Přál bych si toho napsat daleko více, ale nemohu, protože hlavní cenzor s. Rakušan
nařídil nepřipustit žádnou pravdu, která se neslučuje s jeho dementními názory o obrazu Evropy, kde máme 122 druhů pohlaví, kde jedinými budoucími obyvateli Evropy už budou jen vetřelci z Arábie a Afriky, tak jak je sem do naší Evropy pozvala
s. A. Merklová /nyní si užívá chráněný důchod 60 tis. EUR/ měs./ .Zapomněla nám totiž říci, že vetřelci si s sebou přinášejí středověké náboženství, neslučitelné s evropskými hodnotami /každý křesťan je pro ně pouze sluha a bezcenný pes, jehož je potřeba usmrtit/. Tak je to napsáno v Koránu, ale u nás se to říkat nesmí!!
Soudružka Merkel /zvaná lidově Makrela/ nám rovněž zapomněla říci to podstatné
o vetřelcích, a sice, že 99 % z nich jsou mladí muži, kteří si sem nepřivedli svoje manželky, ale vzali si s sebou svůj testosteron, aby mohli znásilňovat evropské ženy
a nutit je změnit svoji náboženskou identitu.
Já sám jsem se od r. 1990 těšil na na svobodu a demokracii v EU, postupně od r. 2004 už vím, že zločinecká EU pouze nařizuje a nedovoluje. Jsme jen přijímateli příkazů a zákazů.
Pane Kopáčku, omlouvám se, ale už nebudu pokračovat v psaní.
Jste na druhé straně barikády. Moje rodina byla vždy trochu levicová. Je to dané tím, že mého dědečka fašisté zabili v Terezíně. Můj táta byl nejdříve trampským a později sportovním novinářem.... a při vzpomínání na dědečka jsem asi získala jiný náhled na svět. M.j. po mém dědečkovi byla pojmenovaná ulice v městečku, kde žil a po "sametu" mu toto privilégium zase vzali ....
Mám radost, že moji vnuci sportují (včetně bojových sportů) a že neuznávají současnou velmi povrchní módu.... tzv. pozlátko na prvním místě.
Nemám ráda USA, nejen proto, že mi tam umřel můj bývalý, ale i většina kamarádů, co tam odešli, tak se změnili. Nomohu se s těmi lidmi už bavit. Konzum, konzum, konzum. Vidím to jako zkázu lidstva.
Jsem m.j. i trochu hispanistka a moji kamarádi z LA mají jiné názory než lidé z USA. Byla jsem tady napojená na chilskou emigraci.
Nechci vám rozmlouvat vaše názory, jsou v dnešní době u nás hodně "moderní", tak partnerů pro konverzaci máte jistě dost. Inu někdo k naší současné vládě velmi vzhlíží, já určitě ne. /ale to neberte jako velkou kritiku, je to konstatování/
Už jsem starší osoba, tak své názory už nehodlám měnit - i když jsem ze současné polit. situace hodně nešťastná.
Za pár dní mi začíná Univerzita třetího věku, podívám se, jestli tam bude i nějaký předmět, který se trochu týká tématu, co jsme započali.
Cítím se ve škole dobře, jsou tam lidé, co taky ctí střídmost a skromnost a opovrhují konzumem.
Tak ještě jednou se omlouvám.... a přeji vám spokojenost
Zdravím
I.H. alias Inés Tímida
V USA máme několikrát město PRAHA , např. Praha , Texas, TX 78941, jižně od HWY 90, silnice č. 1295 ve Fayette County, cca 85 km, jv od města Austin, zal. r. 1854. Dále Prague v San Antonio, TX 78230, na silnici NW Military HWY č. 1535. Také třeba ulice Praha Street v La Salle /okr. Edna/ , silnice č.325x327, TX 77957, potom město New Prague v Minnesotě /zal. 1877/, na 19 HWY/ 21, PSČ 56071, také Prague Oklahoma 74864, zal. 1891, v okr. Lincoln county. Prague Arkansas - silnice 605 x Bohemia Rd., zal. 1912
s adresou AK 72150 /Arkansas/. Další může být Prague Nebraska,
zal. r. 1856, v okrese Sounders, NE 68050, USA.
