Máte, jak popisujete, velice negativní zkušenosti z vlastního manželství. Ale to ještě neznamená, že máte objektivnè pravdu. V mnoha názorech s Vámi souhlasím, ale v mnoha nesouhlasím. Něco za něco. Máme demokracii, svobodu, pokrok ve všech oblastech. Duchovní volnost nahradila hmotnou, tak jak jste popsala. Z toho vychází 'moderní' závěr. Je lepší být mladý, zdravý a solventní než starý, nemohoucí a chudý. Bohužel do první skupiny nepatřím přesto, že jsem celý život strávil užitečně. Ale zato můžu klidně spát s pocitem, že jsem 'dal společnosti' 2 pokračovatele. Ostatní neřeším (nemohu to ovlivnit).
Kde jste se dočetl o mých negativních zkušenostech z vlastního manželství? Nic takového jsem nepsala. Napsala jsem negativní vlastnosti některých mužů, nikoliv vlastního manžela. Jsem šťastně vdaná 36 let. Manžel (69 let) sportoval a dosud sportuje, v případě nutnosti se dokázal postarat o děti - a nyní i o vnoučata (5 a 8 let). Dětem zajistil zimní prázdniny na horách a naučil lyžovat. Nekouří a pivo si dá jen příležitostně - po tenisovém utkání či výletě na kole. Vychovali jsme tomuto státu dvě osoby, kteří od ukončené střední školy vydělávají a přináší peníze do státní kasy.
Za komunistů se stavěly paneláky, existovaly novomanželské půjčky na základní vybavení - 30 tisíc Kč do 30 let věku novomanželů, ženám na mateřské držel zaměstnavatel 3 roky místo a do důchodu mohly odejít v 57 letech - za každé dítě se rok odpočítával - za dvě děti v 55 letech. Mateřská dovolená není žádná dovolená. Porodem dítěte vše nekončí, ale začíná 24hodinová péče o zdravý vývoj, vzdělání atd. Muži mají zcela jiné fyzické dispozice. Měli by vydržet více jako ženy. Řeknou doma. "Já jsem dnes hodně unavený", sedne si a řekne :"Dej mi něco na stůl", a pak se jde natáhnout na gauč nebo do hospody. Žena musí odpracovat požadované směny v zaměstnání, dokončit domácí práce, pečovat o děti, dohlídnout na školní docházku, a co hlavně, nesmí být unavená nebo dokonce nemocná. Tato i minulá vláda pro ženy nic neudělala - nové levné byty nestaví, novomanželské půjčky a jesle zrušila. Zrušila všechny výhody ženám a teď čeká, že se zvedne populace?. Ženy se sice dožívají vyššího věku, než muži, ale v jaké fyzické kondici? Mnohé mají kolem 60 let civilizační choroby a odcházejí do předčasného důchodu, čímž jsou zase finančně znevýhodněny. Vždy se tradovalo jedno dítě za otce, druhé dítě za matku. Populaci České republiky zvyšují imigranti. Moje třicetileté děti si už teď mají šetřit na důchod. Vláda hlásí, že nebude mít na důchody. Co udělala proto, aby na ty důchody peníze získala? Do čeho se investovaly všechny peníze, které si pracující člověk za 35 let zaměstnání našetřil do státní kasy ve formě sociálního pojištění?
V příspěvku je uvedeno, že nejstarší stádo zubrů evropských pochází z roku 2015 v Milovicích. Nikde jsem se však nedočetla o stádu 5 zubrů dovezených z Polska do obce Židlov na Českolipsku v r. 2011. V roce 2017 bylo napočítáno 23 kusů.
Aktuální zprávy z 26. 5. 2021:
Za deset let se stádo zubrů v Ralsku rozrostlo z pěti na téměř čtyřicet kusů.
Ohroženým zubrům evropským se v bývalém vojenském prostoru Ralsko na
Českolipsku daří. „Původně sem bylo před deseti lety dovezeno pět kusů, nyní
stádo největšího obratlovce evropského kontinentu čítá téměř čtyřicet kusů
těchto přežvýkavců,“ informoval mluvčí Vojenských lesů a statků (VLS) Jan
Sotona. VLS zubří oboru v bývalém vojenském prostoru obhospodařuje. Věřím, že k dnešnímu dni - 11. 9. 2024 má stádo v Židlově již více jak 40 kusů. Odkaz 1
I když nedostala zaslouženou medaili, v očích diváků i ostatních sportovců je určitě vítězkou Španělka. Ono je umění vydržet běžet 42 km pro vidoucí sportovce, natož nevidomé. Smekám před jejím výkonem. Diskvalifikovat mne 10 metrů před cílem, protože chci pomoci člověku s křečemi, tak s tím bych se psychicky vyrovnávala hodně dlouho. Víc bolí rány na duši, než na těle.
