Já jsem zase měla problém s doktorem u svého druhého porodu. Poprvé jsem rodila bez problému, naopak jsem ještě s humorem podržela medika, který málem omdlel. Takže už jsem si myslela že to bude podruhé taky dobré, ale službu měl starý protivný doktor. Hned na začátku mi řekl, že mu za pár hodin končí služba a že tam kvůli nám dýl nebude, tak ať se snažím porodit co nejdříve. Pak měl ještě nechutnou poznámku o starých matkách, které mají děti po třicítce a jejich děti jsou postižené. No, zdeptal mě příšerně a syn v břiše to asi taky musel slyšet, tak se rozhodl, že ještě chvíli počká až se vymění služby a přijde někdo normální. Jenže ten doktor se rozhodl, že se dítě musí narodit okamžitě a nutil mě běhat po chodbě. A já byla tak zničená, že jsem poslušně běhala až zas porod pokračoval a říkala jsem si, že snad ten doktor ví co dělá když má zkušenosti. Nakonec všechno dobře dopadlo i mléka jsem měla hodně, sestřičky byly super, ale zážitek to byl ošklivý.
Pan Král zase vycucal z prstu další blábol na zadané téma jak bylo dříve všechno špatně. Vybírá jen informace které se mu hodí. Jiná situace byla hned po válce a jiná v osmdesátých a devadesátých letech, ale to mu je jedno, hlavně když za svoje lži a polopravdy dostane honorář. Nemá cenu jeho lži vyvracet, to bych musela napsat tolik, že by to stejně nikdo nedočetl. Kdo v té době žil, tak ví jak to bylo. Kdyby to byla pravda, tak proč by například v Albertu vyráběli uzeniny RETRO podle starých norem, které jsou tak oblíbené?
Příroda to tak zařídila, že sourozenci a blízcí příbuzní si navzájem " nevoní ", takže se sexuálně nepřitahují. V dnešní době syntetických vůní a antikoncepce v pilulkách přirozená vůně mizí a lidé si partnera vybírají na základě jiných vjemů. Často se pak stane že po narození dítěte a vysazení antikoncepce manželé zjistí, že se už nepřitahují. Pokud si navzájem přirozeně voní od začátku je předpoklad spokojeného a dlouhého vztahu, ale o tom se málo ví.
Mě zas přišlo oznámení, že je balík poškozený a mám kvůli tomu kliknout a znovu ověřit adresu. Je blbost, aby se ověřovala adresa, tak jsem rovnou jela na poštu a balík byl v pořádku . Je ale divné, že podvodníci o balíku věděli podrobnosti, tak jsem to na poště taky oznámila, ať dají trestní oznámení, že se k nim někdo naboural.
Když člověk hledá práci, tak se stávají různé věci. Jednou jsem odpověděla na inzerát, že hledají pracovníky do skladu. Příjemná paní mě pozvala na pohovor, že by o mě měli zájem a dala mi adresu. Naštěstí tam bylo složité přestupování, tak jsem tam jela autem, které jsem nechala na dvoře a vzala jsem jen životopis a klíčky do kapsy. Sešlo se nás tam šest uchazečů a paní nás vyzvala, ať si necháme všechno u ní v kanceláři, že nás kousek odvezou. Pochopili jsme to tak, že sklady jsou jinde než kancelář vedení firmy a nastoupili do aut. Cestou se s námi mile bavila a vyptávala, abychom se moc nedívali kam jedeme, ale bylo to dost daleko. Vysadila nás v menší opuštěné vesničce u staršího kulturního střediska a řekla, že si máme dát kávu, nebo limonádu, než začne školení. Jenže pak přišel do sálu člověk, který nám sdělil, že budeme pracovat jako obchodní cestující a budeme lidem vnucovat plastové krabičky ( které si mohou v lepší kvalitě koupit v každém obchodě) . Smlouvy že musíme podepsat, protože jinak nás neodvezou zpět pro věci, které máme u nich v kanceláři. Naštěstí nás tam nezamkli, takže jsem řekla, že tohle dělat nebudu a šla jsem pryč. Musela jsem zjistit, kde jsem a jak se dostanu do Prahy, naštěstí tam jezdil autobus, tak jsem dojela zpět pro auto bohatší o podivnou zkušenost.
Já jsem zas viděla hazardéra na spřáhle tramvaje jedoucí z Vltavské. Nevím, co je větší hazard, jestli vlak jedoucí rychle a rovně, nebo tramvaj, jedoucí do zatáčky. V každém případě pokud by spadl někomu před auto, když ho odhodí odstředivá síla,tak nemá řidič šanci tak rychle zareagovat a mladý pitomec zničí život i jemu. Tady pokuty nic nevyřeší, tihle borci by si měli odpracovat veřejné prospěšné práce v nemocnici, aby si to uvědomili.
Paní Božena je nějak zmatená, před revolucí nemohla pracovat u soukromníka a i potom by asi do roka dostala upozornění, že za ní zaměstnavatel neplatí. V době, kdy ze dne na den změnily podmínky se mnohým žadatelům stalo, že důchod nedostali a chybějí čas si museli " odčekat" na úřadu práce ( i když si předtím vše kontrolovali a byli ujištěni, že mají vše v pořádku). Také se stávalo, že pokud člověk neměl sjetinu svých zaměstnání, tak tvrdili, že některé podklady nemají ( přesto, že asi před rokem v systému byly) a pokud šel žadatel sám, tak neuspěl i když už nárok měl. Tento článek mi připadá jako složenina příběhů několika žadatelů o důchod.