Je velmi mnoho českých měst a obcí ve světě, které založili čeští
osídlenci po světě, jež utekli před utlačovateli /Habsburkové, fašisti, komouši/. Zkuste třeba Malín v Oregonu /OR 97632/ a i v Kutnohorsku, nebo Tabor či Moravia v Iowě. Stejně tak Libuse v Lousianě nebo česká vesnice Endicott ve státě NY. Karlovy Vary jsou v USA několikrát /Carlsbad/ nebo Pilsen ve Wisconsinu. Samozřejmě Chicago a jeho část Pilsen, kde působil kladenský rodák Anton Čermák.
Zdravím vás Vlastislave. Udělal jste mi svou odpovědí radost, protože takovéhle znalosti geografie jen tak někdo nemá.
Já mám celkem slušné znalosti z oblasti Karibiku, protože jsem odtamtud měla během studií nějaké ty spolužáky. A vůbec, já mám Ameriku ráda jen od "Rio Grande" dolů na Jih. Umím slušně španělsky, původně jsem se začala učit kvůli Chilanům a Argentincům, co měli politické problémy s tím světovým četníkem.
Taky jsme měli v Čechách hodně emigrantů z těchto zemí a já mezi nimi měla dost kamarádů. Chilské parníky na Vltavě, to byl "životní zážitek" 🙂
O té obci Praha v Texasu vím náhodou, protože jsem měla přítele, co žil v zajímavé části Los Angeles a točil tam filmy. Ale bohužel mi tam před deseti lety zemřel.
Ještě nemám sílu na to, abych znovu otevírala jeho maily a pročítala to, třeba kvůli těm dalším českým obcím v okolí....
Jinak, já píšu dost výjimečně do nějaké diskuse na Novinkách. Raději si s lidmi koresponduji na FB, kde jsem ale pod jiným jménem. Tohle je můj pseudonym. Vymyslela jsem to jméno kvůli nějaké legrační korespondenci a je zajímavé, že Novinky tohle jméno začaly používat pro mé občasné komentáře.
Jo, dávám FB přednost, protože jsem si promazala seznam přátel a mám jich tam teď jen 200, hlavně lidi co znám osobně, takže se s nikým nehádám.
No nic, chtěla jsem vás jen pochválit.
Jinak český exil v cizině mne moc zajímá, protože jsem z rodiny, kdy moji předkové odešli z náb. důvodů do emigrace stejně jako J.A.K., tedy na sever a pak na východ. Ale to je jiná kapitiolka.
Omlouvám se za ukecanost. Zdravím - Irena Hašková
Poslední dobou si lidé se svojí nevšímavostí nebo dokonce drzostí asi od někud berou příklad. Dneska si, v metru Smíchovské nádraží, jeden pán právě zapaloval cigaretu, když jsem šla okolo něj. Měl kolem sebe naskládáno minimálně deset různých igelitových tašek, všechny nacpané k prasknutí. Chvíli jsem se koukala, jestli může být v záběru některé z kamer. Protože to bylo hned vedle schodů mezi nástupištěm a patrem, kde má kabinu dozorce. Tak asi ano. Vycházela jsem po těch schodech, kde je dozor a pracovnice DP tam sleduje obrazovky. Zaklepala jsem na dveře a ptala se jí, jestli toho pána nevidí. Prý ne. Já ho z toho jejího místa viděla i bez kamer. Myslíte, že jsem udělala chybu, že jsem sama pána na zákaz kouření v metru neupozornila? Výše, nad jezdícími schody, byl pracovník ostrahy (v jejich uniformě). Ten mi řekl, že je to mimo jeho kompetenci, že na jeho patře si kuřáky ohlídá, ale o patro níž, na to musí být jiní zaměstnanci.
Chtěla jsem té paní jen poradit, že by třeba stačilo, kdyby řekla na mikrofon, že v metru je kouření zakázáno ....