Máme vcelku pohodové sousedy. Jediné, co mi vadí jsou kuřáci. Bydlíme v panelovém domě. Nejprve jsme měli kuřáckou manželskou dvojici hned vedle balkónu. On již zemřel na rakovinu plic a ona je v domově pro seniory. Jenže o patro níže bydlí starší pán - také kuřák, a ten tráví každou chvilku na balkóně s cigaretou. Když si pověsím na balkón voňavé prádlo, krátce na to se objeví kouř a poletující popílek z cigarety. Na černém prádle se zvlášť vyjímá. Při zalévání truhlíků s muškáty cítím kolem sebe nejen vůni květin, ale i zápach z cigaret. Kouř mi leze otevřenými balkónovými dveřmi do obývacího pokoje - nemohu svobodně větrat.. Jsme rodina nekuřáků, a proto kuřáky nelibě snášíme. Kazí zdraví sobě i nekuřákům - pasivním kuřákům. Jsme Společenství vlastníků a žádný vlastník si nenechá diktovat, kde si má zapálit. Balkón je součástí jejich bytu. Nechceme se s nikým v domě hádat, proto smrad z cigaret musíme tolerovat.
Literatura, poezie a básničky mně ve škole (na ZŠ i na SŠ) bavily. Profesorka češtiny na SŠ mi dala u ústní zkoušky J. Wolkra. Odříkala jsem nejen celý životopis, data narození, úmrtí, kde je pochován (Prostějov je místo narození mého manžela a místa studia mé maminky), ale i celou Poštovní schránku ze základní školy. Nevěřila vlastním uším. Bylo to tříleté dálkové studium a bylo mi 43 let, když jsem odmaturovala z češtiny za 2. Čtenářský deník jsme si museli vést po celé tři roky a donést k maturitě. Měla jsem deníky tři. Když otevřela profesorka maturitní komise první stránku byl tam nadpis VITA CAROLI QUARTI. Životopis Karla IV. byl napsán a vydán ve staroslověnštině - nečetlo se to zrovna lehce, ale u maturity jsem o něm věděla všechno. Knihy doprovázely celý život mé rodiče (máma - učitelka, držela v ruce hlavně učebnice pro ZŠ, otec bez knihy v ruce neusnul). Máme spolu s manželem doma přes dva tisíce knih - dětské, s vojenskou a leteckou tematikou, historické, encyklopedie, atlasy brouků, motýlů, ptáků, turistické Průvodce po hradech a zámcích, autobiografické i klasiku - B. Němcovou, J. Seiferta, K. Čapka, V. Nezvala, K. J. Erbena atd. Naše dospělé děti a vnoučata (8 a 5 let) už nečtou - mají dotykové mobily a v televizi NETFLIX, kde mají pohádky, které nemají nic společného s O. Sekorou, Zd. Milerem, Zd. Smetanou, Václavem Čtvrtkem ad. Moje děti nosily tyto postavičky na oblečení - ty dnešní milují Minecraft - oživlé postavy z lega, které namlouvá v TV jeden člověk. Kdo hodně čte (i v útlém věku s rodiči), má také všeobecný rozhled a velkou slovní zásobu.