Už jsem psala na tohle téma několikrát, že nejhorší je, když jdeme z extrému do extrému. Dříve se děti trestaly výpraskem za každou maličkost a dnes je zakázáno dítě výchovně jen symbolicky plesknout. Podle mého názoru by děti měly mít od malička určené mantinely a měly by vědět, že když budou zlobit a dělat naschvály, tak si po varování vykoledují trest ( přiměřeně věku) . Rodiče by jim to měli od malička vysvětlit a věřím, že normální chytré dítě by se chovalo tak, aby nikdy nedostalo. ( Dospělí také vědí, že mohou za trestnou činnost do vězení). Místo hloupých zákazů by lidé měli být všímavější, když je podezření na týrání dětí. Nejhorší je dnes, když ujišťují rozmazlené fracky, že mohou udělat cokoliv špatného a nikdo je nesmí potrestat.
Zbytečný článek, stejně si zaměstnavatelé časem prosadí, že mohou vyhodit zaměstnance bez udání důvodu, takže bude jedno v čem chodí do práce a jestli pracuje dobře. Vždyť už je nazývají " lidské zdroje", které po použití a vymačkání mohou zahodit. A něco takového, jako mít v životě nějaké jistoty, bude nedosažitelný luxus.
Špatně položená otázka, protože na ni každý odpoví úplně jinak. To se porovnat nedá, v každé době je něco lepšího a něco horšího. Mě jen vadí, že se teď množí články, ve kterých se nás autor snaží přesvědčit, že tenkrát bylo vše špatně a všichni se měli hůř, než teď. Ale život není podle tabulek, které srovnáme. Já jen napíšu jednu věc, která mi příjde hodně důležitá. Dříve se už od malička vychovávali děti s tím, že v dospělosti něčím budou. Děti byly ctižádostivé, učení je bavilo, byly i šikovné a po tom, když vyšly školy, nebo učební obory, tak se podniky předháněly, aby absolventi šli pracovat zrovna k nim. Každý měl pocit, že zrovna on je důležitý pro celou společnost. Dnes děti kolikrát vidí, jaké problémy mají jeho rodiče v práci, někteří se bojí, že o ní příjdou, někteří už ji nemají a dětem po maturitě řeknou, ať jdou na úřad práce. Asi tak.
Taky ráda fotím, ale pokud jde o děti, tak se vždy zeptám, jestli s tím rodiče souhlasí. Jednou mě ale překvapilo, když jsme byli na prohlídce jeskyní, že mě seřval jeden starší pán, že jsem ho vyfotila. Asi měl být někde jinde s bál se, že fotky někde uveřejním. Tak jsem fotku smazala, ale upozornila ho, že to mohl říct slušně.
Že začátku možná dobrý nápad se zvrhl do dnešní podoby buzerace zákazníků i pokladních. Zrovna včera v Bille mají kupón na slevu, ale zákazník ji může uplatnit pouze když má nasbírano dost věrnostních bodů. Takže pokladní zjistí, že nemá nárok a pokud zákazník nechce platit plnou cenu, tak pokladní musí nákup zrušit. Zatím se tvoří dlouhá fronta naštvaných zákazníků kvůli pár korunám, které zákazník z principu zaplatit nechce. Pokud to bude dělat víc zákazníků,tak snad ty blbosti zruší. Chudáci prodavačky, musí mít nervy ze železa. A prý tam mají ještě jiné slevy pro zákazníky s kartičkou a jiné pro zákazníky s aplikací v telefonu. Blázinec hadr.
Opravdu vtipně napsáno. Za mnou chodily dvě Jehovistky když jsem jezdila do parku s kočárkem. Syn spal, tak jsem s nimi diskutovala a půjčovala jsem si kvůli tomu i patřičné knihy z knihovny abych se na ně mohla v diskusi odvolat. Nakonec to dopadlo tak, že od svých nadřízených dostali všichni místní Jehovisti zákaz se se mnou bavit, protože začli číst, přemýšlet, porovnávat a pochybovat.
Také jsem zažila jednoho odborníka instalatéra. V paneláku nám předělávali vodu a přívod vody k pračce mi kdoví proč přivařili. Když jsem koupila novou pračku, tak jsem objednala instalatéra a vysvětlila mu, že bude muset trubku říznout, aby to mohl připojit. On tomu ale nevěřil a asi si něco myslel o " blbé ženské". Přinesl dva hasáky a tvrdil, že to půjde odšroubovat. Pak se do toho tak opřel, že mu sklouzla ruka a hlavou se praštil o vanu. Nakonec odešel, protože si stejně nevzal svařovačku a odpoledne poslal kolegu.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Máme zahradu u lesa a když mi na ní vyrostou první babky tak vím, že je čas jít do lesa protože začaly růst houby. Někdy vyrostou i žampiony a bedly a na jaře pod blumou májovky. Jsem ráda že rostou a že celkově se u mě daří i ještěrkám, hadům, žábám a ostatní drobné havěti v jezírku i v křoví. Chemie u mě nemá místo a tak to zůstane.