To jste se snad zbláznili?

Neříkám, že je za pár týdnů (snad) nebudeme podle situace moci sundat.

1) Jsme právě kolem vrcholu omikronu.

I když omikron nezahlcuje nemocnice, zahlcuje praktické a dětské doktory, ne? Dělá velké problémy s nemocností zaměstnanců (nejen v nemocnicích, ale řidičů, prodavaček, učitelů, rodičů na ošetřovačce, popelářů).

Buďme rádi, že to společnost zatím (často s vypětím sil) jakž takž zvládá a nemáme výpadky kritické infrastruktury.

Nebo fakt chcete tu vlnu ještě zečtyřnásobit?

Když jsme je vydrželi mít povinné už tak dlouho, tak se snad kvůli pár týdnům nezblázníte.

2) Až sundáme roušky, nastoupí pravděpodobně MOHUTNÁ VLNA těch OSTATNÍCH RESPIRAČNÍCH ONEMOCNĚNÍ. Tím mohutnější, že jsme se s těmi onemocněními díky rouškám moc nepotkávali a že tudíž (jak rádi argumentují odpůrci roušek) máme sníženou imunitu. Vzpomeňte si na doktory zavalené v září (ještě před covidovou vlnou), kdy se děti začaly potkávat ve škole. A také tím mohutnější, že jsme zrovna uprostřed chřipkového období, kdy se těm nemocem daří za celý rok nejlíp.

A teď tuhle obrovskou vlnu laskavě přičtěte k 200 tisícům nakažených lidí s omikronem.

Takže je naprosto nutné vyčkat, až omikron slušně opadne. A ani pak není rozumné (vzhledem k roční době) odhodit respirátory všude najednou. Je potřeba tu vlnu rýmy a kašle trochu rozložit v čase. Odložit roušky ve školách, na pracovišti a v restauracích apod. Pak v obchoďácích (hodně lidí). Pak v MHD (dlouhý kontakt). A teprve nakonec, až se na ty obyčejné bacily zase trochu aklimatizujeme, na hromadných našlapaných akcích.

Ano, počet reinfekcí stoupá. A nedivím se, že se to nikdo nesnaží zdůrazňovat.

Co se ovšem vůbec nesleduje, je ZÁVAŽNOST onemocnění.

Ale pořád ještě mi to vychází, že skoro 90 procent nakažených reninfekce nejsou, že?

A přibližně 80 procent lidí v nemocnicích jsou neočkovaní, kteří pocházejí z méně než 40 procent populace (včetně dětí).

Není žádný registr, kam by člověk po prodělání napsal, jestli to byla lehká viróza, slabší chřipka, hnusná chřipka. Dozvíme se jen počty lidí v nemocnicích. A zase není porovnání, jak dlouho v nemocnici různé kategorie podle stupně očkování a prodělání a podle věku musí zůstat. Podle rozhovorů s doktory očkované většinou pouštějí domů relativně brzy.

Očkovaní i po prodělání covidu v průměru šíří covid významně míň a kratší dobu, což potvrzuje řada studií. Mívají v průměru mírnější průběh a hlavně míň hospitalizací.

Jenže podle antivaxerů půlka očkovaných bude mít štěstí, když přežije 5 let. A roušky prý jsou k ničemu - asi by se nechali v klidu operovat od doktora bez roušky.

Někdo taky v diskusi psal, že k pochopení, že očkování nepotřebuje, mu stačí IQ 80.

Tady všichni antirouškaři a antivaxeři jásají, jak Izrelci "konečně prozřeli".

Jenže na rozdíl od nás tam mají dobře proočkovanou populaci a mydlí tam třetí dávky a chystají čtvrté, takže si to snad můžou dovolit a té vlně snad odolají bez kolapsu zdravotnictví a společnosti.

Připouštím, že se sice může nakonec stát, že se i u nás omikron přežene a v klidu nás promoří, ale ještě se toho o něm ví příliš málo. A ta pravděpodobnost je na můj vkus moc malá.

V Británii zatím dobré, v Dánsku zatím o dost horší - a to tam jsou na tom s očkováním nesrovnatelně líp než my.

Je to jako sázka v ruské ruletě. Vezmete si ten revolver a vystřelíte na svou vlastní hlavu, když tam bude jedna střela ze šesti? Dvě ze šesti? Pět ze šesti? Jak můžete vědět, jak to dopadne?

