aspoň je vidět, jak nás má systém vycvičené, jakmile něco urobíme, už panikaříme, hlavně důchodci se bojí udělat cokoli špatně, mám pro paní trochu pochopení, stres a nedostatek okysličení mozku brání chladnému uvažování a logickému řešení.....asi tak to nejspíš u ní proběhlo, ale jaké to mohlo mít důsledky...
Bodejť by Netanjahu takové situace nevyužil, zabije několik much jednou ranou, vyřeší osobní problémy a ještě by se z něho mohl stát hrdina. Vysidlování je naší veřejnosti fuk, mediálně jí vysvětlili, že si to Palestinci vlastně zaslouží, mrtví palestinští civilisti se moc nepočítají (s výjimkou toho, jestli jich bylo 100 nebo 150, aby se dokázalo, že jsou navíc ještě všichni lháři a o to víc si to zaslouží). Internetová veřejnost, která lační po odvetě vůči Arabům, je nadšená. Jen ta láska nějak nad nenávistí nevítězí a je jedno, o kterou stranu se jedná. O soucitu a lásce je slyšet tak jedině při mších, v reálu skutek utek, dlouhodobé problémy se neřešily, a proto sklízíme, co jsme zaseli. Lidstvo pěkně divočí, a tak to nemůže skončit jako v dějinách už mockrát, válkou. Možná je i cílem, zdá se.
Tak to nemusíme ani do Irska. Jsme smíšená rodina, jsem Češka, manžel Syřan, jsme spolu přes 40 let a máme už dospělé děti. Když bylo našemu světlookému synovi asi 10 let, účastnil za sportovní Základní školu v Sázavské ulici v Praze 2 jazykové soutěže v angličtině. Soutěž se odehrávala v Základní škole Kladská, která měla jazykové zaměření a co čert nechtěl, syn vyhrál. A pak přišlo překvapení. Byl diskvalifikován a důvod ? Prý pobyt v zahraničí. Nechtěli jsme tomu věřit, do té doby jezdil na prázdniny jen k syrské babičce a ta rozhodně anglicky nemluvila (mluvil s ní arabsky), angličtinu se naučil sám díky společným hrám s kamarády na počítači. Když jsme to začali se školou řešit, všichni mlčeli. Synovi jsme řekli, že rozhodující je, že v životě bude mít náskok a ten má, má skvělou pozici v IT firmě. Ale to víte, dodnes vzpomínáme. Lidská povaha se nezmění a může být napsáno tisíc řeckých bájí a pověstí či naučných pohádek....
V našem městečku shání praktika už několik let, žádné přesčasy nemá, mohl by pracovat " od do" v ekologicky krásném prostředí, a přesto se nikdo dosud nenašel. Tak nevím, přesčasy je ničí, jinam než do měst nechtějí, no že by vyrazili ošetřit na lyžích urgentně nemocného, jak to před 50 lety u nás dělal doktor za staré školy ? To už je sci-fi. K mojí mamce, když měla poprvé záchvat cukrovky, děda, který to nepoznal, zavolal lékařku, měla totiž oči v sloup. Než ale doktorko dorazila, mamce se udělalo lépe a doktorka by nás za zavolání málem zavraždila, házela pohledy jak Xena. Tož tak asi...člověk si říká, proč vlastně tento obor šla studovat. Všechny jen zajímá pohodlný život, peníze a obětavost ? Tu jsme znali ještě my starší, kterým nevadilo dělat 14 hodin za 1500 Kč měsíčně, aby dnes z nás mladí dělali příživníky systému. Je to všechno humus....
Ano, chamtivost je správné slovo. Pamatuji si časy, kdy v jednom nejmenovaném okresním městě dostavěli těsně před sametovou revolucí krásné zdravotní středisko, všechno jen vonělo, krásný nábytek. Udeřil listopad a páni doktoři udeřili na středisko, vytrhali dveře, aby se dostali ke kartám pacientů rychleji než ostatní. Situaci pochopili velmi rychle a od té doby se nic nezměnilo.
