Mýlíte se, tohle začalo již někdy v devadesátkách a tehdy o sektě ANO nebylo ani vidu, ani slechu, možná ani Babiš, kterého tu chytře nejmenujete, ani netušil, že se někdy ocitne v politice. A tehdy nám vládla ODS (sekta?).

Pana Plachetku jsem viděla prvně v Sama doma. To ještě prakticky nebyl znám, možná jen mezi návštěvníky Národního, kde tehdy zpíval. Snad tenkrát mluvil o tom, že byl pozvaný do Vídně, ale ještě tam měl pouze hostovat. V tom pořadu rovněž zpíval. A sakra, to je hlas, pomyslela jsem si. Když jsem pak byla u syna, probírali jsme klasickou hudbu (záměrně neužívám vážnou), zmínila jsem operního pěvce, dosud neznámého, avšak mě zaujal natolik, že jsem si jeho jméno zapamatovala. Snacha si jej vygooglila a prohlásila: "Ten je ošklivej!" "Však nekandiduje na nejkrásnějšího muže, ale jeho předností je zpěv", byla má odpověď. Kde jsou všichni ti někdejší Mr. World a kde je Plachetka. Zkrátka krásný hlas byl tenkrát, krásný hlas, možná ještě krásnější, neboť vyzpívaný, je dnes. Plachetka umí. Zatím jsem jej naživo neslyšela, ale doufám, že se mi to aspoň jednou podaří, i když mám trochu potíže s nohama a doprava někam mimo mé bydliště je mírně obtížná.

Vidím to podobně. Rozhodně nebourat, ale přestěhovat někam, kde bude sloužit dál, třeba i jen jako lávka pro pěší, dobrá volba. Jen se obávám, že lávce pro pěší se nebude dostávat takové údržby, kterou by si tahle "babička" zasloužila a nakonec ji stejně strhnou pro špatný stav. Je to pár dnů, kdy jsem ke svátku dušiček jela vlakem z Kolína do Poděbrad. Kolikrát jsem tudy za mlada jela! Těsně před Kolínem (z pohledu od Poděbrad) vedl železný nýtovaný most přes Labe, podobný tomu v Praze. Pokaždé, když jsem tudy jela, věděla jsem, že asi za minutu vystupuji. A bylo to tak milé, ten most ke Kolínu patřil. Nyní jsem jela opačným směrem, z Kolína do Poděbrad a těšila se na "svůj" most. Místo něj tam bylo betonové monstrum s humpoláckými železobetonovými nosníky. Velké rozladění a zklamání. Tu subtilní železnou konstrukci vyměnili za něco tak hrubého. Vnímala jsem to tak, jako kdyby strhli Eifelovku, protože je zrezivělá a nahradili ji novou moderní železobetonovou rozhlednou, modernější a lepší, protože vyšší. Pravda je, že se Eifelovka téměř nepřetržitě natírá a provádějí se na ní údržbové práce. Ale to jde přece i u menších, jednodušších a ne tak významných staveb. Ne u nás. Nechá se to zchátrat, pak se to ztrhne a postaví nové. Moderní. Pokrok nezastavíš.

Pardon, můj další komentář patří jako odpověď na jiný od Břetislava Ševčíka. Ale i tak je platný.

Mák se prodával v papírovém pytlíku, stejně jako mouka a spousta dalších sypkých potravin, pro mléko jsem ještě já jako malá holčička chodila s bratrem do mlékárny, kde nám paní mlékařka odměrným litrem nalévala do bandasky, kterou nás maminka vybavila na cestu. Se stejnou bandaskou jsme chodili do zeleniny, kde nám zelinářka velkou dřevěnou pinzetou nandávala z dřevěného sudu kysané zelí. Ještě pamatuji. I tu síťovku. Dokonce vlastní provenience. Maminka se věnovala síťování, dnes zapomenuté řemeslo. Usíťovala všechny naše záclony, které i vyšívala, dokonce usíťovala záclony příbuzným (samozřejmě zdarma) síťovala i kruhové dečky, velmi hezké, a samozřejmě, síťovky. Několik. Přece nebudeme kupovat něco, co si můžeme vyrobit sami. Ale i maminka, když se vyskytla takzvaná šusťákovina, dala přednost taškám z ní, samozřejmě doma ušité. Byly praktičtější právě proto, že se z nich nic nevytrousilo. A s tím, že na síťovkách vyrostlo spousta generací, nemáte pravdu. Ten vynález vznikl u nás, někde na Vysočině, počátkem 30. let 20. stol. tedy ani ne před sto lety. Z pohledu generací asi čtyři. Zanedbatelné.

