Bolševník patří do čeledi miříkovitých, jeho květenství je okolík a do Čech jej přivezl na přelomu 18. a 19. stol. Klemens von Metternich, jako okrasnou rostlinu ke svému zámku v Kynžvartu.

Dítě v ohrožení se vydalo trochu si užít.

Tak to je v p...

Lucie se dneska opije.

Bydlím na sídlišti na okraji malého města, které sousedí s poli a loukami. Často večer okolo 10. - 11. hod. pobíhá po okrajových ulicích sídliště paní, která hlasitým voláním "Čertíííí... Čertííí... Čertííí!!!" volá domů toulajícího se kocoura. Obzvlášť výživné je to v létě, když by člověk chtěl spát při otevřeném okně. To snad raději ten štěkací pes...

Nevím, jestli to je power nap, já to znám jako "dát di dvacet". Po celý život jsem měl nástupy do práce v nejrůznější denní i noční hodiny a spánkový rytmus jsem měl dokonale rozházený. Teď, po roce v důchodu, se to pomalu vrátilo do správných kolejí. Po obědě si dám "dvacet", spát chodím okolo 23. hod. a vstávám okolo 7. Co víc si přát!

Nemůže za to počasí, ale řidiči, kteří se musí za každou cenu někam sápat, když v těch podmínkách neumí jezdit.

Dopravní kolaps nezpůsobilo sněžení, ale řidiči, kteří se musí za každou cenu někam sápat, i když v tom neumí jezdit.

O co by člověk přišel, kdyby se této "zábavy" neúčastnil?

Jeden grafikon bylo jedno chrochtadlo v depu Meziměstí a bylo zařazeno do jednodenního turnusu Meziměstí - Letohrad a zpět. Vždy když to ráno vyjelo, uzavírali jsme s kolegy na trati sázky, jestli se odpoledne vrátí vlastní silou, nebo jestli ho přitáhnou.

Gábino, přijď jim to ukázat!

Autor článku si to trochu zjednodušil:

Zájemce zaškolují již zkušenější značkaři-instruktoři. „Dva dny se s nimi udělají školení v terénu, a potom se už mohou sami vydat na zadanou trasu.“

Po těch dvou dnech zaškolování určitě nikdo nemůže sám do terénu. Adept značkařského "řemesla" musí ještě další dvě akce udělat pod vedením zkušenějšího značkaře, potom, většinou na začátku příštího roku, musí absolvovat několikadenní školení zakončené zkouškou a pak teprve mu mohou být přiděleny samostatné značkařské úkoly.

Že je okolí průduchů stále pokryto zelení je nesmysl. Vlastním snímek, pořízený pracovníkem CHKO, kde dosahuje sníh až k samému okraji průduchu (tzv. ventaroly). Teprve přímo v díře sníh není, není tam ale ani zeleň, jen kameny.

Jezdíval jsem s tím prakticky už od dětských let k příbuzným do Hradce Králové, potom občas při cestách do střední školy (na internát), na počátku 90. let dokonce občas i jako vlakvedoucí (průvodčí). Ale v životě jsem neslyšel, že by tomu někdo říkal žabotlam. Vždycky jen panťák!

Problém jsou i lidé, kteří - bez ohledu na věk i pohlaví - z autobusu či tramvaje vystoupí a hned, bezprostředně přede dveřmi, se zastaví a začnou se rozhlížet, kterým směrem se dát.

Moc hezký titulek u té poslední fotky, že jí pomohli duchaplní kolemjdoucí. Nebyli náhodou spíš duchapřítomní?

A to tam ten synek dobrovolně vleze?

Mně se to nelíbí.

Nahrnout to všechno do Vltavy.

Mnoho let jsem dělal značkaře a to jsem byl v lese třeba několik hodin (1 km značené trasy se obnovuje cca hodinu, ale i více). Za celá ta léta jsem ani jednou nemusel v lese na velkou, vždy jsem už před akcí upravil jídelníček tak, abych prostě nemusel. Kdo tohle umění neovládá, ať raději do lesa nechodí.