Ne všichni mladí jsou netolerantní ke starším osobám v MHD. Nedávno jsem jela tramvají v Liberci. Nastoupila jsem do plného vozu, ve kterém nebylo žádné volné místo. Stoupla jsem si k tyči a hned vedle mne se zvedl mladík (ROM) z vyššího stupně ZŠ. Nabídl mi svoje místo, i když jsem senior bez berlí. Jela jsem jen dvě zastávky. Moje maminka chodí s berlemi a zrovna včera chválila krnovské cestující v MHD. Vždy se někdo zvedne a uvolní ji místo. Když měl můj desetiletý syn onkologické onemocnění a měl jednu chemoterapii za druhou, dostal po dobu léčby, průkaz ZTP, tzn. že měl mít možnost sezení v MHD. Jeli jsme na návštěvu k příbuzným. do HK. Syn seděl, já s manželem stála. Nastoupila korpulentní dáma, chytla našeho syna za ruku, vytáhla ho ze sedačky a řekla: "Chlapečku, pusť mě sednout!" a než jsem stačila zareagovat, vytáhnout průkaz ZTP, seděla na jeho místě! Naštěstí jsme další zastávku vystupovali. Někteří lidé vůbec neuvažují o tom, že i dítě má právo na místo v MHD - a i ty zdravé, nemusí balancovat na chodbičce a končit na zemi. Moje tchýně si zásluhou špatného řidiče autobusu MHD, (dupl nečekaně na brzdu), zlomila nos o sedačku před ní. Jsou lidé, kteří nevidí vystupovat maminku s kočárkem, protože se musí zrovna dívat do telefonu. Bez řečí vstal 69letý člověk, aby mamince s kočárkem pomohl. Vše je o výchově v rodině. Pokud dítě vidí, že rodiče jsou laxní, nevyžadují po něm základy slušného chování, úctu ke starším, zdravotně postiženým atd., chová se stejně. Co se v mládí naučíš, to ve stáří jako když najdeš.
Nevím, tu zastávku jsem neviděla. Ale popisujete ji tak, že nic jiného než jako memento 2.světové to být nemůže. Vzpomínám jako dítě na návštěvu Národní galerie. Umělce si nepamatuji, ale obrazy a popisky u nich z paměti nedokážu ani po 60ti letech vymazat. Vodorovná bílá čára. Další místnost a další čára. Tentokrát tam visela Svislá bílá čára. A my se na to musely jako děti dívat. Kolik škol prošlo nevím. Táta byl 5 let v Mathaussenu, od svých 17ti let. Proto jsem ráda za tu zastávku.
Zastávka stála 4 miliony Kč a představuje hostinu obrů. Odkaz
Je pravda, že Černý dělá dnes už jen korporátní umění na zakázku aby vlastníkům těch nemovitostí nalákal co nejvíc lidí, kteří tam pak utratí své peníze. Blbý je, že když je to ve veřejném prostoru tak se na to chtě nechtě musí dívat i lidé, kteří mají trochu estetické cítění a těm se z toho pak může zvedat kufr.
Na libereckém náměstí před monumentální radnicí (kopie vídeňské radnice)
z r. 1888 - 1893 vystavoval Černý svá díla nejméně dva krát. Jednou to byl trabant na čtyřech lidských bosých nohou, pak zase "ani liška ani pes" z drátů. Zrovna šli kolem polští turisté a nevěřícně nad tím kroutili hlavami a ptali se mne, co to je. V Liberci je také autobusová zastávka místní hrom. dopravy, kterou tvoří vysoký stůl a na něm useknutá hlava a v ní vidlička, převrácený židovský svícen, masožravá rostlina a po ní lezou mouchy ve tvaru německých přileb. Prý to má evokovat holocaust. Pod stolem je pět kovových židlí pro cestující.
Aspoň budou moci někde odpočívat holubi v mezipřistání, co by společné WC.
Jenže ti holubi nepošpiní jen ta kontraverzní křídla motýlí, ale také celou stěnu budovy. Jak to pak budou čistit? Na památkově chráněné budovy by se nic umísťovat nemělo - hlavně ne kontraverzní kýče. Karel Hubáček je také autorem libereckého vysílače a hotelu Ještěd. Dne 23. 2. 2024 jsme si připomínali nedožitých 100 let. Ten se musí v hrobě obracet.
Tato dívka měla umělecké vlohy, právě proto byla po talentových zkouškách přijata na uměleckou školu. Bez maturity se jí však cesta k vysněnému cíli uzavřela. Pokud měla právo na prodloužení času při maturitě až o 50 %, mohla ho dostat. Studijní výsledky za celé studijní období na to měla (chyběl ji jen 1 bod). Mohla dělat práci, která by ji bavila, a která by ji jako umělkyni třeba i živila z domácnosti. Mohla mít svůj ateliér a malovat obrazy, zařídit si keramickou dílnu atd.. Zde může člověk rozvíjet své schopnosti. Lidé, kteří mají jakékoliv zdravotní omezení, hledají velmi těžko práci. Zaměstnavatelé o ně většinou nemají zájem. Někteří pracují v tzv. Chráněné dílně za minimální mzdu. Mohla také ona sama vytvořit Chráněnou dílnu pro ostatní se zdravotním postižením v okolí svého bydliště. Mohla se zkrátka rozvíjet a být této společnosti k užitku. Tato společnost s ní neměla slitování a zavřela ji dveře před nosem! Bez maturity a absolvování umělecké školy je ji přiznáno pouze základní vzdělání, a s tím se zaměstnání hledá velmi špatně i pro zdravotně způsobilého. Bude muset pobírat sociální dávky od státu a čekat na finanční podporu od rodiny.
