Také jsem se přestěhovala z města - opravila jsem si tu starou chaloupku - a bylo to jedno z nejšťastnějších rozhodnutí v mém životě. Jsem tu už 8 let šťastná a neměnila bych - to, co člověk prožije tady, se opravdu dá prožít jen na vsi... Když jsem byla nemocná, sousedky se o mne staraly, volaly, jestli něco nepotřebuji, donesly mi jídlo (což např. moje děti vůbec nenapadlo-ale já je chápu a vůbec se na ně za to nezlobím 🙂). Když něco potřebuji - vždy je koho se zeptat a vždycky někdo pomůže nebo aspoň poradí, popř. sežene dalšího svého známého... Ono to je asi také o tom, jak se člověk chová a jestli se přizpůsobí prostředí nebo ne. Jestli zajde třeba o pouti do hospody a pozdraví se a popovídá s místními, jestli se mezi lidmi v místním obchodě nebo na poště nechová povýšeně a nevyžaduje věci, které na vsi prostě nejdou, jestli se zúčastní místní akce a nebude se na všechno dívat "svrchu". -D, když si děti začnou hrát na hřišti - je šance seznámit se s dalšími maminkami a začlenit se do dalších akcí, kde si pak dají taťkové pivo, mamky víno, a komunikace je navázána... A věřte, že na vesnici je to úplně jiné, jak ve městě... O moc lepší!!!
Proč teď řešíte věci, co se odehrály v dílech odvysílaných před lety? Je to oddechový seriál, ne dokument.. Člověk na to kouká proto, aby si odpočinul, pobavil se, odpoutal od problémů prožitého dne, ne proto, aby si přidělával starosti. Jestli tam je nějaká chyba - a co... Mám ho puštěný jako kulisu, něco u toho dělám - nesedím u něho, na to nemám čas, spíš jen poslouchám a nehledám na něm mouchy, Alel mám ho ráda...
Je ten článek dokončen? A zkontroloval někdo gramatiku? Nějak mám pocit, že tam něco chybí, jako bych přestala číst v polovině - shrnutí toho, o čem se píše, porovnání se současností , doba 1. republiky u nás apod, kdy se lidé myli v lavoru a koupali jednou týdně celá rodina postupně v jedné vaničce, co se přinesla do kuchyně...Jen si dolívali teplou vodu
Asi nejsem normální, ale byla jsem vychovaná v tom, že když si potřebuji ulevit, odejdu na toaletu a neudělám to před lidmi. Nedělala jsem to ani před manželem po 35 letech vztahu... Ano, někdy to "ujede" samo a s tím člověk nic nenadělá - řekla jsem "promiň" a všechno bylo v pohodě. Ale dělat to vědomě - to prostě z domova neznám a připadá mi nechutné...Tak jsou vychovány i děti - prostě ve společnosti je u nás normální "nevypouštět"...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Pro mne je trapné už to, že toto vůbec někdo někde zveřejní. Rodinné věci mají zůstat doma, ne je zveřejňovat... Chudák holčička...