu zpívali příslušníci Hlinkovy gardy. Moje slovenská matka, která se nakonec provdala do Čech, na tu píseň vzpomínala, jak v Košicích šla po ulici, slyšela zpěv, ale spíš militantní řev nažhavených pochodujících mladíků a jak se bála, aby nějakou neutržila. Ale nemíchala se mezi ně, tak zůstala ušetřena. A zde je text, který si maminka zapamatovala, myslím, že až do smrti:
Rež a rubaj do krve po tej českej kotrbe, pokial Slovák na Slovensku pánom nebude. A tak když jsme se rozdělovali, byla jsem pro rozdělení, i když na Slovensku mám ještě stále příbuzné. Mají, co chtěli.
Je mi 72 let. Čokoládu Lidka pamatuji a tu hořkou jsem milovala. Vyráběla se v čokoládovně v Děčíně. Po roce 1989 podnik skončil stejně jako mnoho dalších a s tím skončila i Lidka. Od té doby jsem již tak dobrou čokoládu nejedla, a to jsem zkoušela i ty nejdražší dostupné druhy. Shodou okolností jsem střední školu studovala v K. H. Na jednom srazu abiturientů jsem se bavila se spolužákem na den stejně starým se mnou. Jeho děd právě tuto čokoládu vyráběl a pojmenoval ji jménem své ženy, spolužákovy babičky. Po sametové revoluci spolužák pobral nějaké restituce a založil vlastní podnikání, nikoli však již v čokoládě.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Herečka Sandra Nováková je ženou mnoha talentů. Vedle uměleckých projektů...se ráda svléká a nechá se fotit nahá. Jistě pro ženu mnoha talentů nebude těžké sehnat firmu na opravu střechy. Škoda, že už to není ta rozkošná holčička ze seriálu Bylo nás pět.
1 odpověď