Bratr mé babičky přežil věznění v Mauthausenu. Utekl s dalšími kamarády hned zpočátku války do zahraničí, aby bojovali proti Němcům, on a ještě jeden byli bohužel chyceni v Maďarsku. Říkal, že přežil díky pravidelným balíkům s jídlem od své sestry, mé babičky. Bachaři totiž většinu jídla vybrali a čekali na další balík, takže ho šetřili před tou nejhorší prací. Kamarád také přežil, na něm tam prováděli lékařské pokusy. Když se po 1989 konal zájezd a on tam jel se svým synem, před vstupem se strašlivě roztřásl a odmítl se jít podívat na místa, kde zažil ty hrůzy.
Tak jestli chtěla babička pečivo pro králíky nebo slepice, proč jí to nedat? Taky suším chleba a rohlíky, které bychom už nesnědli. Nebo odkrojené kůrky, když mažu chleba své staré matce. Ono se to nastřádá. Z pár rohlíků udělám strouhankou, zbytek dám příbuzným pro slepice. Taky ten, kdo krmí prase, by to uvítal. A jeden příbuzný má rybníček s rybami, taky jim to dává.
Ono by to chtělo poslechnout si názory a výhrady lidí, kteří jsou proti výstavbě u školy, ale na jiném místě ano. A zjistily by se úplně jiné námitky, než ta, že děti nemají vidět staré. Např.: je tam parčík, zeleň, dětské hřišťátko, toto se stavbou zruší a místo zeleně, která v parném létě alespoň trochu zlepšuje ovzduší, tam bude budova s vydlážděnými cestami. Musí tam být parkovací plochy pro auta návštěv a obsluhy. Zvýší se provoz a hlučnost ( přijíždějící a odjíždějící auta návštěv a obsluhy = zásobování, prádelna, odpady, zdravotnictví...). Dětí by měly považovat za normální, že to stárnutí je prostě životní etapa a měly by se se starými setkávat. Ale zkušenost mi říká, že mnohým starým nemocným nebo i s demencí dělá zle dětský hluk. Mám doma matku s alzheimerem a moje malá vnoučata, když přijdou, vědí, že babička je stará, nemocná, že má plínku jako miminko, že se jí musí pomáhat a hlídat ji a krmit, zkrátka to berou jako život a taky se o ni starají. Ale to víte, děti hlučí a babička (která si ani neuvědomuje, že já jsem dcera a že to jsou její pravnoučata) je z toho nervózní, chce utéct, říká mně, ať je pošlu pryč... Není to jednoduché.
Je to hrozné, na stará kolena přijít o vše, třebaže je pojištěna. Ale ať čtu jak čtu, nějak mi to věkově nevychází. Píše se, že je jí 66. Fakt 66? Dále píší, že je to už kdysi spláchlo před 27 lety (tehdy jí tedy bylo 39) a hned poté si vzali vnoučata, z nichž jednomu už bylo 6 let. To byla babičkou ve 33 letech? A dále se píše, že děti jsou ve školce. Tyto děti, kterým už je kolem třiceti? Nebo jiné děti? Opravte mě někdo, jestli to chápu špatně.
Ze starého nemocného a málo nebo špatně pohyblivého člověka se při delší hospitalizaci stane ležák. Ani to není vina nemocnice, takový hodně starý člověk je najednou na lůžku, v cizím prostředí a "upadne" psychicky a mentálně. I fyzicky. Sestra má na starosti pacientů více a i když se polohuje, na té slabé stařecké kůži se udělá otlak hned. To se nedá s domácí péčí srovnat. Mám to vyzkoušené s mojí 88letou matkou.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Snad se na tom svém výletu nenachladil, když je ještě malý a musí se vyhřívat ve vaku.