Používání herbicidů, desikantů v zemědělství a sadařství také nikomu nepřispívá. Jedy neničí pouze plevele, ale usazují se hlavně v tucích lidského i zvířecího těla, poškozují ledviny, játra a mozek, ale někomu šetří peníze, postříká a nemusí proorávat v sadech, vinicích, chmelnicích v průběhu vegetace, ušetří i za dosoušení obilí (desikanty před sklizní umrtví rostlinu, zaschne) - peníze nebo život!! Jedy se dostávají do potravinového řetězce - rezidua v půdě se hromadí, dostávají se do krmiv zvířat, dále do potravin a do lidí. Začít by se mělo v zemědělství a kontrolovat chemická složení potravin, vyřazovat, zakazovat výrobu nebo dovoz.

Dělání všechny smutky zahání, to stále platí a co tě nezabije, to tě posílí, to platí taky. Přeji hodně dobrých přátel, radost z hudby a odolné zdraví, to dostává zabrat nejvíc - na těle i na duši.....a zbav nás od zlého, amen.

Pan Werich svým záletnictvím zničil manželku i dceru. Tzv. tolerance byl jen způsob výchovy dívek a žen v době, kdy o svém životě nemohly příliš rozhodovat, byly v domácnosti jako otrokyně závislé jen na slušnosti a neslušnosti, vůli a nevůli svého muže. Nevěra je nesmírně bolestivá pro podváděného partnera a je bolestivá i pro děti, když vidí trpět svou mámu (nebo tátu), nevěra budí u partnera velkou bolest, zoufalství, zuřivost, nenávist, utrpení, pokud byla mezi partnery láska. Bývá to často poslední kapka k rozhodnutí pro rozchod, ukončení utrpení. Někdo bohužel jako oběť zůstává s nevěrníkem dál a uchýlí se k alkoholu a je nakonec odsouzena, zatracena a opuštěna všemi, případně se u ní probudí psychická nemoc a nevěrný manžel pak odsouvá svou oběť do psychiatrických léčeben. Nevěrník se samozřejmě nezmění nikdy a bude týrat celý život.

Jezdím denně autem do práce ze Zličína ke Grébovce, dříve 35 minut, teď ráno 55 -60 minut, domů 70 -75 minut a po postavení této megastavby už nemám šanci projet Smíchovem. Magistrát nám připravuje úděl otroků, nacpat do Prahy co nejvíc lidí , a tím i aut, a co nejvíc zúžit průjezdnost ulic, možná ještě omezí rychlost na 40 km/ hod. Je mi 61 let a na kole to fakt nedám, od tramvaje je ještě dlouhá vzdálenost do kanceláře a bolí mě kolena, krom toho za tmy se v parku v Nuslích necítím bezpečně. Ve svém věku ani nemůžu měnit zaměstnání, manžel si už dávno našel jinou ženu, mámě bude brzy 90 let a ještě mám nemocného bráchu. A to půjdu do důchodu možná už za dva roky! Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid, já tam, já tam dávno už měl být.....

Není větší blaho, než když ráno spěcháte do práce a musíte se zařadit autem mezi tramvaje, za protijedoucí tramvají vám do cesty vbíhají zmatení chodci a řidič za vámi to nepostřehne a "trochu vás ťukne, ani to není vidět" a v každé zastávce musíte počkat až nastoupí a vystoupí cestující-viz Albertov směr Nusle. Zase chodci a cyklisté mají velmi pohodlné a široké chodníky a stezky, a to se vyplatí. Jen nevím, kudy jezdí záchranáři a hasiči, když je skutečně velký spěch a jde o život. Ale způsobů jak znepříjemnit Pražanům život je víc - odstranit čekárnu - přístřeší na autobusové zastávce u nemocnice Motol - citlivý přístup k pacientům po opuštění nemocnice, odstranit lavičky ze zbývajících čekáren - obzvlášť báječné pro staré lidi. Pokud je strach z přítomnosti bezdomovců byla by řešením tzv. bidýlka k odpočinutí a krátkodobému usednutí, ale to už je mimo téma úprav Václavského náměstí- prvotní by měla být praktičnost a v druhé řadě estetika. Navržená úprava opět zpomalí provoz.

