Tipla bych si, že za to z valné části může ta matka (rodina). Ten hoch neměl žádné reálné zájmy, kamarády. Všudepřítomná AI, nahrazováním AI lidskou činnost ve všech oblastech, a i ve školách, může způsobit, že příští generace mladých lidí bude generace hlupáků.
Funkční gramotnosti začínají být zbytečné - dovednost číst, psát a počítat se ztrácí, není potřeba, vše zvládne AI za zlomek času - bez námahy. Kritici AI upozorňují na to, že děti možná začnou pod vlivem AI hloupnout. AI je velký byznys. Jak se říká - "Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly". Těm, kterým jde, v souvislosti s AI jen o peníze, nezáleží na tom, jaký to může mít dopad na lidstvo.
Této Vaší komunikační strategii se říká zrcadlení. Dotkl se Vás můj argument, tak se jej snažíte použít proti mně. Ačkoliv já jsem nesoudnou kritikou na adresu autorky k diskuzi nepřispívala. Třeba proto, že z jednoho článku těžko soudit. Přesto se tento dojem snažíte vyvolat.
A že je Vám 70 let na faktu nic nemění.
To, co jste použila vy jako reakci na moji "nesoudnou kritiku", nebyl argument, ale rčení. Argumentem by bylo, kdybyste dokázala, že je nějaké tvrzení pravdivé nebo nepravdivé. Já jsem pouze reagovala na text článku, jak byl předložen. Za prvé, autorka textu uvádí nesmysly - vydědění malé vnučky z důvodu nezájmu, za druhé, z textu přímo čiší chtivost po dědictví, viz pokus přemluvit švagra o "spravedlivé" vyrovnání a za třetí vychvalování kladných vlastností manžela tak, až to působí přehnaně. Od toho se odvíjela moje reakce na článek.
Hlavní problém asi nebude ve "zlém dědečkovi, ale u té paní, která se třásla na dědictví, jak pes na kost a utřela nos. To o "vydědění vnučky pro nezájem" je nesmysl. Zcela určitě "zlý děda" vydědil svého syna a jeho potomci jsou vyděděni automaticky. Viz příslušný zákon. A pochybuji o tom, že manžel ukřivděné paní měl nad hlavou svatozář. Švagr není povinen se s vyděděným členem rodiny jakkoliv vyrovnávat. "Kdo nic nečeká, nebývá zklamán"
Učitel nebude komunikovat s rodiči kvůli tomu, že je "něco špatně". Děti, alespoň ty moje, když chodily do školy, měly notýsek, do kterého si zapisovaly, jaký a z čeho mají domácí úkol. Já tak měla vždy možnost zkontrolovat, jestli na něco nezapomněly. Nevím, jak je to v dnešní době. Rodiče by méli svým dětem doma věnovat pozornost ať jsou jakkoliv pracovně vytížení. Stresovat se tím, že dítěti na prvním stupni ZŠ jedna pětka zkazí průměr, je zcestné. Znám vysokoškolsky vzdělané lidi s červeným diplomem, ale pro praktický život jsou nemožní
Ano, trošku se pohybuji v komunitě lidí s AS a někteří mají v se zaměstnáním problém.
Nicméně já mám třeba vystudováno pedagogické lyceum a pracovala jsem na pozici asistentky pedagoga.
Troufám si říct, že jsem to zvládala v pohodě, nicméně jsem už pár let na rodičáku a ještě pár budu a podnikání je pro mě druh seberealizace a terapie zároveň.
Jinak mezi aspergry jsou i psychologové, lékaři a další velmi vzdělání lidé pracujících na (z mého pohledu) velmi náročných pozicích.
Já k diagnóze přišla až v dospělosti, hodně věcí mi to objasnilo a vyřešilo.
Víte, nejhorší na tom asi je to, když si člověk uvědomuje, že je jiný, ale neví proč. A tak se snaží chovat jako většina, ženám to jde snáz než mužům, a pak z toho plynou různá nepochopení, vtipné i nepříjemné situace a vlastně se stále cítíme mimo a nevíme proč…
Po diagnostice vím, že to že jsem jiná a nezapadá není moje chyba, prostě přemýšlím a vidím svět jinak a není to špatně. Nemusím se měnit a přetvařovat.
Ano, problémy s uplatněním lidí s jakýmkoliv postižením na pracovním trhu, většinou pramení z nepochopení podstaty věci, z neznalosti zaměstnavatele. Ve vámi zmíněných profesích to problém není. Všeobecně řečeno, když je nějaký člověk v něčem "jiný" než ostatní lidé, naráží ve svém životě více na nepochopení. Je to běh života, někdo to zvládne, někdo ne.
Mám aspergra a nadprůměrnou inteligenci, vysokou sice nemám, ale mám manžela, děti a podnikám.
Aspergr může vypadat různě…
Podnikání a získání pracovní pozice s některými onemocněními, jsou dvě různé věci. Pokud bude takový člověk v pozici zaměstnance v nějaké firmě, a teď nemám na mysli firmy, které zaměstnávají lidi postižené různým způsobem, bude to pro takového člověka obtížnější. Stejně jako to pro něj bylo obtížné ve školce, ZŠ....V podnikáni si tempo práce řídíte podle svých potřeb, v zaměstnání je nutné se přizpůsobit potřebám zaměstnavatele. Ne všichni zaměstnavatelé, a lidé všeobecně, jsou obeznámeni se všemi aspekty AS. Život je boj
5
Sledujících
0
Sleduje
5
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Autor článku pláče dobře, ale na špatném hrobě...😉