Byla jsem samoživitelka - stanoveno literou zákona. Otec výživné neplatil, k dceři se nehlásil a já byla příliš hrdá na to, abych se doprošovala pomoci na sociálce...
Pracovat v ryze mužském prostředí, kde nikoho nezajímá, že je jeden sám na dítě, péči o domácnost, bez ohledu na čas a finanční situaci, znamenalo držet krok s ostatními. Nevím jak, ale dařilo se mi to. Oblečení ze second handu, na dovolenou pro dceru k moři jsem šetřila 4 roky. No a co? Stěžovat si na cokoliv mě ani nenapadlo - nebyl na to čas. Dnes jsem hrdá, že jsem dceru dobře vychovala a budu doufat, že příliš mnoho z otcovy genetiky nezdědila. Dcer už má několik, každou z jiného vztahu a opakuje pořád stejné chyby.....
Poslanci Europarlamentu by měli být inteligentní lidé se sofistikovaným chováním a diplomatickými schopnostmi, schopni reprezentovat svoji zemi na vysoké úrovni. Znám takové, ale tahle paní ( a nejen ona ) to není.
Jen se stále ještě divím, jak se lidé dokáží bez ostychu prezentovat veřejně na sociálních sítích.....
Na Mikulov jsem pyšná, byl kdysi mým domovem. Krajina a okolí jsou klenotnicí mé země a i když jsem moravačka jak poleno, je mi jedno, jaký přívlastek dostane, když je čím se chlubit. Chantal Poullain kdysi (před 30 lety) prohlásila, že jí Mikulov připomíná krajinu jižní Francie........ A co myslíte? Měla pravdu......
Skutečně je beztrestné, aby byl úředník nadřazen životu či zdraví člověka? Skutečně se lidé zodpovědní za pacientů staví na stranu byrokracie, aniž by se pokusili o operativní řešení? Opravdu si úředníci s razítky myslí, že říct ne stačí?
Proč se nikdo nesnaží najít aspoň nějaké řešení místo zoho úporného úsilí, jak opačný přístup zhatit a na koho svést vinu?
Pro mne osobně velmi přínosné. Maminku máme od začátku letošního roku s touto diagnózou v domově. Péči jsme po roce a půl už nezvládali fyzicky, organizačně a do značné míry i psychicky. Tatínek naprosté vyčerpání a zásadní zhoršení zdravotního stavu, se sestrou jsme obě v zaměstnání, bydlíme každá jinde, takže vystřídat ho na pár hodin v týdnu není to, co by potřeboval. Mamince se k diagnóze stařecké demence přidala postupně i Alzheimerova choroba.
Všem, kteří se jakkoliv podílí na zlepšení života lidí ve stáří, kteří se již nedokáží o sebe postarat patří velký dík. Co však viditelně chybí, je podpora státu, finance i lidé v tomto oboru.
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
Armáda učí své příslušníky spolupráci a vzájemné soudržnosti. Že si za tento příklad prezident Petr Pavel zaslouží poklonu, je nesporné. A je zcela irelevantní, zda jde o PR nebo je o vlastní rozhodnutí po té, co viděl kolem sebe....