Dnes už většinou nereaguji na komentáře, neboť jsou plné dojmologií či zavádějících informací a na jejich základě pak často zbytečně emotivně vyhrocené. Dnes si však vezmu slovo, neboť kromě pedagogického mám i právnické vzdělání. Vzhledem k tomu, že se osvěty nikdo z povolaných zjevně neujal (nečetl jsem však všechny příspěvky), tak - přestože se právem profesionálně nezabývám - pokusím se podat věcné objasnění, co je a není krádež.
Vymezení tr. činu (TČ) krádeže najdeme v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku v § 205: Krádež
(1) Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a
a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou,
b) čin spáchá vloupáním,
c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí,
d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo
e) čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob,...
Což ale zdaleka není všechno. Dále musí být naplněny (všechny) znaky skutkové podstaty TČ, tzn. objektivní a subjektivní předpoklady spáchání skutku (objekt = veřejný zájem, objektivní stránka = zde způsob spáchání, subjekt = pachatel, subjektivní stránka = zde vniřní postoj, úmysl ukrást...), aby se mohlo jednat o krádež. Všechny tyto precizně vymezené znaky (popis by vydal na desítky stran) musí orgány (OČTŘ) pečlivě posoudit a vinu prokázat.
V daném případě by nebyla naplněna subjektivní stránka, leda by pedagog zabavil věc s úmyslem, aby ji sám mohl používat...
Kdy už ti bruselští fachidioti a jejich mediální nohsledi přestanou lhát a uvedou konkrétní čísla? Zemní plyn, ba dokonce spalování dřeva (sic!), je v konečném důsledku mnohem ekologičtější než např. výroba a následná likvidace FV panelů. Zemní plyn je také z hlediska investic, pravidelných revizí a provozu pořád ještě levnější než TČ. A bezpečnost? I přes riziko výbuchů ZP (v mimořádně nízkém poměru) jde o nepoměrně výrazně menší riziko než sebou nesou elektromobily.
Jsem speciální pedagog, který je učitelem na 1. stupni. Metoda Hejného mě svého času zaujala, neboť jsem i přes příklon k tradičním osvědčeným postupům přístupný i novým poznatkům. Zejména propagační výroky o "všech" žácích nadšených matematikou mě oslovily. Protože jsem však zažil v minulosti již řadu reforem a zejména množinovou matematiku ze 70. let, přistupoval jsem k nové metodě obezřetně. U Hejného výuky jsem si - i přes masivní vlnu podporovatelů - nebyl vůbec jistý konečným přínosem (přebujelost krokování, absence tradičních didaktických postupů, riziko přechodu na vyšší stupeň). Řekl jsem si proto, že si počkám. A dočkali jsme se: Zeptejte se v pedagogicko-psychologických poradnách, jaký mají nárůst žáků vyučovaných právě Hejného metodou. Nebo žáků, kteří měli posléze přejít na VG.
Závěr? Metodu nepovažuji osobně za "samospasitelnou" a pouze Hejného bych žáky nevyučoval. Některé prvky z ní beru jako možný vhodný doplněk ke stávající, historicky prověřené, didaktické výuce matematiky. Ale jestli to má někdo z kolegů jinak, jeho přesvědčení ani odhodlání mu brát nemíním.
Autorský výplod pisálka, který jen svědčí o tom, že dotyčný na vojně nejen nikdy nebyl, ale není ani schopen udělat poctivě obyčejný článek. Což je žel dnešním trendem - vzít "10%" informací a udělat z nich "objektivní realitu". Osobně jsem odsloužil dva roky v letech 1984-1986, kromě půlroční PŠky (poddůstojnické školy) v Uherském Hradišti, u "elitních" útvarů (VÚ) v Přerově a Piešťanech. Tedy na VO (Východním okruhu), navíc u leteckého VÚ a coby lapiduch na ošetřovně. Plus následně dvoje "manévry" (vojenská cvičení). Už zde je zásadní rozdíl v možnostech popisu chápání a průběhu ZVS. Jiná vojna nepochybně byla v poválečných letech a jiná v devadesátkách, zcela jiná u "bigošů" (pozemního vojska), nebo v bojových útvarech na Západním okruhu. Zažil jsem pouze jeden smrťák na PŠce, kdy bigoš z vedlejšího VÚ skočil pod vlak, a pád stíhačky s dvěma oběťmi (nespadající však do uvedených čísel). Šikanu typu "odběrů krve do ešusu" nebo "čítať písať neviem, ale vojnu vám zrobím" znám pouze z vyprávěnek, široko daleko se u nás nic podobného nedělo. Proto na vojnu - společně se všemi absolventy, jež osobně znám - vzpomínám jen v dobrém. A jediné, co mě dnes paradoxně mrzí, že jsem se na ošce vyhnul cvičením, která stmelovala kolektivy a nezažil, co ostatní kluci z roty. Což mě však neopravňuje paušalizovat svoje zkušenosti. Shrnu-li za sebe, tak +: vojna dělala z chlapců bojovně připravené chlapy (na rozdíl od dnešních mamánků), byla zdrojem mnoha kladných prožitků a pro většinu záklaďáků i rozšíření kvalifikace (např. ŘP C, ba i D byl významný bonus) a poznání jiných míst.