Někteří profesionální řidiči nesledují jízdu, jednou rukou řídí a druhou posílají SMS zprávy. Mluvím z vlastní zkušenosti. Propustili mne po hospitalizaci v liberecké nemocnici v listopadu 2023. Řidič převozové sanitky měl rozvést do domova tři pacienty. Celou dobu jízdy řídil jednou rukou, druhou bral z palubní desky telefon a posílal SMS zprávy. Jeden z pacientů měl vystoupit dle dokladů od zdr. sestry ve Stráži na Nisou (6 km od Liberce). Nejprve jel do Cvikova (32 km), pak do Stráže pod Ralskem - okr. Česká Lípa, (dalších cca 20 km) Ve Stráži pod Ralskem se ho zeptal: "Kde je ta ulice XY?" Pán odvětil: "Ve Stráži nad Nisou!" Řidič: "Tak to se dneska hodně projedete!" Obrátil sanitku a jel cca 40 km zpět směr Liberec do Stráže nad Nisou (6 km od Liberce). On to měl z Liberce do Stráže nad Nisou jen 6 km, přesto musel jezdit z jednoho okresu do druhého. Řidič si pořádně nepřečetl převozové doklady všech pacientů, nenastavil GPS a místo toho se věnoval při jízdě psaní SMS zprávám. Vůbec bych se nedivila, kdyby tento profesionální řidič sanitky, s mobilním telefonem v ruce, způsobil dopravní nehodu a zranil přepravované osoby v převozové sanitce.
Dobrý den, to si Váš syn neuměl dopředu přečíst, na který z těch ostrovů jede?
Tady nejde o to zda umí či neumí číst, ale to, že CK nabízejí právě těch šest destinací z deseti - na návětrné straně. Pokud se o tu destinaci nezajímáte hlouběji a nikdo vás na tuto skutečnost neupozorní, tak to ani neřešíte a zjistíte to až na místě pobytu. Od toho tady jsou majitelé CK, aby na tuto skutečnost upozornily. Ti vám ukáží pouze katalog a cenu, kde se o návětrné a závětrné straně ostrova nikdy nic nepíše..
Nemluví se o tom asi proto, že nikdo neví zda budou vlny, či jiné přírodní manýry.U vás v práci také informují dopředu,kdy budete mít blbou náladu??
Kapverdy tvoří 10 ostrovů, které se dělí na návětrné a závětrné. Návětrné se nacházejí na severu, závětrné na jihu.
Návětrné ostrovy, známé pod názvem Barlavento, jsou tyto:
Boa Vista, Santo Antão, São Nicolau, São Vicente, Santa Luzia a Sal – geologicky patří k nejstarším z ostrovů, jeho stáří se odhaduje na 50 miliónů let.
Silný vítr na Kapverdách ocení milovníci vodních sportů, zejména windsurfingu.
Závětrné jižní ostrovy jsou tyto:
Maio, Santiago, Fogo, Brava
O tomto rozdělení ostrovů a těchto povětrnostních podmínkách na nich by měl být klient CK dopředu informován a podle toho si vybrat ostrov.. Ne každý počítá s vodními sporty.
Tak takovou kachnu jsem již dlouho nečetla. Může si normální člověk splést půl kilového ježka s 5dekovou nepichlavou bambulí? Už jste někdy viděli jak se bambule cpe kočičím žrádlem? Už jste někdy vzali do ruky ježka? Jeho bodliny nejsou, oproti bambuli, moc příjemné. Když si vzala do ruky bambuli a odnesla k veterináři, vůbec ji nebylo divné, že se "ježek" nehýbe?
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Zvíře je tvor myslící a cítící. Není to věc!. Mělo by být na něj podáno trestní oznámení za týrání domácích zvířat s následkem uhynutí a neposkytnutí pomoci zaplaveným zvířatům. Měl by dostat nejvyšší možný nepodmíněný trest, a to šest let, pokutu a zákaz chovu domácích zvířat. Bude muset zaplatit soudu soudní výlohy a udělená pokuta by se měla rozdělit mezi ochotné dobrovolníky, kteří sami museli riskovat své životy.