Násilí může být jak fyzické, tak psychické.

Zažila jsem obojí a musím konstatovat, že to psychické bylo pro mě daleko horší.

Hodně se píše, že oběti takových činů jsou převážně slabé ženy.

Já bych to ale ráda vyvrátila. Nemyslím si o sobě, že jsem slabá a nemyslím si, že byly slabé i ty ostatní. I když už jsem si vyslechla a přečetla různé komentáře, které se týkají tohoto problémů a některé byly hodně nelichotivé, většina byla v duchu odsouzení, že si za to ta žena může sama, že to nechala připustit, že se nebránila, že je to slabá chudinka...loutka, která se nechává ovládat a sebou manipulovat...proč si takového partnera vybrala a podobně.

Já bych tu ráda konstatovala, že stejně jako dopředu nevíme, že nám partner, partnerka budou nevěrní...tak nevíme, že jsme právě narazili na násilníka. Ono to totiž přichází velmi nenápadně, to mi věřte. A vymanit se z toho je někdy až skoro nemožné. Je to běh na dlouhou trať. Snažíte se o útěk? Najde si Vás...vyhrožuje, že zabije Vás, i Vaše děti...bere Vám klíče, zamyká Vás...fyzicky i psychicky Vás neustále drtí, přitom se nezapomíná zmiňovat, jak moc Vás miluje a že jste jenom jeho. Nebo Vám nadává, ponižuje, hlídá na každém kroku a podobně. Těch způsobů jakými projevuje své násilnické sklony, je mnoho.

Jak z toho ven, jaké je možné řešení? Každý případ je individuální...někdy se východisko najde, někdy žel ne a mnohdy oběť umírá pod rukama násilníka.

Velké mezery jsou v zákonech a mnohdy je lhostejné i okolí, často i vlastní rodina, přátelé...Voláte o pomoc, ale nikdo Vás " neslyší " ...