Celý svět je elektronicky propojen, ze zákaznických karet znají obchodní řetězce, co kupuji, lékárny mají informaci jaké beru léky, při změně příjmení v občance jsou hned systémem informovány ostatní úřady i banky, jen lékaři nejsou propojeni a musí spoléhat na to, co jim pacient je ochoten nebo schopen prozradit, často ke své škodě a nebo ke škodě ostatních. Potom se stanou podobné případy, kdy zbraň drží psychicky nemocný člověk, děti ve škole vzdělává násilník nebo deviant, lékař může přiotrávit pacienta, protože se nedozví, kolik má pacient předepsaných léků od jiných lékařů, zaměstnavatel se nemusí dozvědět, jak nemocného člověka zaměstnává a přitom má právo zdravotní stav znát. Nevadilo by mi, kdybych byla očipovaná jako pes s nejnutnějšími informacemi - identifikace, zdravotní stav a léčebná opatření. Předpokládám, že informace v čipu by bylo možno průběžně aktualizovat. Byla bych i pro to, aby se do čipu zaznamenávala i závažná trestná činnost. Opět platí pravidlo: Kdo má čisté svědomí, nemusí se bát a čipování by usnadnilo práci lékařům, záchranářům, policii.

Ještě že policista neřekl nikomu, že chytil zloděje, zloděj by si ztěžoval za porušení pravidel GDPR. Vše se musí tajit, nepoužívat násilí, slušní se budou bát a zločinci se budou smát. Facky byly naprosto oprávněné z morálního hlediska, Bohužel naše právní zákony nejsou vždy v souladu s morálními zákony. Slušnost je dravcům - zločincům k smíchu.

Nejlépe lze manipulovat s nevzdělaným nebo negramotným národem - to jsou potom poslušní vojáci. Rušit malé školy a tím nutit malé děti k dalekému dojíždění je nesmysl. Dříve každá obec měla svou poštu, školu, hospodu a kostel. Těmito opatřeními se venkov vylidňuje a města přeplňují, brzy se dostaneme na pobělohorskou úroveň venkova- liduprázdno, hvozdy, zarostlá pole, na cestách nebezpečno. - pod dubem, za dubem....

Když někdo někomu leze do zelí, musí počítat s tím, že dostane na budku. Tomu se říká láska. Sama lituju, že jsem včas nevzala klacek na sexuální společnici svého muže, dala jsem mu raději svobodu a teď se nechce odstěhovat.

Lidé se smyslem pro spravedlnost a pro ochranu dětí berou právo do svých rukou (určitý druh domobrany) tam, kde stát naprosto selhává, kde policie má prostředky ke zjištění predátorů ( dešifrování WA) a nekoná, co má konat a to pod ochranou státu. Legislativa je nedostatečná v tomto směru, GDPR chrání především neřády. Všichni pedofilní predátoři by měli být zveřejňováni a kastrováni, aby se dál nemnožili , měli by mít doživotní zákaz práce s mládeží, aby se další úchylové obávali opravdového trestu, bohužel deviace se často objeví ve vyšším věku v souvislosti s nastupující senilitou a demencí. Často jsou víc trestáni ti, kdo o špatnostech druhých mluví nebo jim brání, než ti, kdo špatnosti činí. Kdo má čisté svědomí, nemusí se bát. Násilí na tyranu by nemělo být zločinem, já osobně lovcům tleskám s největší úctou, vykonávají práci špičkových kriminalistů.

Olympijská kolekce se mi jeví jako něco mimořádně hnusného, batikované župánky jako by vyráběly děti v družině, triko je barevně řazené jako kdyby velký svítící pupek vrhající temný stín. Každý v tom bude vypadat tlustě, oranžová barva neodpovídá české trikoloře.

Účes, jaký měl Marek v Edenu se mi líbí víc, knír i brýle jsou podobné, jaké nosil Fredie, ale Marek je krásný duší i tělem, a je prostě originál. Kdo nezažil jeho koncert, může jen a jen litovat, úžasná atmosféra, tečou slzy dojetí, 35000 lidí v Edenu zpívá refrény společně jako staří kámoši a člověk se cítí opravdu šťastný. Všechny zlé komentáře jsou jen kyselé hrozny - bledá závist. Takových borců s jasným cílem, je opravdu málo, Marek má odvahu zariskovat a podaří se. Byla jsem svědkem toho, že i nebesa jsou Markovi nakloněna, když pět minut před koncertem přestalo pršet a vyšla duha. Celý koncert byl pro mě životní zážitek a ráda jsem si ho zopakovala ještě na Silvestra u televize. Díky, díky, díky a přeju jen a jen štěstí, zdraví, úspěchy a případně další prima děti.

