Na svoje babičkovství jsem nijak zvlášť nečekala. Když už ale jednou babičkou jsem, tak si to opravdu užívám. Se vším všudy. Bydlíme s mladými dohromady, stejně jako kdysi já s rodiči a prarodiči. Snažím se být s vnukem, jak to jde a když je třeba vychovávám. A taky rozmazluju. Na většině věcí se ale s rodiči domlouváme aby se vnouček neučil s námi "kývat". Děti jsou často lepšími pozorovateli, než rodiče, a tak si dáváme všichni pozor, aby nám ten náš miláček nepřerostl přes hlavu.....
I zákazníci raději přehlíží spoustu zlozvyků supermarketů, mnohdy zavánějících i úmyslným klamáním či rovnou podvodem.....Např. přelepování cenovek se slevami, které slevami nejsou, reklamou na zboží, které v prodejně nenajdete, zalepené podlahy a nedostatečný úklid, předražené zboží, k tomu unavené, neochotné a často i nepříjemné prodavače/prodavačky a jistě by se našlo mnoho dalších....
Vypadá to, že už se nedokážeme domluvit ani u nás doma. Myslivci hlásí, že odstřel je jejich záležitost a že situaci zvládají, policie se bez porady s myslivci rozhodne pro akci, na kterou se musí nakoupit poměrně drahý materiál a pak se chlubí 5 úlovky za noc. Myslivci v lese čůrají policistům pod nos a ti jim za trest seberou mobily...... soft verze proti Slovákům, nebo ne?
Soudím, že za tou krátkou neschopenkou s razítkem podvodníka na čele je někdo, kdo má sám máslo na hlavě. I s malou dcerou jsem si brala neschopenky jen na "párů dní, aby za mne nemuseli pracovat jiní..... OČR jsem řešila za pomocí babiček a tetiček (naštěstí byly) a také jen na dva nejhorší dny???? A jsem za podvodníka? Spíš bych řekla za hlupáka. Platí tu "podle sebe soudím tebe..."
Děti se mají rodit z lásky, o tom nejspíš nikdo nepochybuje. Jen se myslícím lidem, před takovým rozhodnutím, honí hlavou příliš mnoho negativ. Mnoho otázek, na které neznáme odpovědi, nebo jsou rovnou zamítavé. Druhým aspektem je, že jaksi automaticky očekáváme pomoc - od někoho, od státu, od rodičů, z internetu..... Nemá to být samostatné rozhodnutí samostatných jedinců?
Pokud se budou podobné služby provozovat v salonu či půjčovně tzv. face to face na základě předložených dokladů a pod kamerami, podobné problémy vznikat nejspíš nebudou. Tady těžko říct, co je úmysl, co zneužití či využití. Systém takto nastavený je čistě výdělečným nástrojem bez určení patřičné odpovědnosti.
Mladá rodina s běžnými příjmy a se dvěma dětmi = problém najít i platit bydlení, problém financování už i státní škola, školka, kroužky, obědy, dojíždění.....příklady slýchám denně. Konkrétně mladá rodina, jedno dítě, ona po mateřské, oba dojíždí do zaměstnání, hypotéka na dostavbu podkrovního bytu, nedokončeno pro nedostatek financí, ale splácí. Energie, poplatky (pes, popelnice, revize, ...) koupě čehokoliv nového (spotřebiče) jedině v bazaru, dovolená - výlety po okolí a na rozhledny a na akce zdarma. PHM, pojištění domácností, dítěte a vlastní, minimální spoření. Kroužky pro dítě, zdravotní ošetření (zuby, speciální péče, operace....) Nedej pánbůh, aby jim jeden příjem vypadl. Jsou totiž oba státní zaměstnanci...:-)
Máme tendenci si věci zjednodušovat.....hlavně, když to sype. Moje zkušenost z Prahy je i Není pravdou, že tradiční se nenosí, autorka správně srovnává se Slovenskem...V Prostějově najdete stánek, kde prodávají chleba se sádlem, škvarkami a cibulí, pagáče (škvarkové placky), domácí koláče z Hané a jiné tradiční dobroty. Vždycky jsem na ně stála frontu. V Pardubicích několik obchodů s tradičním perníkem, v jižních čechách houbové speciality, atd.... To Praha neumí, hlavně ne za "normální" peníz a už vůbec ne, co je pracné..... A je to škoda.
Ředitelé škol by už dávno měli mít v ruce nástroj, kdy se opakovaně konfliktního žáka s věčně nespokojenými nebo nespolupracujícími rodiči, zbaví.
Kdyby platilo pravidlo třikrát a dost a když se nejsme schopni domluvit, změňte školské zařízení, možná by si i rodiče rozmysleli útočit, místo snahy se domluvit.
Ono takové dojíždění, které zvedá náklady by je možná donutilo domluvit se hlavně s potomkem.
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
Soudit nemáme právo a k takovému činu dožene člověka jen čisté zoufalství nebo duševní choroba. Co se muselo stát a proč si nikdo nevšiml, že je v koncích se možná dozvíme, pokud paní promluví. Jen na okolí záleží, zda se její deprese ještě neprohloubí.....