No asi bude vina na mé straně. Sice jsem všímavá, ale zřejmě drzá .... 🙂
A navíc to bylo z trochu "jiného soudku" oproti vašemu článku.
Dál nepokračuji, nemám slov .....
Kdyby paní trpěla Alzheimerem, nedokázala by posílat peníze převodem z účtu, poněvadž peníze na účtu jsou pro mozek postižený AN příliš abstraktní
Nebudu psát k těm podvodníkům, to je snad jasné. Měla by jí ochránit rodina. Ale když ji nemá, tak by měla být v nějakém sociálním zařízení, kde se bude někdo zabývat také tím, co dělá, když má volno a baví se prostřednictvím počítače.
Ležela jsem v jedné velké nemocnici, několika operacemi mi zachraňovali kotník. Protože není prostor, aby člověk mohl být neustále na chirurgii, tak jsem ležela jednu dobu i na místní LDN. Na vedlejším lůžku byla paní, stejného věku, jako ta, o které se píše.
Když ležela 2m ode mne a já nemohla chodit, tak jsem slyšela, co jí říkají její kamarádky, co přicházely na návštěvu. Strašně jsem se za ty dámy styděla, protože ony se pořád snažily, aby tahle nemocná paní (měla Alzheimera) přepsala svoji závěť v jejich prospěch.
Víc o tom nepíšu .... přeložili mne časem na místní rehabilitaci a pak ještě jinam. Nevím, jak to s touhle paní dopadlo.... ale pro mne to byla šílená zkušenost. Nikoho z personálu nezajímalo, co se na našem pokoji děje.... a když jsem naznačovala, že by se mělo něco řešit, tak mi bylo naznačeno, ať se starám o sebe....
/paní dříve žila a pracovala někde mimo Prahu, jinak byla bezdětnou vdovou/
Nevěděla jsem jak jí pomoci, tak aspoň, když jsem se od ní v debatách dozvěděla, že pracovávala jako pediatrička, tak jsem to jedné empatické sestře prozradila. No alespoň se k ní pak někteří z personálu chovali trochu lépe. /je to necelé dva roky, co jsem tohle zažila/.
Takže nejen podvodníci na webu jsou problémem.... ale i naše zdravotnictví je "trošičku" v krizi 🙁
Pokud se zúčastní dovolené celá rodina,tak toho moc v osmi lidech, za deset tisíc ,,nepořídí ani v Čechách. Pan doktor bude asi pěkný šetřilek.
Být šetřílkem - co se týče dovolené - zvláště s více dětmi - to považuji za rozumný tah, peníze se hodí na leccos jiného 🙂 /třeba soukromé školy nejsou levné/. Přemýšlím o tom často, protože mám 4 vlastní a 2 vyvdaná vnoučata.
Mladí koupili ojeté Viano a interiér doplnili i závěsnými lůžky. Máme malé děti v rozmezí od 3 do 11 let a dvě starší jsou puberťáci.
Ale chce to sportovního ducha (pan Pollert je vodák, dcera zase horolezkyní.... a malá děcka dělají bojové sporty, puberťáci rugby).
Je dobré poznat celou republiku a pak Slovensko .... a ten kruh časem rozšiřovat. Beru to podle sebe, když mi časem došlo, že místa, kde jsem byla na dovolené s rodiči si pamatuji až tak od 7-8 let /malé dítě si nejvědomuje, ve které je zemi/. A když cizina, tak v parném létě se nemusí jet do Chorvatska, ale ostrov Usedom - na severu - úplně stačí.... to jako i s těma vlnama 🙂
Zdravím pana Pollerta a připomínám, že mne potěšilo, když v mládí jezdil se sanitkou. Poslouchat lékařské historky, jak v sanitce někoho oživovali velmi improvizovaným způsobem, to je zážitek, co se nazapomíná.
I kovový jídelní příbor napojený na elektřinu dovede srdce zase rozhýbat. A pacient fakt přežil 🙂 /východ středních Čech/, abych kamaráda přímo nepráskla.... ale bylo to před 40 lety .... tehdy na to technika nebyla.