Zasklená střecha způsobí v létě přehřátí jako ve skleníku, bočně otevřené prostranství bude v zimě studené s nepříjemným průvanem, nevím, jak je řešená možnost napadání velké sněhové vrstvy na složitou skleněnou střechu a také jak se bude provádět všeobecné čištění střechy, na podzim vítr navěje listí a jiné nečistoty z okolních zelených ploch na dlažbu haly. Přivítala bych přiblížení tramvajových stanic k hale nádraží (nyní jdete s kufrem cca 400 m k tramvaji špalírem lavic plných bezdomovců) a jelikož k cestování patří i těžká zavazadla, určitě by všechna projektovaná schodiště měla mít možnost jezdících schodů.

Bohužel podobné zvrhlé články postupně posunují měřítka "normálnosti" ve vztazích - na sobectví, necitlivost, manipulaci, bezohlednost k partnerovi i dětem. Po třiceti letech manželství mi manžel nabídl svou milenku do postele jako třetí a když jsem odmítla, byla jsem špatná a nemožná. Teď jsem už rok a půl rozvedená, manžel mě odřízl od našich společných přátel, tvrdě manipuluje i dětmi, stále bydlíme oba v domě mojí maminky. Je to smutné, citově hodně náročné, ale musím to vydržet a najít si vlastní cestu světem a umět se dál radovat bez "normálních" zvrhlíků.

Můj manžel se inspiroval písní S cizí ženou v cizím pokoji, provozoval to několik let, než jsem to zjistila, už jsme 1,5 roku rozvedení a stále se nechce odstěhovat z domu mojí mámy, kde spolu bydlíme 35 let. Nechtěla jsem, aby jeho život se mnou byl jako chůze v postroji.....Neumím být příjemná a paní Marsha má asi svatozář....

A to jsou noví Stodolovi? Pomáhat a chránit? Strašidelný pár a v reprezentační uniformě!

staré české přísloví praví: Zloděj křičí: chyťte zloděje!

A co odborný posudek soudního znalce? - opakované znásilňování nemá žádné závažné dopady na psychiku? Měli by ho natvrdo zavřít spolu s násilníkem a možná by jim ostatní spoluvězňové vysvětlili, jak znásilňování nemá žádné následky. Hnus, ale pro některé lidi je to prostě normální, jaký otec, takový syn......to jsou ty rodinné tradice, jak v činech, tak v posuzování. Hnus

Je velká škoda, že už neexistuje náhradní vojenská služba, kdy mladí muži velice pomáhali v podobných ústavech, zajišťovali náročnou manipulaci s pacienty, koupání, doprovod při procházkách a celkové personální obsazení sociálních ústavů a pro mladíky samotné to byla velká životní zkušenost.

Každý soudce soudí jednak podle zákona a dále podle vlastního hodnotového žebříčku, pokud doma v dětství bylo normální násilí a nadávání, bude to normální i při hodnocení soudních případů, jinak si to neumím vysvětlit. Samozřejmě při nedostatku pečovatelek by zřejmě po nepodmíněném odsouzení těchto "sester" musel být ústav uzavřen, je i smutné, že zřejmě ve stejné "péči" budou tyto dvě ženy dále pokračovat, vlastně nic se nestalo, jen některé "pacientky byly vztahovačné".

Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. V našem státě je teď nejaktivnější opozice. Sama organizuji večírky tak pro 70 lidí a vím, co obnáší příprava, týdny dopředu pozvat hosty, objednat jídlo, zaplatit nemalé zálohy, později připravit nábytek, ubrusy, nádobí, výzdobu, připravit pestré pohoštění. Ministerstvo má večírky asi tak desetinásobně větší. Když přicházejí hosté, nemá zřejmě pan ministr čas sedět u televize a sledovat zprávy nebo vyhodnocovat kusé informace z internetu. Neumím si představit jak by vypadalo ukončení večírku: zakřičet konec, všichni ven, balily by se výslužky nebo by se zhaslo jako ve filmu Má panenko hoří? Zase by byly zlé komentáře, že se vyhazovalo jídlo, že se plýtvá financemi. V našem státě je 10 miliónů lidí a pořád se něco děje, tragédie v metru, na dálnicích, na vlakových tratích, epidemie, násilí v rodinách, na dětech. Je někdo schopen vyhodnotit na vánočním večírku závažnost situace? Která tragédie má větší nebo menší závažnost? Který život má větší nebo menší cenu? Pokračování večírku nepovažuji za klukovinu, ale za splnění reprezentačních povinností vedoucího pracovníka ministerstva.