Já to měla jednou. Jen s jedním "ale". Dnes je mi skoro 50, tenkrát jsem měla svaťák,pár dní do maturity. Všude po koberci rozházené papíry s otázkami a sešity. Spala jsem a vzbudil mě zvuk, jak někdo šlape v tom učení na koberci. Nelekla jsem se, bylo mi jasný,že to jsou naši a něco mi jdou říct. Chtěla jsem jen rozsvítit lampičku, ale ruka neposlechla. Tak jsem se snažila otočit hlavu. Nic. Ten někdo stál už vedle postele, chytala mě panika. Chtěla jsem řvát hrůzou. Místo křiku jsem jen chrčela a pořád rvala ruku k vypínači lampičky. Myslela jsem, že mi vyskočí srdce z těla, jak rychlý tep jsem měla. Toho někoho jsem už cítila těsně u hlavy. Pak se mi konečně povedlo to zlomit. Bleskově jsem se posadila a rozhlédla se, světlo z ulice pokoj dostatečně ozářilo. Pochopitelně tam nikdo nebyl. Mohla jsem se hýbat, i hlas se mi vratil. Seděla jsem ale zkoprnelá hrůzou a snažila se nedostat infarkt. Jenže....Skočila jsem po chvíli po tom vypínači a konečně rozsvítila lampicku. A v tu chvíli jsem viděla polštářek,který byl asi dva tri metry ode mě,jak z výšky cca 10 cm dopadl na koberec. Odnikud, prostě ze vzduchu. V tuto chvíli jsem se opět vyděsila k smrti. Opakuji, tělo fungovalo, seděla jsem nalepena na zdi a civela na polštářek. Dokonce jsem po něm začala házet věci jestli se ještě pohne. Je naprosto vyloučené,že by od okamžiku "polštářkového ducha" mohlo dojít k nějaké změně vědomí. Byla to už plná bdělost. Po chvíli jsem se odhodlala a polštářek oběhla nejdál co to šlo a letěla nahoru k našim.Těm jsem vše řekla a do rána už nespal nikdo. Tak co to bylo?
Zajimave, presne tohle tema jsme vcera resili s kamaradem. Konkretne v oblasti umeni, hudby, videoklipu, obrazu, fotek... A predchozi radost, ze moje plany o nataceni hudebnich klipu se muzou dostat na vyssi level, byla nahrazena zjistenim, ze moje talenty vlastne ztratily vyznam. Konkretne tohle (a spoustu dalsiho) může s AI delat dneska s prominutim kazdej blbec. A umelci, potazmo mozna i umeni samo, uz nemaji vyznam. A to je deprimujici.
Když už je nekdo radoby módní guru, mohl by tušit, že Partyšová ma saty značky MASCARA London, stojí max do 6tis, to na podobnou akci v pohodě stačí. Ty, půjčovno 😂 Vím to, protože mám čirou náhodou uplne stejné, jen v jiné barvě. Je mi náhodou sympaticke, že i když má miliardáře, stačí ji proste hezké saty, což nepochybně jsou, aniž by u toho musely nutně stát pul mega, aby nějaký kašpar v oblečku Švejka milostive usoudil, že jsou dost TRENDY 🤦♀️
Zaver clanku je bohapusta lez a manipulace! Na Ukrajine je to presne naopak. Pravoslavni knezi odsoudili valku a naopak financne i duchovne podporuji ukrajinskou armadu, mnozi jejich synove padli, denne v kostelech pochovavaji padle, pricemz statni policie je vyhani slzakem a molotovama z kostelu a klasteru se slovy tahni domu ruska svine, pritom s ruskem maji jen formalni historickou vazbu, jinak nic, distancovali se i jmenovite od Moskevského patriarchy. Je to sice pochopitelne, je valka, ale hrozne nespravedlive. A mam to tzv.z prvni ruky.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Znám to velmi dobře. Nejhorší je, že člověk v tu chvíli vůbec nemá strach z něčeho konkrétního, děje se to úplně nezávisle na vědomé mysli, skočí to na člověka jak cihla ze střechy a člověk je najednou polomrtvý hrůzou z těch fyzických projevu jako takových, nikomu bych to nepřála. Nepotřebujete se přitom v hlavě zabývat nějakými strašáky, tím,co to třeba spustilo a jestli to má opodstatnění. V tu chvíli je vám všechno ostatní jedno, kromě nutkavé myšlenky "je mi tak nepochopitelně a odporně divně, že asi teď a tady umřu.". Takže rady typu "seber se", případně "a z čeho máš strach" jsou fakt na facku. Ten zážitek v autobuse je děsivý,tou bezohlednou arogancí a sebestředností těch lidí. Máte můj obdiv,já bych v tom stavu asi reagovala úplně "marťansky", kdyby do mě v té hrůze ještě někdo začal kerovat a dávat mi moudré rady. Fuj. Já došla tak daleko,že hned první ataka v 19 mi spustila epileptický grand mal zachvat až do bezvědomí, přitom jsem spala bezesnym spánkem,když to začalo. Jak to to "vypíná vůlí"? Nedávno jsem si šla večer normálně lehnout,nic se nedělo,a probudila jsem se až v podstatě o týden později v nemocnici. Už je mi skoro 50 a bez "lopaty" léků bych asi nebyla. Někdo neznalý věci by mi mohl zkusit něco radit. Bych ho asi fyzicky napadla.
Je to zvláštní doba teď, kazdy blbec se dneska cítí dostatečně fundovaně žvanit a hádat se o cokoliv, aniž by měl anung která bije. Proto ta situace ve světě vypadá jak vypadá. Duté hlavy s názorem...