Dávám vám za pravdu. Není univerzální vůně, která by voněla všem. Moje snacha mi koupila vůni Nina Ricci, nevím, jak se jmenovala, já jí říkala vlaštovka, podle flakónku, který měl uzávěr s nějakým ptákem, možná to spíš byla holubice, nevím, ale ta vůně byla také krásná. Taky mi ji ukradli. Ta má snacha patří spíš k bohatším (především kvůli mému synovi, ale i ona se snaží), pracuje jako profesionální kosmetička a určitě šetřit nemusí. Ona si vychvaluje a také užívá jinou vůni, opět nevím, jak se jmenuje, prý je velmi drahá. Když jsem byla u nich, dovolila jsem se, zda mohu její vůni vyzkoušet. Samozřejmě souhlasila, ale rovnou mě upozornila, že ta vůně je zvláštní, ne každému voní. Myslela jsem, že se jen bojí, aby jí neubylo, tak sem zkusila jen maličkou dávku. Parfém mi nevoněl, dokonce můžu říct, že mi páchl. Opravdu ne každému voní stejná vůně.

Jakuba Seidlera považuji za jednoho nejerudovanějšího ekonoma. Jsem ráda, že jej jmenovali. Ještě raději jsem, že nahradil dosavadního pracovníka Holuba. To byl pěkný pták, ty jeho rozumy... Je podzim, tak ať táhne do teplých krajů a hlavně ať se nevrací.

Mýlíte se. Samozřejmě ty opulentní historické lustry se do moderního interiéru nehodí, ale prohlédl jste si alespoň tu přiloženou galerii? Jsou tam naprosto moderní, soudobé kusy, sice zdobí hotely, ale dovedu si něco takového v malém představit i doma. Navíc krásně rozptylují světlo do všech koutů, což jiné materiály neumí. Zkuste zapojit představivost.

A co teprve vůně. Měla jsem vůni Gio od Armaniho, byla to ta nejkrásnější vůně, kterou jsem kdy měla. Bohužel mi ji při stěhování ukradli, stejně jako spoustu dalších cenných věcí (broušené sklo, kožené kabelky, drahý alkohol...). Mám spoustu dalších vůní, ale nevoním se, krom jedné, která se ale hodí spíš jen do společnosti, ostatní nepoužívám. Ale uvažuji opět o koupi dámské vůně Gio.

V bytě o 66 m2 se asi nedá moc co vymyslet. Je výborné to řešení s úložnými prostory, když tam není nějaká prostorná komora, do které by se dalo vše uložit, a rodina je početnější než dvoučlenná. Nepříjemná je kuchyně jako nudle, do které se nic dalšího už nevejde, ale to je poplatné době vzniku tohoto bytu. Uvažovala bych o přesunu do obytného prostoru, napojení na vodu a energie by neměl být takový problém, vždyť by to bylo jen za zdí. Ta "nudle" by pak mohla sloužit právě jako komora. Vůči čemu se ale musím ostře vyhradit, je zavřít lednici do společné potravinové skříně. Dnes se to tak dělá, dokonce to navrhují i architekti, asi vidí jen tu architekturu, biologie je ve škole zřejmě moc "nebrala". Do zásob potravin počítáme všechny druhy obilovin i mouk, oříšky, čokoládu, sušené ovoce... Do toho všeho se pouští zavíječ moučný, lidově řečeno potravinový mol. Dá se tomu zabránit skutečně těsnícími nádobami, ale ani tak si nikdy nemůžete být jisti, že si tohoto škůdce již nedonesete z obchodu, třeba jen ve formě vajíček, toho nemůžete ani objevit, dokud se nevyvine v larvu nebo dokonce v dospělce. Tito zavíječi mají ročně 2 až 5 generací v závislosti na teplotě. A právě lednice, aby chladila, vypouští do okolí teplo. To nejen že hezky zahřívá zavíječe, ani ostatním potravinám to neprospívá, to je známé od nepaměti. Takže takové krásné řešení uzavřít lednici do společné potravinové skříně NIKDY!