Nezapomeňte, že nesázíte jen svoje zdraví, ale i zdraví a ekonomiku všech deseti a půl milionu lidí a budoucnost našich dětí. Každý průšvih totiž něco stojí - a každá velká vlna covidu nás pěkně zatíží, i kdyby to nemocnice dobře ustály a kdyby omikron nepřinášel tolik dlouhého covidu.

Nejlepší cesta je co nejvíc současně imunních lidí, ne co nejvíc nemocných současně v jedné vlně.

Nejdřív dobře proočkovat a pak teprve šup promořit. A i tak z toho promořování rizikové (třeba astmatiky) chytne psotník - a mají na to plné právo.

Chtěla bych, aby všechna tato data byla k dispozici na jednom jediném webu i v surových číslech tak, aby si z nich každý mohl vytáhnout přesně to, co ho zajímá.

Možnost stáhnout si digitálně jakoukoli (anonymní) tabulku ve formě čitelné tabulky v HTML (není-li příliš veliká) i strojově zpracovatelné tabulky v CSV nebo podobném formátu. A pak si z ní sám udělat jakékoli grafy nebo statistiky.

Pořád tu jsou lidé, kteří ještě pořád i přes matematické důkazy dokážou popírat exponenciální nárůst této vlny, přestože se týdenní průměry počty nakažených i hospitalizovaných každý týden zjedenapůlnásobí a každé dva týdny zdvojnásobí. To prý je ale podle nich lineární nárůst!!!

A pak je tu spousta lidí, kteří by ta data rádi analyzovali.

VÝZVA: Našel by se tu někdo schopný, kdo by propojením volantu, řadicí páky, pedálů z vrakoviště a počítačové "hry" dokázal udělat cenově dostupný skutečný trenažér?

Nám kdysi v autoškole k sezení v trenažérovém "autě" pouštěli na plátno hotové video natočené z auta a my jsme se měli snažit ovládat "auto", jako kdybychom jeli. To jsem vůbec nestíhala.

Za ta léta a s pokrokem techniky bych čekala, že už někdo vyrobí jednoduché trenažéry, které budou reagovat na řidičovy akce a předhazovat mu realistické scénáře. Že by každý budoucí řidič mohl (za přiměřenou cenu) najezdit i mnoho desítek až stovky hodin, aby mu řízení auta a reakce na různé situace přešly do krve. A prostřídat se skutečnými jízdami v autě.

To by byl projekt lepší než jakékoli promítané video!

Svíčková za 13 korun (na školních výletech zhruba po 1986). Ňam.

Kvóty na pár základních potravin, které se tu běžně pěstují, jsou absolutní nutností.

Teď vůbec nejde o ekonomiku, ale o možnost holého přežití, kdyby se něco podělalo. Ani nejde o bezúčelné omezení svobody prodeje.

Nemůžeme být naprosto závislí na dovozu jídla. Kdyby se kamiony zastavily (ať už kvůli koronaviru, nějaké smrtelnější chorobě, případné válce nebo jen kvůli ropě), musíme být soběstační v zásobách a v možnosti vypěstovat dostatek aspoň základních potravin pro uživení naší populace. A na to logicky máme základní lidské právo, byť by Evropská unie měla zakotveno něco jiného. Právo na jídlo musí být svobodě prodeje nadřazené, protože je to základní lidská potřeba, kterou nelze obejít.

Argument, že je to srovnatelné s požadavkem na původ autodílů nebo jakýchkoli jiných výrobků je naprosto scestný.

Sice kvóty obecně nepovažuji za moc dobré řešení, ale tady opravdu musí být.

Moc jsme zpohodlněli a zvykli jsme si, že každý den můžeme jít nakoupit a všeho je dostatek - dokonce se zdá, že nadbytek.

Spousta rodin má doma jídlo a pití sotva na pár dnů. A mají problém i se zásobováním při karanténě nebo nemoci.

A představte si, že by mezinárodní zásobování selhalo. Sklady by se brzy vykoupily nebo vyrabovaly. Nebyly by ani brambory, zelí, jablka, ovesné vločky.

A není třeba ve Venezuele hlad a nouze o chleba? Zamyslete se nad tím. Skutečně chceme připustit, aby tady mohl nastat hlad nebo dokonce hladomor?