„Co točíš?“ Ale – zas nějakou sr..ku,“ odpovídal režisér normalizačních seriálů. Zounara zachránil před vojnou„Co točíš?“ ptával se básník a dramatik Ludvík Kundera (✝90) režiséra Evžena Sokolovského, když se občas setkali. „Ale – zas nějakou sr..ku,“ odpovídal pravidelně Sokolovský. Někdejší avantgardní divadelník (8. 8. 1925 – 14. 6. 1998), který zemřel před 25 lety, svou televizní tvorbu z období normalizace hodnotil realisticky a bez sentimentu. Těžko také mohl trpět sentimentem k takovým „dílům“, jako byly seriály Muž na radnici, Okres na severu, nebo dokonce Gottwald. Jako výsostný profesionál ale dbal alespoň na to, aby byl děj pro diváky srozumitelný a herecké obsazení kvalitní. Viktorka z Babičky neměla na růžích ustláno: Skončila neprávem v žaláři a o lásku ji připravila šílená fanynka Mimochodem: Roli masového vraha Gottwalda prý nabídl Jiřímu Štěpničkovi (76) proto, aby mu pomohl vylepšit kádrový profil pošramocený odsouzením matky Jiřiny Štěpničkové (✝73) za čin „velezrady a pokusu zničit nebo rozvrátit lidově demokratické státní zřízení“. Soud jí v roce 1952 vyměřil patnáctiletý trest odnětí svobody spojený s propadnutím veškerého majetku. Kolegyně z divadla pro ni mimochodem tehdy požadovaly trest smrti. Stál u zrodu Husy na provázku Evžen Sokolovský začínal v Horáckém divadle v Jihlavě (1947–54), po angažmá v Divadle S. K. Neumanna v Praze a Kladně byl v letech 1959–67 hlavním režisérem Státního divadla v Brně. Učil také na JAMU a byl pedagogem generační skupiny, která založila Husu na provázku. Jeden z jeho tehdejších žáků, Zdeněk Pospíšil, byl také jediný, kdo po listopadu někdejšímu učiteli (odstavenému kvůli normalizační seriálové tvorbě prakticky od veškeré práce) podal pomocnou ruku. Když se vrátil z emigrace, stal se ředitelem Hudebního divadla Karlín a Sokolovskému nabídl místo dramaturga. Jiří Štěpnička promluvil o svém největším traumatu z dětství, ilegálním útěku za hranice Režisér ostatně během své kariéry také pomohl mnoha lidem z branže. Ve Štěpničkově případě mohla být sice „pomoc“ v podobě role v propagandistickém škváru sporná, Kunderovi ale pomohl nade vši pochybnost. „V nejtěžších stagnačních letech mi svým jménem kryl dvě a natočil tři televizní hry,“ vzpomínal tehdy zakázaný autor. Chlapci a chlapi: Ulejvárna i škola Příležitost ulehčit někomu život využil Sokolovský i při přípravách na natáčení asi jediného svého televizního opusu, který můžeme i dnes občas sledovat na televizních obrazovkách. Do seriálu Chlapci a chlapi z roku 1988 potřeboval hned několik mladíků ve věku, kdy se tehdy nastupovalo k základní vojenské službě. Celý ročník herectví přede mnou klečel, aby byl do této slátaniny obsazen, za odměnu totiž nemuseli na vojnu,“ říkával režisér a pedagog. Mezi šťastlivce, kteří tehdy získali roli a ulejvárnu zároveň, patří třeba Martin Zounar (56) nebo Mário Kubec (58). Kam zmizela hvězda seriálu Chlapci a chlapi, boxer Michal? Oženil se jako indián a farmaří na horách František Kreuzmann (60) – seriálový nadporučík Jiří Ráž – na tu dobu také vzpomíná. Vybavuje se mu hlavně to, co všechno se díky Sokolovskému jako herec naučil. Začínal a neměl prakticky žádné zkušenosti s televizní prací. Přesto si ho režisér vybral v době, když jako absolvent vysoké školy „kroutil“ vojnu v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Předal mu scénář a řekl: „Franto, máš tam roli, tak si podtrhni důležité věci červeně, méně důležité zeleně a nejméně důležité modře.“ Když natáčení skončilo, vysvětlil Sokolovský Kreuzmannovi, že má vlastně natočených 11 filmů a zkušenosti jako hrom. Poznali byste ho po 34 letech? Takhle dnes žije hvězda ze seriálu Chlapci a chlapi, nadporučík Ráž V seriálu si mimochodem zahrál i moderátor Karel Voříšek. V době natáčení pracoval jako redaktor České te
