Rád bych autorovi poděkoval za jeho snahu. Je vskutku neblahé, že ani po mnoha desetiletích není mistrův génius plně doceněn a jeho úspěchy v zámoří nebyly dosud detailně zdokumentovány. I mezi současnými odborníky NASA se dodnes traduje mnoho historek o tzv. Cimrmanovské éře této vesmírné agentury.

Jednou se kupříkladu Wernher von Braun, slavný raketový inženýr, tázal Járy Cimrmana, co prý je to ten „superúplněk“. Mistr odvětil, že aby jej mohl člověk spatřit, musí být Měsíc v přízemí. Německý konstruktér choval k Cimrmanovi takovou úctu, že o jeho slovech vůbec nepochyboval. A tak se po celých jednatřicet dní neukázal ve svém bytě, neboť s manželkou bydleli v pátém poschodí. I když se později celé nedorozumění vysvětlilo, paní Braunová pro něj zřejmě nenašla příliš pochopení. V Cimrmanově deníku nacházíme pouze krátkou, taktní zmínku, že to bylo poprvé a naposledy, kdy slyšel z jejích úst tak pestrou a bohatou němčinu.