...Vřele doporučuji film " Deníček moderní ho fotra"...pro jiný úhel pohledu.
Jinak...já mám děti tři. Ty dvě už jsou dospělé, tomu třetímu bude v lednu 7 let. Bylo plánované a vymodlené.
Oproti těm dvěma předešlým jsem měla tu " výsadu " strávit s ním od narození celých 5 let jeho života doma. Když se mi narodilo, bylo mi 38 let. Bylo to nejkrásnější a nejpohodovější těhotenství a porod, jaký jsem kdy zažila. Duševní síly a pozitivity jsem měla celé těhotenství , včetně dne jeho narození, na rozdávání. Já, zasloužilá matka, jsem se svými zkušenostmi už přece věděla , do čeho " jdu." Jak hluboce jsem se mýlila, jsem pochopila velmi záhy, když jsem si svůj tříkilový uzlíček přivezla na druhý den po porodu domů...Mé třetí dítě bylo tzv."neodložitelné", abnormálně plačtivé a nespavé. Jeho "půlhodinky" byly zároveň mým bojem o čas, zda mám rychle začít vařit, vysávat, nebo do sebe naházet jídlo, a vyčistit si třeba jen zuby. Můj den se smrskl na neustálé kojení, co 2 hodiny, houpání, a uspávání. Můj muž má byznys doma, takže měl kdykoli tu možnost se na nás přijít podívat, zeptal se, jestli něco nepotřebuji, a zase se vrátil ke své práci. Domácnost, a tři děti, tak stále zůstávaly na mně, jako před porodem. Ale fyzická síla, a moje vnitřní rozpoložení už byly úplně někde jinde. Místo toho se dostavilo poporodní blues, beznaděj, a několikrát nahlas upřímně vyřčená věta, že jsme se neměli rozmnožovat. V kuchyni se začalo hromadit nádobí, v koupelně prádlo, a na zemi prach... Při mé povaze perfekcionistky jsem byla tímto pohledem doslova sražena na kolena, a plačící hledala***
Měla jsem to stejně, akorát mi bylo trochu víc a mám tři holky. Rok jsem neměla teplé jídlo, kočička to měla prostě vychytané a hulákala vždycky, když jsem se chystala jíst, i když jsem se plížila ke stolu s hlukem hada. Dneska se tomu smějeme a stejně to bylo fajn, přestože jsem podle svých dcer vypadala tři roky jako zombie.
Výklad pojmu dopravní obsluha je jasný, krůta tam neměla co dělat. Když nevidí pořádně z auta, nemá v něm co dělat. Chorobné sebevědomí u soudu je jen další projev arogance. A taky je asi hluchá a slepá, minimálně na ni musely svítit a pípat senzory! Chtělo by to lékařský a psychologický posudek.
Upřímnou soustrast rodině a matce, mám tři děti a taky jsem zažila horké chvilky, jen my měli víc štěstí.... Kdo má děti a sáhne si do svědomí, určitě tam najde ne zrovna košer chvilku. A trest je v tomto případě ten nejvyšší.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Předpokládám, že do Bruselu si vozí jídlo z domova od maminky.
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Volhou.
1 odpověď