Je to těžké, sama pečují o mamku a naopak mám já sama pocit, že jsem na ni fixovana jako by byla mě nemocné dítě.. Je to těžké. Stát sice pomáhá (pomůcky, příspěvek na péči..) ALE..
V první řadě než se vše vyběhla.. Dále vše trvá a pak jen informace na co má člověk pravo/nárok.. Ať pro pomůcky, léčení nebo tu péči.. Velmi náročné a únavné..
Stát velmi ušetří tím, že pečujete o nemocného doma. Mým snem je kdyby tahle péče byla plnohodnotná práce (takže příspěvek by nebyl příspěvek ale plat a díky tomu se zvyšoval a ne roky stagnovat - což by i pro ten důchod pak bylo lepší; měli by jste povinnou dovolenou s tím že by vás tam někdo musel vystřídat - pečovatel nebo někdo z rodiny kdo by mohl mít tuto dobu prolacenou - protože na pár dní si odpočinout je opravdu nutností.. A stejně tak to vyřešené i při nemoci, aby jste se mohli opravdu vyležet.. ; kurzy kde by vás seznamovali s novinkami péče a podpůrných přístrojů, na co máte nárok apod. I nějaký speciální kurz na začátku (polohování, premystovani.. Na vše jsem si musela přijít a taky to odnesli trochu moje záda..); psychologická podpora..
Tahle oblast mi přijde celkově problematická.. Když se tedy budou testovat i s ženskými figuriny a zjistí při testech, že to není tak bezpečné, co potom? Budou to auto předělávat, nebo jen budou v nějakém přehledu informovat jak moc je bezpečné i pro ženu.. Pokud by mohli udělat auto bezpečnější pro ženu, tedy přizpůsobit její postavě.. Co když auto sdílí s mužem.. Nemluvě o problému, že i v rámci jedné země jsme všichni dost rozmanitý, co do velikosti a váhy.. Natož napříč zeměmi.. Prostě to auto vždycky bude pro někoho méně kompatibilní a bezpečné..
Spíše než tohle, které se moc měnit nedá, mě trápí jiné oblasti, které naopak lze udělat na míru.. Jsou to témata o kterých se moc nemluví.. Jako dávkování léků, kde se jede obvykle systém, že dávkování je určené na průměrného muže.. Podobně jsou na tom léčení a rozpoznávání nemoci. Příznaky infarktu jsou známá, ale až po delším hledání zjistíte, že to jsou příznaky běžné pro muže a příznaky žen jsou mnohdy jiné.. Tohle jsou za mě témata, s nimiz se dá něco dělat.. Protože spíše individuálně někomu určíte kolik má brát léků dle jeho váhy, než začnou automobilky stavět auta na míru pro konkrétního zákazníka..
Nejsem nadšenec do čehokoliv s hormony, kvůli těm rizikům, ale pokud někdo chce do toho jít i přes rizika.. Je to je a jen jeho volba. Lidi si běžné ničí nejrůznějšími fyzickými a psychickými způsoby svá těla, je to ale furt jejich volba, tak proč zrovna tohle regulovat.. Spíše by si měli pohlídat aby kliniky vždy maximálně odvedli nejlepší svoji práci, s tím, že pokud by z toho klientka měla nějaké zdravotní komplikace tak by to hradili za pojišťovnu. To by pak byla dobrá motivace.
Jako kdyby sport byl sám o sobě fér.. Jak vidíme třeba z běhu některé národy mají pro to lepší vlohy než jiné.. Pak tu máme i sociální a finanční zázemí.. Sportovci, co se můžou věnovat jen svému sportu s nejlepšími trenažéry apod mají taky výhodu oproti těm, co to nemají.. Ale přesto všechno se lidi dokáží překonávat a posouvat své hranice.. Když odstraníme rozmanitost a dáme do skupiny lidí kteří jsou na tom úplně stejně.. Nezmizí motivace někoho překonat?
Ano, muži jsou fyzicky výkonnější než ženy, teď.. Vzhledem k všem antropologickym změnám, kterým si lidstvo prošlo docela věřím, že pokud by měly možnost soutěžit s muži, dříve či později by ženy prošly proměnou která by méně či více rozdíly setřela...
Za mě by bylo fér vytvořit více kategorii, ať si každý zvolí kam chce.. Jestli se překonávat jen v rámci těch, co jsou na tom stejně nebo mířit víš a zkusit být jednou lepší než nejlepší..