Takže vivat POLLERT! 🙂
Jo a díky za inspiraci v tom blešáku!
Svoboda má dávno táhnout do zapomění nikdy nebyl k ničemu dobrý je to je naničhodník který všude vleze.
Vážená paní, tenhle pán, kterého tak pomlouváte, zachránil mně i mé dceři život. Chirurg, když nemá už tak citlivé prsty, jako dřív, tak už tu práci dělat nemůže. Jeho věc, co šel dělat potom. Měla byste se nad sebou zamyslet. Odpověď od vás nežádám, nechci o vás už nikdy slyšet!
otřesné, otřesné. Doufám, že ta holka bude chodit celý život kanálama, je to lidský odpad
Nepamatuji si moc na ten článek, který tady o tom před časem byl, tak asi nebudu přesná. Mám s šikanou taky zkušenosti. Já byla v prvních ročnících ZDŠ šikanovaná hodně. Byla jsem dost stydlivá, měla jsem hodně staré rodiče a bydleli jsme ve vilce, kde majitelka nechávala opadávat omítku. Jo spolužáci mi dávali hodně zabrat. Nejen že mi ale pomáhaly dobré známky, ale i výsledky ve sportu. Bratr, jako opora, fungoval jen velmi málo, ale nějaké kamarády jsem měla v sousedních domech. Hůř než já na tom byla spolužačka, co byla obézní postavy a ani známky neměla nic moc. Já jsem se postupně z problémů dostávala. Asi to bylo i tím, že jsem jednomu a pak i nějakému druhému klukovi dovedla dát facku nebo do něj strčit, že skončil na zemi. Moc jsme o tom doma s rodiči nemluvili, ale časem jsem se dozvěděla, že můj tatínek býval boxérem.... tak to na mne asi taky zapůsobilo. No a teta, tátova sestra, která žila v cizině, tak mne začala oblékat do věcí po svých třech dcerách. Některé děti i záviděly. A časem jsem si začala na sebe šít.
Nechci dál tenhle případ rozpitvávat, ale kluk v těch problémech neměl zůstávat sám....
I můj vyvdaný vnuk byl šikanován, spolužáci mu brali kapesné, co měl od svého otce. Přišlo se na to náhodou. Ve škole to pedagogy nezajímalo a rodiče těch grázlíků taky ne. Tak bylo dobrým řešením, že byl kluk ochotný přejít na jinou školu, přestože tam musel dojíždět autobusem.
Je mi toho chlapce na Slovensku moc líto. Viníci by se měli opravdu tvrdě potrestat a okolí by na ten případ nemělo nikdy zapomenout. Romanovi už ale život nic nevrátí :-(
Milý pane Roberto Ampuero,
s velkým zájmem jsem si přečetla váš článek.
Píšu česky, protože jsem Češka a Inés T. je jen můj pseudonym.
Dělám velkou chybu, že jsem přestala chodit do Instituto Cervantes. Ale napravím to a třeba tam potkáme nějaké společné kamarády 🙂 Mám krásné vzomínky na Osvaldo Rodrigueze, o kterém jsem kdysi chtěla natočit dokumentární film. Měla jsem smůlu, že jsem s tím nepospíchala, Gitano se potom rozešel se svou českou manželkou a oba odešli do zahraničí. A z televize mne potom urgovali, kdy že začnu točit .... taky se na film těšili.
Ale aspoň jsem v Praze udělala pro Gitana dobrý skutek, když jsem ho saznámila se svým kamarádem - brazilským diplomatem, co se jmenuje Valdivino de A. Tomu se tady taky tolik líbilo, že si svůj služební pobyt zde stále prodlužoval.... Ale to je jiná kapitolka.
Myslím, že jsem oběma pánům tím ten život v Praze zpříjemnila. Škoda, že už Gitano nežije, ale na diskuse v kavárně Slávia a na chilské parníky na Vltavě by určitě, se slzou v oku, vzpomínal.
Víc už nepíšu, ale jsem na FB a kdo má "detektivní talent" - tak si mne tam najde..... jinak se jmenuji Irena H. 🙂
Tak hezký den vám přeji a potom i celé léto.
