Myslím, že tato témata někdo vymýšlí a dělá si sociologický průzkum. Moc se mi nechce věřit, že by někdo napsal někam takový dotaz. Ale udělám autorovi radost a připojím se do diskuze. Je mi 55 let a už bych brala nějakého malého parťáka na výlety a na hraní. Zatím se nic nerýsuje a začínám se bát, že až k tomu dojde, tak nebudou síly. Pokud se rozhlédnu po svých kamarádkách, které již babičkami jsou, tak to opravdu moc na velké hlídání nevypadá. Ono tak kdy, když je důchod v nedohlednu a práci si udržet musí.
tak dotaz bych takovy nenapsala, i kdyz jsem v totozne situaci, jedni prarodice uz jsou po smrti, druzi maji svuj zivot. Bydlime nedelako sebe (15 km), vsichni mame auta. Nechci, aby moji rodice vnoucata hlidali (i kdyz nekdy by to bylo fajn), ale mrzi mne ten nezajem. Chapu, ze maji praci, zviratka, zajmy a dum. Nechapu ale, ze nikdy moje mama neprijela povozit kocar, nebo jen tak za vnoucaty, pohrat, pomazlit.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
To je smutné. Zeptala jste se jich někdy proč?
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
jj, ptala, nemaji na "takovy veci" cas, takze asi tak. Za mne vyreseno, z hlediska deti mne to ale neskutecne mrzi za ty deti, ktere nepoznaji, co je to mit skvelou babi a dedu, a vzpominky na detstvi jako ja.