Jakožto národ pohádek mě opravdu v poslední době zaráží jak moc ignorujeme ty krásná poselství která většina má. Od pomoci slabším a potřebným až po to, že v každé druhé pohádce se hrdina vydá do světa aby jej poznal a něco se naučil.. Je pro mě proto zarážející, že to někomu přijde divné nebo to dokonce odsuzuje..
Mrazí mě z komentářů tady.. Představa, že bych nechala svojí maminku na vánoce sama.. Pokud by neměla nikoho s kým trápit vánoce, tak bych i z konce druhého světa za ní přijela.
Že má člověk svojí rodinu, svůj život.. ok, ale to lze uplatnit/praktikovat po většinu roku.. ale pokud mám s maminkou blízký, vřelý vztah, tak nevidím čím by ten můj život, moji rodinu narušila. (což ostatně platí i v jiné dny, pakliže si s mamkou rozumím. Něco jiného je, pokud s tím rodičem ten vztah není ideální, či dokonce nefunguje..)
Když zavzpomínám a vezmu to z pohlede dítěte, tak u nás vždy byla alespon jedna babička a byly to ty nejlepší vánoce každý rok, takto pospolu. Ano, oba rodiče měli s babičkou výborný vztah, tak i jejich interakce byla pohodová, což se v tom také odráželo.
Celý ten článek je takový je takový divný.. tolik okecávání.. to podstatné a jediné co stačilo říct bylo úplně na konci.. A co jestli je paní výborná máma.. to autorka článku jen hádá.. Určitě je 1000x lepší být upřímný a říct co mám na srdci. Ta komunikace prostě.. V tom může být opravdu zakopaný pes... Na druhou stranu mě zaráží ta neempatie dětí.. manžel umřel před půl rokem.. takže tyhle vánoce spíše než kterékoliv dříve jsou důležité aby jste nebyla sama.. což mi přijde, že by napadlo i průměrně inteligentního člověka.. Takže je paní možná dobrá matka, ale má smůlu na natvrdlé děti, nebo i když se sebevíce snažila tak z nich jsou nevděční spr..i.. a nebo možná není tak dobrá matka.. nebo máte jen tu komunikaci děsnou.. I kdyby nebyla paní dobrá matka, tak není nikdy pozdě na to se změnit..
Mám pocit, že plno lidí už dávno neví jaké to bylo když byli dětmi.. jak přemýšleli, jak cítili..
Své dětství si vybavuji velmi dobře a detailně. Osobně považuji své dětství za to nejkrásnější široko daleko 😄 S rodiči jsem měla úžasný vztah, zcela otevřený, říkala jsem jim všechno a nebála/nestyděla se na nic zeptat.. Později jsem i v plno věcech učila zas já je.. A hrdě jsem všude říkala jak mám bezva vztah s našima..😄 Léto s celou rodinou na chatě, deskovky a hry, táboráky, výlety.. Ty nejúžasnější vánoce.. Do teď jsem každoročně jak malé dítě nadšená z vánoc..
Přesto jsem výjimečně dostala. Osobně si vybavím počet co bych spočítala jen na jedné ruce.. Pokud toho bylo kus více tak to bylo tak bezvýznamné, že si to nepamatuji i přes výbornou paměť. A nemělo to žádný negativní dopad, naopak.
Pro ilustraci, kdysi jsem byla u babi a měla tendence strkat prstík do zásuvky.. babi se mnou vedla dlouhé a logické vysvětlování tak abych to ve svém věku pochopila.. chápala jsem, že to bude bolet a že nemám. Chápala jsem vše co říkala, ale prostě jsem to chtěla zkusit.. strčila jsem prst do zásuvky a parádně mě to koplo.. do teď hluboko v sobě cítím nepříjemný pocit když něco zapínám do zásuvky..
Jednou jsem pro změnu byla u mamky když vařila a chtěla jsem sáhnout na plotnu.. hezky zářila.. mamka se mnou také nejdříve vedla debatu proč to nemám dělat, stejně jsem se o to pokusila, ale tentokrát mě mamka zastavila a pleskla přes ruku.. a okomentovala to slovy, že kdybych sáhla na plotnu bolí to milionkrát více.. už jsem neměla tendence sahat na plotnu..
Zatímco ostatní jsou fascinováni tím, co v tom druzí slyší nebo neslyší, mě fascinuje, že s tím kolik hudby (ale i jiné umělecké i neumělecké oblasti) se vyprodukuje každoročně není takovýto problém neustále.. Přeci jen v takovém množství je skoro až divné, že tohle není častý problém, nebo se na to lidi jen nezaměřují.. Docela bych si tipla, že kdyby lidi hledali našli by v každém druhém výtvoru (nejen v hudební tvorbě) nějakou podobnost k jinému či jiným dílům..