Problematikou rovnosti práv, diskriminace a genderu jsem se zabýval skoro 5 let, zejména v rámci studia na PrF. Dvanáct let jsem také v minulosti podnikal a zaměstnal za tu dobu zhruba 200 osob, převážně žen. Sám pracuji ve školském, tedy značně přefeminizovaném, resortu jako učitel. "Půl" rodiny je zaměstnáno v pomáhajících profesích, včetně lékařských, mmch syn je také chirurgem. Statisticky jsem se dostal do poslední třetiny života, vnímám proto postavení žen ve společnosti od svých babiček z dob 70. let po nejmladší generaci svých již školou povinných vnuček. V rámci mimosmyslového vnímání jsem se i v duchovním poznání dostal "o něco dál než průměrná populace". Mám tedy širokou možnost srovnání, mohu stát dostatečně objektivně nad problémem, některé jevy zobecnit, přesto se chci vyvarovat jakékoliv paušalizace.
Závěry (ač s nimi nemusíte souhlasit, ale "to je tak všechno, co s tím můžeme dělat"):
- jsou rozdíly mezi muži a ženami (to je "objev", považte 🙂, ovšem v dnešní postmoderní době je třeba to zdůraznit) - biologické (chromozomální, hormonální, fyzické), psychologické (mentální, "psychické", citové), sociální (ve společnosti, v zaměstnání, kulturní), duchovní (duševní, spirituální),... což nikdy a nijak nezmění ani EU (a "Západem") protlačovaná politika LGBTQ , její pomýlené "rovnosti" a popírání pohlaví coby "společenského konstruktu",
- každé pohlaví má své životní úkoly, přirozeně dané role, přednosti i nedostatky, proti kterým není třeba "bojovat", ale naopak je vzít na vědomí a pozitivně využít v rámci evoluce lidstva,...
Zde je víc právních, ale i jiných, náhledů.
Asi pro mnohé zdejší diskutéry bude překvapením, že řidič "vlastenec" samozřejmě pravdu má, pokud se odkazuje (pouze) na Zákon o policii. Na což by alespoň průměrný redaktor upozornit měl.
Že má (nejen) policista PČR oprávnění zastavit vozidlo díky jinému právnímu předpisu (Z č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích...), na to řdiče měl upozornit zasahující příslušník PČR (ale možná se tak stalo, neposlouchal jsem celý záznam). Stejně tak mohl učinit i autor článku, případně kritičtí diskutující.
Že by měli mít policisté ve službě např. větší oprávnění k legitimizaci a kontrole osob i vozidel (kdo jiný?), a tím i větší autoritu před podobnými arogantními suverény, s tím bych i souznil. Stejně tak i s pregnantním vymezením oprávněnía s osvětou veřejnosti.
Že však salámovou metodou neustále dochází k oklešťování práv a svobod občanů, tak o tom žádná. Vůbec vám nedochází, jaká je společenská nebezpečnost uvedeného přestupku? A mnoha dalších obdobných, za něž "nám" někdo chce - s nadsátkou - přišlapovat krky? Zcela nicotná. .
Když se chci dovědět pravdu, jdu na Forum 24 - přečtu si články zdejších kvazinovinářů, otočím vše o 180° a tam někde se nachází...
Když se chci pobavit, zajdu na Forum 24 - vyhledám si zdejší servisní žumpu a porovnám zdejší "zpravodajství" se světovým tiskem, který píše o konci podpory US, o fiasku s 1,2% zpět "dobytých" území UA, o zbytečných obětech ukro kanonenfutru...
Když chci vrátit do reality, přečtu si zdejší komentáře a je mi docela smutno, jak i mnoho "normálních lidí" dokáže zblbnout zdejší propagandistický mainstream plný manipulace, lží, účelových polopravd...
