Takže si to shrňme, přátelé. Recidivista, evidentně i psychicky narušený, tak co s ním? Nebylo by na čase podobná individua posílat štandopéde do země jejich původu i s celou rodinou? A jestli se ohání tím, že má děti, tak tuplem, poněvadž jaké asi mají geny a pohled na život? Tuhle sebranku u nás snad nikdo nechce...
No nechci být úplně špatným prorokem, ale úplně bych nejásala nad ukrajinskými dětmi. Jejich touha po učení bývá většinou nulová, snaha dorozumět se též, pochopení školního řádu nula. Jediné co umí skvěle, je ječet “Jaaa Ukrajíííína". Trochu mi to připomíná ty živočichy, kteří mají zase všude "diškrimináciju". Teď mi tak napadá, nebylo by možná od věci, integrovat je do společných škol? Ono by to bylo pro ně vlastně super, učit se nechtějí ani jedni, mluvit česky taky ne, maximálně hudební výchova by je oslovila... No já myslím, že by to bylo fajn 👍
Já nevím, ale Vánoce jsou primárně pro děti. Ony se těší, že můžou s rodiči strávit čas. Dospělý člověk si přece může udělat vánoce s rodinou jindy. A opravdu pro mámu s dětmi je složité na Štědrý den shánět hlídání pro děti. Opravdu by Vám to nebylo líto, že místo Štědrého dne s maminkou, byste byla s paní na hlídání? A potom otázky ve škole - jak jste si užili svátky? No nijak, mamka byla v práci, protože její kolegyně musela jet domů za rodiči. Chápete to, že děti jsou malé jen jednou, proč jim neudělat krásné svátky? Vždyť jde jen o pár let. Trochu tolerance, prosím...
Já bych do toho asi netahala to, že tatínek je policista. I policista může být méně chytrý. Ale bylo by dobré vědět, že domácí úkoly nejsou žádné zlo, naopak spoustě dětí vyhovují, jelikož se na procvičovanou látku mohou soustředit v klidu doma, ne v hlučné škole. A jen tak mimochodem, je to fajn příprava do života, děti si alespoň uvědomí, že je potřeba plnit nějaké povinnosti a nic nejde samo od sebe. Prostě něco chci zvládnout, tak se musím snažit.
Jasně, to je skvělý přístup, jsem z toho celá hin 🤦 Takže holčička půjde do školy, až se jí bude chtít, nákup v obchodě taky zaplatí, až se jí bude chtít, nájem taky bude platit, až se jí bude chtít... No tohle bych fakt chtěla mít doma. Maminka je tak trochu mimo výseč, ne? By mě zajímalo, jak dělají takové ty standartní věci, mytí, čištění zubů, ukládání ke spánku, úklid...
Jako já netvrdím, že s příchodem dítěte se změní svět a rodiče se musí úplně vzdát svých zájmů, ale občas by si měli sednout do kouta a dát si mokrý hadr na hlavu. Normální rodič se aspoň trochu podřídí svému dítěti, no ne? Prostě mám kojence, tak holt nebudu chvíli lítat po horách... A pokud mermomocí chci, tak si seženu hlídání. Nebo jako před přáteli budou potom nadšeně vyprávět, že byli v Tatrách, bylo tam nádherně, ale čistě omylem jim tam skoro umřelo dítě? Já bych řekla, že tito rodiče nebudou rozumově vyspělí. Tatry tam budou stát i za pár let, tak by mohli počkat...
No paní seniorka má pravdu. Zatím se staráme my a zelený mužík furt natahuje chtivé ruce. Vděk nevidím, neslyším, zato stále slyším dej, dej, dej. A bezprostřední realita? Nedobrovolně na tyto osoby přispívám, ze zahrady mi ukradli, co nebylo přišroubované (kamerové záznamy), dítě ve škole otravují, nenechají mne vyspat, protože nejlepší čas na řev je ve tři ráno... No diví se mi někdo, že je nemám ráda?
Šmarjá, to je ementál. Tak já už nevím, odchod do důchodu protáhneme, ubereme peníze, a co dál? Nezkusíme zavést povinnou euthanasii v 67 letech? Samozřejmě že politiků se to týkat nebude... Bože, ten komunistický kašpar je opravdu slabomyslný. Kdo ho volil, by si měl dát každé ráno facku z každé strany.
Přála bych si, aby to bylo vymyšlené. No jo, jenže dvě takovéhle "maminky" mám ve svém blízkém okolí. U té jedné je to výchova z rodiny, kterou předává dále i své dceři, takže holčička ve třech letech umí na fotografiích pózovat jak profesionální kur.a, nakrucuje hýždě, špulí pusu, no od minuty by mohla do Playboye. Maminka honí chlapy, řasy, nehty, módní hadry nemohou chybět. Ale maminka tak byla vychovaná, že vzhled je nejdůležitější. No a ta druhá maminka se zase rozhodla, že chce mít dítě teď hned, bez přemýšlení. Ale pár týdnů po porodu jí udivilo, že je potřeba se o to dítě starat, věnovat se mu. Což tak zábavné pro ní nebylo, takže dítě strávilo většinu života v obýváku na koberci, samo, bez společnosti a bez hraček. Dnes je to skoro dvouleté dítě, vývojově cca jako pětiměsíční, ale postižení žádné nemá.
Jé, jak já bych tohle ocenila!!! Opravdu fandím restauracím pro rodiny s dětmi a odděleně restaurace pro dospělé. Ono jako když si chci vychutnat s partnerem klidný večer, tak nechci řešit a poslouchat cizí děti. Pro doplnění, máme čtyři a opravdu si od nich člověk potřebuje někdy odpočinout. No jo, jenže ženský instinkt funguje tak, že automaticky reagujete na plačící dítě, hlídáte, zda to cizí dítě nestrhne něco horkého z vašeho stolu, jestli si neublíží, když vám leze pod židlí... Takže z romantické chvilky s partnerem není nic, poněvadž ho posloucháte jen na půl ucha, protože pořád hlídáte po očku CIZÍ dítě. Jeho maminka většinou bývá v absolutním klidu, pije si svoje prosecco a krafe s kámoškou. No nic, kdybychom si koupili na benzínce bagetu, tak bychom se aspoň v klidu najedli.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Šmarjájózef, to se zas po dlouhé době někomu rozsvítilo v majáku. Všichni víme, že většina připrchlíků je ze západní Ukrajiny a přijeli sem pouze pro peníze a někteří pro možnost pobytu. Z válečné oblasti tu většinou nejsou, poněvadž ti neměli na úplatky. A to že u nás používají výhody a žijí přitom na Ukrajině, to víme už déle. Moje velmi blízká kamarádka z UA má dvě děti, dceru a syna. Syn má 15 let, dcera necelých sedmnáct. Do školy nechodí ani jeden z nich, ani do české, ani do Ukrajinské. Většinu roku tyto děti tráví v Zakarpatí odkud pocházejí, u babičky. Jejich maminka každý třetí měsíc jezdí také tam, vždy na několik týdnů. Tudíž nastává otázka, kolik takových lidí tu asi je? Kolik je oficiálně "uprchlík" a přitom je to pouze ekonomický turista? Měl by se v tom udělat pořádek. Začala bych nejdřív tím, že pokud někdo odjede zpět do své "válkou zmítané země", okamžitě ztrácí nárok na možnost návratu. Druhá věc - naučit se alespoň základy místního jazyka a zvykům. To znamená slova PROSÍM, DĚKUJI. A ruku v ruce s tím by mohli pochopit, že aroganci, nadutost, povýšenectví, drzost tolerovat nechceme.