Musím s Vámi souhlasit, také se snažím posledních pár let fotit tak, abych nic neupravovala, hodně používám různé filtry na objektivu. Photoshop používám na úplně jiné věci, ty by zadarmo šli udělat jedině v programu Photopea, ale ten mi nevyhovuje a také plně využívám na letáky, na propagaci a ilustraci k článkům na webu adobe express, kde hojně využívám funkci odstranění pozadí. Ano, canva je třeba lepší, ale stojí mnohem víc než teď platím u adobe. Jinak na fotky mi postačuje Zoner, ten mám starší verzi, když bych ale nepotřebovala ten Adobe express, tak si předplatím na rok Zoner a vyjde to levněji.
Jo - je to obšírné téma. Schválně jsm psala o těch žánrech.
Většina kamarádů, fotí street, někdo repo, jiný portréty nebo krajiny.... tu a tam někdo i produktovou fotku. No je toho hodně a všude jiný postup a taky výběr, co na úpravu fotek použít. Díky Kateřino za váš textík. Jinak zůstávám tady pod svou přezdívkou, nerada chodím na Novinkách do diskusí (tohle je teprve potřetí za celý PC život 🙂)
Je mi milejší bavit se o focení na FB, kde mám jen 200 stovky prověřených přátel, tak se nemusím většinou rozčilovat.
Přeji vám pěkný víkend a vůbec i celé léto! No a bystré očko 🙂.
Připomíná mi to bývalé praktiky O2, kdy vždy po roce se prodloužila smlouva na další rok. Pokud člověk na to zapomněl, tak musel ty měsíce doplatit, takto jsem se od O2 vyvazovala tři roky a to jsem měla číslo, které jsem nepoužívala. U Adobe mám předplatné od roku 2011, asi po roce nebo po dvou jsem přecházela na levnější plán, hned od začátku jsem věděla o tomto zavázání. Jsou ale i jiné firmy, kde je problém se vyvázat po roce, u jedné americké společnosti jsem po roce chtěla zrušit předplatné, karta nešla vymazat a tlačítko na zrušení u nich neexistuje. Tehdy jsem to řešila přes fóra, kde byla jediná možnost zrušení, zrušení platební karty, což jsem udělala. Vlastně s touto praktikou jsem se setkala v praxi podruhé. Jinak před lety mělo Adobe českou telefonickou podporu, kam jsem několikrát volala, když jsem něco řešila, teď už několik let existuje podpora jen v angličtině. Takže taky super přístup od nich...
Nereaguji na vás Kateřino, ale tak všeobecně. I když s připomínkou na téma O2 musím souhlasit.... je to děs, jak se chovají.
Jinak jsou ve focení mraky žánrů a ne na každý musí mít člověk z frajeřiny Adobe.
Jsou levnější verze - nebudu jmenovat - byla bych sama proti sobě 🙂
Já jsem s Photoshopem skončila, když mi došlo, že "vylhané" fotky prostě dělat nechci (naštěstí pracovně nemusím) To jestli má madam vedle nosu pihu nebo má baculatější pusinku 🙂, to fakt zpodobním jinak. I když ony ty modelky to stejně nejdříve řeší na plastické chirurgii za své peníze 🙂
Spíš posl. dobou zkouším cvičit takové focení, aby se obrázky musely co nejméně upravovat. Jo je to fuška, ale když ne, naučit se to dokonale, tak aspoň se v tom zlepšit.
Jo - je to obšírné téma a celý článek by mohl někoho inspirovat pro publikaci rozdělenou po tématech. M.j. já jsem četla jen první stranu diskuse a přešla na tuhle stranu č. 7. .... neříkám proč.... asi to leckdo udělal taky. Rovněž si nemyslím, že by můj příspěvek tady každý našel.
No je to krásný koníček.... a budu asi docela ráda, pokud mi koníčkem zůstane. Jako práce by mne to zřejmě brzy prestalo bavit.