Dle vyhodnocení 7/8, ale mám vše správně (mimochodem, češtinu vyučuji).
Správně jsou obě varianty:
- s hranolky, neboť v případě užití v podobě 1. p. r. m. než. jde o hranolek,
- s hranolkami, neboť u pokrmu lze užít i variantu v ženském rodě, v j. č. = hranolka.
Viz Odkaz .
To se zase vyrojilo "expertů", a tím zdaleka nemyslím jen ty gaučové, co válčili jen na simulátoru. Dnes stačí, když má někdo "do p.dele díru" a umí vyplodit holou větu v "prorežimním" ražení, rozuměj proti RF. Těšil jsem se na fundovaná slova "šéfa"(!) a - jen další z řady indoktrinovaných fachhňupů bez elementárních historických a odborných znalostí, s propagandistickými tezemi, v nichž vítězí "přání otcem myšlenky".
Již jen ten podtitulek vypovídá o naprostém fachdebilovi. Je opravdu pro dnešní kvazinovináře a prorežimní presstituty takový problém přečíst si - byť nepravomocný - rozsudek s jeho odůvodněním? Případně, u hraniční osobnosti s nižším rozumovým potenciálem, si ho nechat (do)vysvětlit od "kteréhokoliv" právníka (ty "plzeňské", čímž nemyslím poctivé absolventy, nepočítám)? A používat aspoň trochu dnes hojně skloňované kritické myšlení?
To vám, solidním novinářům a redakcím, je úplně jedno, jak tito - jak by řekla naše babička - pablbové dehonestují novinářské řemeslo a umění?
Ostudou jste především vy - presstituti, omezeni svým ubohým poklonkováním loutkovým pseudoelitám. Kdejaký profesní primitiv bez zjevné schopnosti sbírat, ověřovat a šířit objektivní informace, což je předpoklad každého kvalitního novínáře, se dnes může otírat mj. o právnici roku, exstarostku, významnou advokátku správního práva, senátorku s vlastními postoji a názorem. Stačí, když je v kurzu se svými prorežimními chlebodárci a dehonestuje člověka, jemuž morálně nesahá ani po kotníky.
Coby absolvent právnické fakulty se s rozhodnutím soudu ani s jeho odůvodněním nejen nemohu ztotožnit, ale jsem přímo šokován, kam dospěla česká justice po několika desetiletích od Listopadu. Postupnou likvidaci právního řádu a odklon od přirozeného práva neospravedlní snaha o účelovou interpretaci, ba ani horda mediálních a dalších nohsledů bez dostatečného právního vědomí.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Jedna věc je, co si o tom všem myslíme. Tam se jeví indicie jednoznačně. Není důvod domnívat se, že by si oběti vymýšlely. Proto si zaslouží i jejich případné opovržení (potažmo i naše). A je dobře, že své zkušenosti i zveřejňují, žel pozdě. Dnes, kdy už dotyčnému nehrozí z důvodu promlčení žádný civilní trest, jsou veškeré polemiky o dokazování z toho důvodu nadbytečné.
Druhá věc je z pohledu církevního. Pokud o skutcích nadřízení kněze věděli (je irelevantní, pokud byl podnět anonymní), dosvědčuje to jen podlost a tmářství mnohých církevních prelátů, kteří se v minulosti snažili podobné praktiky ututlat. Dotyčný farář byl veřejně činnou osobou, proto povědomí o jeho pravém charakteru bylo a je oprávněným požadavkem veřejného blaha. A církev proto již tehdy měla jednat, zveřejnit a vyloučit ze svých řad, ba i podat trestní oznámení.
Třetí je pohled právní (autor je mj. absolventem PrF). Tam na žádné "dojmologie", vlastní pocity či emoce není místo. Porušení právních norem se musí prokazovat a k tomu jsou výhradně určeny orgány činné v trestním řízení (OĆTŔ). Je zcela neomluvitelné, že autor a redakce Seznamu nedodržují zásadu presumpce neviny a staví se do role samozvaných vyšetřovatelů, žalobců a soudců zároveň. Nikdo z nich neví, kde je pravda a kdo je "zločinec" - to může konstatovat jen soud. Uvedení plné identifikace bez řádného rozsudku je zde závažným zásahem do osobnostních práv, důstojnosti cti a vážnosti jmenovaného. Třeba dodat, že na to pamatuje civilní (právo na ochranu osobnosti) i trestní právo (TČ křivého obvinění, příp. pomluvy), příp. evropské (GDPR).