jsem pamětník. Majitelé byli tehdy zvyklí poslouchat - už to někdo psal - byla jiná doba a nebylo zvykem neposlechnout rozhodčího. A rozhodčí tehdy trvali na pokračování akce i když už psi umírali. Pamatuji větu: ted to teprve bude ta správná selekce....dodnes mi z toho není dobře. Někteří majitelé ale přesto odstoupili a psa si tím zachránili. Někteří odstoupili a přesto pes uhynul. Já jsem v té době naštěstí neměla chovného psa, byla jsem tam jen jako divák.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Je pro mě velmi zajímavé číst tuto diskuzi. V podstatě jsem si uvědomila, jak moc se svět změnil. Dnes převažuje názor já bych nedovolil..., já bych rozhodl..., já bych výstavu ukončil..., já mám zodpovědnost... ale my jsme tehdy takhle nepřemýšleli. Byli jsme členové Svazu pro spolupráci s armádou, ukáznění až moc, proti rozhodčím jsme si nedovolili jakkoliv vystoupit. Majitelé odstupovali na této akci až když bylo skutečně zle. Jsem ráda, že je to dnes jinak. A k těm penězům - vítezství na této přehlídce nebylo takové jako dnes - na vitězného psa se dnes vrhnou majitelé všech fen v širokém okolí - tehdy byl chov řízený a využívala se většina chovných psů. V té době jsme štěňata prodávali za 500-600Kč, v roce 1978 jsem prodávala roční velmi nadějnou fenu po výstavě a připravenou na ZVV1 za1000Kč. Roční výcvik psa pro vojáky byl hodnocen částkou maximálně 600Kč. Nebylo zdaleka tolik psů a štěňat jako dnes. Prostě jiná doba a jsem moc ráda, že dnes jsou možnosti jiné / a bohužel jsou zase jiné problémy/.
2 odpovědi