Vzpomínám na prof. Šmoka a některé jeho studenty. Mám pocit, že v dnešní době, kdy jsme fotkami zavaleni, tak by šli možná raději na ryby a místo žabiček z placatých kamínků házely do vody chytré telefony 🙂
Omlouvám se za příspěvek, je málo technický, že jo .... 🙂
Situace ve Francii je ještě horší. V centru Paříže nelze pro ženu chodit samotnou. Španělsko a Itálie jsou také zaplaveny. Jenom je to méně vidět. Co s tím nemám šajn.
I na nás to tady zkouší leckdo. Šla jsem u nás v Petrovicích z nákupu, bylo to v zimě a už se brzy stmívalo. Zapovídala jsem se u autobusu s Afričanem, co tam někde bydlí. Nemohl pochopit, proč prý chodím na nákupy sama, že mne má doprovázat manžel. Vidíte, že o tom píši i po pár letech, jak mne to vzalo. Možná to ten pán myslel dobře, ale po svém.
Jo, už se na cestě z nákupu nezakecávám s cizími lidmi 🙂
V absolutní výši v průměru nikoliv díky nižší hladině příjmů. U DPFO to v průměru také bude nižší mezní sazba díky slevám na dani stanoveným v absolutních částkách.
Pan Grégr má s tou přílišnou decentralizací pravdu. Lékařů je skutečně v přepočtu na obyvatele dost.
Jen k té vaší poslední větě....
Lékařů je dost... píšete. Ale co ty mnohdy až několikaměsíční objednací lhůty u odborníků?
Pětikolko, pětikolko.... zvláštním způsobem to tu vedeš.... a to nejen zdravotnictví 🙁
Nebuďte hnidopich 🙂 Pouze starší lidé jsou náchylnější na kybermanipulaci. To je celé... Pitomec může být starý i mladý a nikde netvrdím, že tomu tak není...
Píšete že "pouze starší lidé jsou náchylnější na kybermanipulaci" ....
Víte co udělá s mozkem operace v narkóze?
Sestřenice měla během dvou týdnů tři několikahodinové narkózy (lumbálka by na to nestačila) - její úraz se vůbec netýkal hlavy.
Rok po takovém zásahu budete úplně vygumovaný. Tohle je dost extrémní případ.... možná někomu stačí jen jedna delší narkóza.
Špatné je, že zlí lidé, co o tomto vědí, tak to zneužívají 🙁
Odpovádat mi nemusíte .... vím, o čem píšu.
Před Chilany to byli Řekové, po nich rákosníci, pak Chilané, také něco z jiných zemí...Komouši to ale nedělali z dobrého srdce, byla studená válka a obě strany se snažily o subverzi na územích dominovaných druhou stranou, uprchlíci kterým dali azyl jim k tomu měli v budoucnu posloužit.
Většina zemí přijímá nějakou migraci. Nejsem xenofobka a vaše označení pro Vietnamce mne uráží.
M.j. jsem zapomněla na Argentince, kteří také většinou, jako Chilané, odešli časem do své vlasti. Řekové zde splynuli, zrovna jako se to daří Vietnamcům. /vám to asi vadí.... inu váš problém/
Jiná záležitost je politika paní Merkel. To je jiná otázka.
Nebudu to natahovat.... určitě jste si už všiml, že my dva si nemáme co říct. Taky do diskuse na Novinkách jsem se zapojila teprve podruhé za život.
Nechci vám napsat mic urážlivého.... ale doporučit vám emigraci do nějaké vám milé země, to přece urážlivé není :-)
Můj příspěvek přímo s článkem souvisí jen okrajově.
Všimla jsem si, jak různé jsou tady názory na věc.
Jen si vzpomeňte, jak ze severní části amerického kontinentu "někdo" přijel do Chile dělat pořádek a řídili to pak přes generála Pinocheta. Děly se tam hrozné věci /i to, co je uvedené v článku - ale i spousta jiných zvěrstev/ a Chilané se proto rozprchli po celém světě. Hodně jich pak žilo v Evropě - například v Německu, ale i u nás. Měli jsme mezi nimi spoustu skvělých a vzdělaných kamarádů. Jen pár z těch lidí zde zůstalo do dnešních dní. Tak to nesrovnávejte s případy exilu z jiných zemí. Dneska já a moji spolužáci ze studií, se slzou v oku, vzpomínáme třeba na chilské fiesty na vltavských parnících.A mám zprávy, že i Chilané na svůj exil u nás vzpomínají rádi.