Mám naprosto stejný názor. Paní Monika je opravdu hezká, ale její rty jsou nepochybně vycpané silikonem. Možná si silikonem pomohla i jinde, ale to nevím. Kladně hodnotím její oblečení včetně doplňků. Je vidět, že na ní Andrejko nešetří. V tomto případě jejich pár zastiňuje pár na Hradě.

Ta je pořád divná.

Zavařené v igelitu nevadnou. Určitě byste si nekoupil okurku, která by byla ohebná jako pendrek policistů.

Ta vychvalovaná síťovka nebyla to ONO. Hoďte do ní propisku, domů ji nedonesete, bude s ní psát někdo úplně jiný, kdo si najde na cestě. Dobrá, propisku mohu nosit v kabelce nebo batohu, ale je spousta jiného drobného zboží, které těmi oky proklouznou, zvlášť, pokud má ta taška velké otvory. Byla jsem vděčná za igelitky, ale teď, když jsou zpoplatněny, s sebou stále nosím tašku silonovou, je pevná, nic z ní neztratím, v batohu nezabere téměř žádné místo a vydrží léta.

Já rovněž ráda ten film shlédnu. Basiková je excelentní zpěvačka. Nemohu sice jmenovat vše, co jsem od ní slyšela, ale má nádherný hlas, správně intonuje a interpretace je v souladu s textem, což se ne vždy daří např. Lucii Bílé, ač je to rovněž skvělá zpěvačka. Vzpomínám, jak v nějakém pořadu zpívali různí intepreti Žbirkovy písně, snad poté, co poměrně náhle zemřel. Její přezpívání Atlantidy byla ta nejlepší verze, jakou jsem kdy slyšela. Tady se řeší, jaká je, mně je to jedno. Hodnotím ji jako zpěvačku, a jak jsem již psala, v současnosti stále jedna z nejlepších.

Šéf Kolář musí přece hýčkat svou milenku Witowskou, a ta je zvyklá na vysoký životní standard. Pokud ho od svého partnera nedostane, následuje výměna za movitějšího. Tak se Kolář musí snažit, to se nedá nic dělat.

Dobrý odkaz.

Už má motorku, tu není problém ovládat. Arabského plnokrevníka by asi nebylo tak snadné jej ovládat.

Nevím, co chybí panu Sebralovi. mně nechybí auto, přestože jej nemám. Trochu mi chybí, že si již 20 let nemohu dopřát dovolenou. A představte si, chodím na nákup! Jelikož mám k točně MHD 750 m, snažím se na jeden nákup dostat do tašky na kolečkách co se do ní vejde, ten kilometr a půl jen k MHD a zpět je pro mé nemocné nohy víc než dost. To pak podle některých pisatelů se mám velevýborně, když u kasy platím téměř plný košík. Asi bych měla držet hladovku za zvýšení mé životní úrovně. A ať mi nikdo neříká, ať si najdu zaměstnání. Třiasedmdesátiletou, prolezlou chorobami by nikdo nezaměstnal a ani já bych nedokázala odvádět adekvátní výkon hodný výplaty. Ale tu hladovku držet nebudu. To by se našim vládcům líbilo, kdyby všichni důchodci zemřeli hladem. Odpadlo by jim handrkování o penzích.

Milý papoušku, nechtěla jsem již reagovat, ale konečně jste už reagoval logicky, to beru. To, že Babiš není můj oblíbenec, jsem vám již vysvětlila. Kdyby byl můj oblíbenec, byla bych jej volila, ale jak jsem napsala, nevolila jsem jej nikdy, ani jednou jedinkrát. Ale možná budu. Babišovi se povedlo vyluxovat voliče hned z několika stran, tak už tu mnoho těch pětiprocentních nezůstalo. To jenom vy. když někdo neadoruje vámi preferovanou současnou vládu v čele s vámi vychvalovaným Fialou, počastujete jej pohrdlivým poukazem na Babiše. Já bych vás mohla zahrnout invektivy jako je Nutelák apod., neudělám to. Každý má právo vyjádřit se k čemukoliv. Kvituji, že jste se významně zlepšil v českém pravopise. Když se chce, tak to jde, že? Ale ještě jednou se vrátím k mému prvnímu komentáři, který reagoval na vaši výzvu, abychom nevolili populisty, kteří jen slibují a pak nic nesplní. Přesně to dělal a dělá Fiala. Je mi líto, že to nevidíte.