Ty naše vlády nikdy nepochopím, máme tu pána, který umí vyléčit cukrovku typu 1, máme tu další vědce a šikovné osoby, které toho vymyslely hodně, ale vláda místo investic do mozků, které by republice přinesly velké zisky a také respekt (pravda, chvilku by to trvalo, ale výsledek by to přineslo), ve svém úžasném rozhledu zacílí na důchodce (změny najednou jdou kosmickou rychlostí) atp..To jen vypovídá o tom, na co vládní inteligence a životní rozhled stačí, je to smutné. Záležitost ohledně toho, jaké zázemí děláme pro Ukrajinu, což vedlo k rozhodnutí někoho rychle pumpnout, raději komentovat nebudu...o tom mají jasno snad už všichni.
Někteří současní důchodci zažili ještě koncetrák, někteří dřeli za socialismu do úmoru za směšnou mzdu. Moje maminka byla ve škole premiantka, ale v době kolektivizace ji odvedli spolu s dalšími dětmi, jejichž rodiče nevstoupili do družstev, přímo z vyučování a do škol nesměli ani vkročit. Jakmile se objevil náznak lepší práce, okamžitě je přeřadili na to nejhorší, co bylo možné. To si dnešní mládež neumí ani představit. Moje maminka mohla nakonec dělat uklízečku ve škole. Občas ji učitelky požádaly o pomoc a děti si myslely, že je potrestanou učitelkou, která musí uklízet ! Každé prázdniny při svých 46 kilech musela umýt 50 oken, v zimě tahala těžké uhláky, to vše za 900 Kč měsíčně, o průměrném důchodu 20 tisíc si může nechat zdát, bere 13 000 po všech valorizacích. O nějakém odškodnění ani řeč. Když dostala v 85 letech přidánu pětistovku, málem se rozplakala. No byla na tom lépe než její matka, ta brala celé důchodové období 200 korun, slyšíte dobře, milá mládeži, 200 korun ! A to se nadřela na polích od rána do večera, ráda se vstupem do družstva nakonec souhlasila, protože ta dřina se nedala vydržet. Ale to jsem odbočila, zpět k mamince, za ten důchod, co má, by se vláda měla stydět a všechny tyto články proti důchodcům vnímám jako tu největší ostudu, neúctu a drzou hrubost.
Obecně proti platbě kartou nic nemám, ale poplatky z ní jsou z pohledu malého živnostníka velké, pokud máte marži na nějakém tisícovém produktu např. 300-400 Kč, a to před dalším zdaněním (DPH a daň z příjmu). Nehledě na ten následný opruz v účetnictví...V mém oboru naprosto stačí prostý bankovní převod. Celou kampaň, která teď v médiích vypukla, vnímám jako snahu udělat z hotovosti cosi nekalého, aby byla zrušena. A pak se karty přehodí na státem kontrolovaná krypta (a co s nimi bude dělat, to raději nedomýšlím). Lidi budou koukat s pusou otevřenou a s láskou vzpomínat na hotovost. Teď je ale žádoucí dav zmanipuplovat proti živnostníkům. Pracuji přes 30 let 14 hodin denně bez víkendů, nebyla jsem nikdy na nemocenské, na první dovolené na 7 dní po 13 letech práce, hodlám pracovat i v důchodu, takže mi to sakra vadí a dost často přemýšlím o přesunu jinam.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Pracuji v cestovních ruchu. Minulý týden se v Praze konal workshop, na který dorazili kolegové z Malediv. Ke stolu maledivské kolegyně přisedl český kolega a dost provokativně se jí zeptal, proč nemá šátek. Vyrazilo nám to dech, v našich kruzích bychom takové chování nečekali. Naprosto příšerná ostuda.
2 odpovědi