Dotaz pro ty, kdo znají dobře Bibli. Je v ní nějaká pasáž, která by říkala, že nerozkládající tělo je znak božství? Já osobně kdybych byla křesťanka, tak tohle spíše považuji za znak ďábla.. Že jí třeba brání v normálním přirozeném rozkladu.. nebo celá ta věc s tím, že k ní chodí lidé i s dětmi... osobně mi to spíše přijde jako zneuctění ostatků..
Je mi smutno ze všech lidí, co nedokáží být alespon trochu tolerantní.. To zda bude dobrá a milující máma nemá nic společného s tím zda to dítě odnosila..
Nechápu proč s tím mají všichni problém a proč to tak hrotí.. jednak může jít o zdravotní důvod. Ale i kdyby nešlo o zdravotní důvod a šlo čistě o osobní rozhodnutí, tak na to není nic špatného... Proč by proboha musel člověk měsíce prožívat různé nevolnosti, otoky a bůh ví co a to zakončené pekelnou bolestí.. pokud má tuto možnost..
Schválně, představte si, že by existovalo kouzlo, díky kterému by jste mohli mít dítě hned.. vážně by jste takové kouzlo odmítli a raději měsíce trpěly, přibíraly, stresovaly se zda se dobře vyvíjí a nakonec by jste dobrovolně podstoupili bolestivý porod? A co pánové.. kdyby to šlo, šli by jste do toho.. nebo by jste to raději nechali na druhém..??
Za mě je to zcela ok. Mít tu možnost tak bych do toho šla, at už do kouzla či vědy..
Látka je krásná, jen mi osobně tolik nesedí ten střih, zejména v horní části. S tímto střihem bych je celkově hodnotila fajn, s jinačím střihem s touto krásnou látkou by mohly být mega pěkný.
Ale koukám, že plno lidí má dost pokřivený pohled (asi z filmů pro dospělé..) na to jak vypadají přirozená prsa těchto rozměrů..
Jsem znechucená všemi co jen "křičí", že jsme přeci Češi a jediná důležitá země je ta naše a jen o blaho našich lidí by jsme se měli zajímat.. Furt to ubohé rozdělování na "my" a "naše země", "náš národ".. A osočování ostatních, co mají rovný přístup a nedívají se na lidi podle toho, co mají v občance či pasu ale vidí lidské bytosti. V první řadě jsme lidi, lidské bytosti.. To že máme to či ono občanství z nás nedělá lepší ani důležitější.
Jsme lidské bytosti a jsme všichni součástí tohoto světa. Kdybychom si měli hrát jen na vlastním písečku odříznutý od ostatních zemí.. byli bychom na úrovni přírodních kmenů.. Neměli bychom naše písmo ani čísla, neznali bychom demokracii ani co je republika. Věda a lékařství by bylo v plenkách, pokud vůbec.. Věci jako žárovka, elektřina, papír, penicilin a tisíce a tisíce jiných věcí bychom neznali.. včetně "tradiční" české kuchyně.. třeba náš tradiční vánoční bramborový salát by neexistoval, neboť brambory jsou z Ameriky..
Pomoc druhým, co nejsou Češi Vám vadí.. vadí Vám když ČR není na prvním místě, ale už Vám nevadí, že žijete ve vyspělé, moderní zemi, která by nebyla tím čím je, kdyby nebylo druhých zemí a úzkého provázání světa a civilizace..
Ubohé, sobecké výkřiky do tmy "My jsme Evropané, co je mi do jiných koutů světa?", "My jsme Češi, co je mi do jiných zemí?", "My jsme Pražené, co je mi do jiných měst?", "My jsme Novákovy, co je mi do ostatních rodin?", "Já, co je mi ostatních lidí?" Gratuluji každému, co takhle smýšlí a doufám, že potká stejně smýšlející, co na něho nebudou brát ohled protože, co jim je do něho..
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Jistě, jízda za sněhu či deště není nikdy tak bezpečná. Ale já třeba mám ráda ježdění za noci, je většinou klid a minimální provoz.. Člověk si nerušeně může užívat jízdu.
A taky osobně miluji jezdit když je kolem sníh, sice cítím respekt z toho, je to ale i tak mega krásné když je všude nasněžíno a ideálně do toho ještě lehce padá sníh.
Má první zima, co jsem po řidičáku absolvovala, byla něco ve stylu - je to mega děsivé (to aby se nic nestalo) ale i mega krásné.