Byť jezdím po Praze autem denně a budu vždy obhajovat právo kohokoliv jezdit čímkoliv kamkoliv, uznávám, že počet aut v ulicích již často převyšuje jejich kapacitu pro parkování a je potřeba toto řešit. Je za mě jednodušší to řešit dle skupin řidičů:
a) rezidenti - přiznat nárok na kartu i pro nájemníky, ne jen ty s trvalým pobytem v dané MČ.
b) dojíždějící - dobudovat objízdné trasy (okruh) a parkoviště na periferii s dostatečnou kapacitou a přímým napojením na MHD. Alternativně třeba v ceně parkovného rovnou zahrnout i denní jízdné MHD. Tito asi nemusí nutně parkovat uvnitř města.
c) servis, zásobování apod. - ideálně vyhrazená místa mimo modré zóny. Lze se bavit o režimu, např. levnější karta opravňující k parkování a následně platba od hodiny, možnost levnějšího oprávnění pro více MČ zároveň, úpravy v přenositelnosti karet...
Hehe, nejdřív na něj v médiích a následně na sociálních sítích vybafnou kupu nařčení, což mu de facto zlikviduje kariéru. Až poté se věc začne prošetřovat PČR a následně částečně u soudu. A na závěr se diví, že tak, jak celou věc rozehráli, tak se i brání - na internetu a sociálních sítích.
Samozřejmě ani slovo o tom, že i v tomto případě bychom měli nezapomínat na presumpci neviny, neoznačovat za oběti ty případy, které ani nešly před soud...
Nepopulární myšlenka: trvale udržitelný růst lze udržet dlouhodobě pouze za cenu krátkodobých pádů, v ekonomice známých jako recese. A když to začne jít do háje, všichni natáhnou prázdné ruky směrem k vládě čekajíc, že ta nějakým kouzelným proutkem mávne a naplní jim je tak, jako v dobách blahobytu. Blbé je, že p. Středula je natahuje i v dobách, kdy je dobře..
Než se tu zas rozjede obvyklý flame a výstava světonázorů, kterak by už dávno dotčený soudce měl hořet v pekle za všechny činy, z nichž byl dle článku obžalován (tedy které stoprocentně spáchal, a ještě mnohé další), rád bych předem připomněl, že v našem demokratickém státu o vině a trestu rozhoduje pouze soud a do pravomocného rozsudku je dotyčný považován za nevinného. Nekažme zbytečně svými úsudky pověst jiných a náš pohled na ně.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Za mne je z článku nejdůležitější jedna informace - k úspěšnému zvládnutí transformace jakéhokoliv takto celkem velkého a složitého systému je potřeba kontinuita, která zpravidla přesahuje volební období. Správně napsat požadavky na systém a vypsat soutěž může v klidu trvat několik let, zkušební období a i odladění za ostrého provozu taktéž. V kontextu aktuálního vývoje DSŘ mi tak přijde vcelku úctihodné, co se povedlo za necelé dva roky spustit, než to ODS zařízlo.
3 odpovědi