S manželem jsme byli na dovolené na Korčule a vypluli jsme na fakultativní výlet na Mljet. Na cestě mně bylo trochu špatně, tak jsme si sedli jinam, než naše skupina, katamaran dorazil k břehu, my vystoupili, katamaran odplul a my jsme zjistili, že nikdo z naší skupiny tam není. Ti pluli dál na jiné místo. Tak jsme si pěkně udělali vycházku za nimi a nakonec jsme z Mljetu užili víc než oni.
Bratr mé babičky přežil věznění v Mauthausenu. Utekl s dalšími kamarády hned zpočátku války do zahraničí, aby bojovali proti Němcům, on a ještě jeden byli bohužel chyceni v Maďarsku. Říkal, že přežil díky pravidelným balíkům s jídlem od své sestry, mé babičky. Bachaři totiž většinu jídla vybrali a čekali na další balík, takže ho šetřili před tou nejhorší prací. Kamarád také přežil, na něm tam prováděli lékařské pokusy. Když se po 1989 konal zájezd a on tam jel se svým synem, před vstupem se strašlivě roztřásl a odmítl se jít podívat na místa, kde zažil ty hrůzy.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Moje babička, narozená 1913 (a byla téměř nejmladší ze svých sourozenců), vždycky vykládala, že doma mívali ozdobený péřový stromek (z barveného peří). U nás nejsou moc lesy, ani velké rybníky s rybami, jen remízky a hlavně pole. Takže v té době málokdo měl uřízlý stromek, hlavní byl betlém. Ona pocházela z celkem slušného statku, takže dostávali i hračky. Ryby prý tehdy neměli, nevím, co všechno, ale pamatuju si, že hlavní byla dobrá vánočka, která se jedla s omáčkou z vařeného sušeného ovoce. A divoké cukroví ( na které se používaly "divoké" kvasnice, ale nikdy jsem to nevyzkoušela, ani nevím, co ty divoké kvasnice vlastně jsou). Mívali také ořechy a ovoce. Hlavní bylo to duchovno a mše nebyla půlnoční, ale na Boží hod jitřní, cca v 5 h ráno. Jitřní mše bývala zde i za mého dětství a mládí. Když měla babička své děti (v polovině 30.let), už měli i rybu a salát. Babička provozovala koloniál, takže mívali i jiné, tehdy vzácnější, ovoce a pamlsky. Hlavní ale bylo to duchovno.
1 odpověď