Pročetla jsem krom článku i diskusi a nikde jsem nenarazila na "Meniéra". Já tedy mám tuhle "nemoc", ale existuje i jen syndrom, který mají občas muzikanti, co hrají na nástroj přivěšený na krku. U těch to je od krční páteře, kdežto nemoc je od vnitřního ucha, tedy prý.
Jinak náhodně jsem se ptala kamarádů a pár mi jich přiznalo, že se s touto nemocí taky perou. Ze známých lidí snad STING na to trpí.
Jedná se o velkou ztrátu sluchu na jedno ucho, tamtéž tinitus, ale nejhorší jsou záchvaty točení hlavy. Naštěstí spolužačka se zabývá Tradiční čínskou medicínou a tak mi od těch záchvatů pomohla /proto chválím východní medicínu/
Na tinitus si člověk zvykne a s tou nedoslýchavostí můžu dělat jen to, že si lidi posílám na tu stranu, kde je zdravé ucho.
Takže já svou nemoc dost úspěšně skrývám 🙂, že si ani okolí často nevšimne. Příbuzní mi chtěli jako protislužbu za nějaké focení dávat lístky na hodně drahé koncerty do Paláce kultury a nechápali moje odmítání. Nechtěla jsem jim to složitě vysvětlovat, proto jsem tam dvakrát šla. A zážitek to byl děsný, že už to nikdy nerisknu. Vyhozené peníze za drahé koncerty. Doma mi poslech nedělá problémy, protože si upravuji hlasitost.
Mám to od mládí, kdy jsem s kamarády odmítala chodit do hospod, v domnění, že mi vadil kouř z cigaret. Ten mi vadil, ovšem víc mi vadil hluk.
Jinak medikamenty naší "západní medicíny", ty jsem už před moc lety zrušila a naslouchátko, to by taky nebyla dobrá volba.
Jde o to, si zvyknout a brát to s humorem. Já kvůli tomu přišla o vystudovanou profesi v médiích, ale jsou horší věci na světě 🙂
Howgh :-)
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Paní Janu nemůžu hodnotit, neznám jí osobně. Ale mám hezkou vzpomínku na jejího muže. Asi dvakrát jsem jako mladá holka asistovala v jeho štábu, ovšem myslím, že si mne ani nemohl pamatovat. Tehdy jsem už studovala dok.film na AMU a v Jindřišské jsem dokončovala film k odevzdání, jako ročníkovou práci. Byla jsem s tím docela spokojená.... ale pak jsem před střižnou potkala pana režiséra Adamce, tak jsem ho dost "drze" poprosila, jestli by se mi na ten můj biáček mohl podívat.
Šel a těch cca 10 minut vydržel 🙂 Pak mi dal pár zajímavých rad a rozloučil se.
Podle jeho názorů jsme to trošku přestříhali a dostalo to úplně jiný rytmus. Se střihačem jsme pak udiveně zírali, že nás to taky nepapadlo. Druhý den jsem to na katedře odevzdala a film měl obrovský úspěch. Nejen že do indexu jsem dostala výbornou, ale film vybrali i na jeden filmový festival dokumentu v tehdejší NSR.
Snažím se, aby můj text nebyl moc dlouhý, ale poslední větu si nemůžu odpustit.
"Pane režisére, máte obrovský dík a jsem vám velmi vděčná.
Tehdy jsem vám snad ani neměla šanci poděkovat.... Je to už moc let."
/Jsem tu pod pseudonymem a nechci uvádět své jméno, jen malé info: Filmeček jsem, se dvěma slovenskými kameramany, točila v Mariánských Lázních na soutěži ve vázání květin/
Nemůžu biák bouhužel ukázat, tehdy se to točilo na 16 mm film. A taky, koho by to dnes zajímalo 🙂