Čtu a pokaždé se ptám Proč? Proč mladá, krásná holka, co má celý život před sebou....přeji ti Terezko, aby jsi byla brzy zdravá a vrátila se ke své vášni, která naplňovala tvůj život. Tvoje oči mají jiskru, jiskru která vybízí k tomu žít a život užít. Ty to dáš!!! Bojuj!!! Kdyby ti bylo smutno, tak napiš, ráda si s tebou budu povídat, i když z článku je jasné, že na ten boj nejsi sama. Maminka si zaslouží obrovskou pochvalu, jste úžasná a statečná!!!
Tohle téma se mele stále dokola, každý vychovává děti, jak umí. Já jsem nikdy nebyla matka, co si s nimi bude sedět a skládat lego, jsem akční člověk a ani k vůli dětem to nebudu měnit. Půjdu si zaběhat, projít se, výlet, to jsou všechno aktivity které miluju, ať už jdou se mnou nebo ne. Ale i ty okna a úklid je potřeba, když vidím, jak někteří žijí fakt v bordelu, tak je mi líto i těch dětí. Moje děti ani manžel se nemusí stydět pozvat si kohokoliv kdykoliv k nám domů, i ty moje si už všímají, že občas někdo nemá doma moc čisto. Takže úklid domácnosti nutný je a díky tomu, že mám dvě holky, které už se snaží přidat ruku k dílu, tak je to někdy i společná zábava. Hold život není jen zábava a povídání.
Co se strašení týká, Mikuláše beru jako součást našich životů a těším se na něho každý rok, je to takový předvoj Vánoc....i ty děti to vidí a cítí stejně. Začínáme zdobit a vlastně už někdy od října se ptají jaké mají hříchy? Když bylo dceři 7 měla třeba 5 hříchů, dneska už jen jeden i to je motivace ke zlepšení a žádné slzy ani útěky nečekejte, Těší se obě každý rok.
Dále se stále točí téma restaurace, která si dovolila říct, že vlastně děti nemají u nich v podniku bez dodržování pravidel místo. A co? Je to špatně? Není!!! Naši semnou v předškolním věku taky nikam nechodili, nevím, co je to za modernu a to se cítím ještě moderní a mladá. Za mého dětství žádné herničky aj. nebyly, tak ať chodí s dětmi tam. Už mě ty rady ohledně dětí opravdu nebaví ani číst. Nikdo nejsme rodič na 100%, každý dělá co umí, někdo se snaží vyvarovat chyb svých rodičů, někdo je zase kopíruje
Přečetla jsem snad všechny komentáře, jsou zde 2 tábory. Já se určitě přikláním k tomu druhému tzn. určitě NE podle novopečené maminky Veroniky Arichteva. Opravdu nemůžete usuzovat z pár vteřin, které slyšíte, ale zeptejte se té špatné maminky, odkud jede, kdy vstávali aj. Ono jet s dítětem přes půl republiky např. do zoo není taky žádná extra zábava. Ano, jsou děti, které jízdu v autě milují a jiné ji nenávidí. Mám děti dvě a vím přesně o čem mluvím. Jsem taky jenom člověk a to, že na dítě zvýšíte hlas neznamená, že ho nenávidíte a je vám na obtíž. Autorita v jakémkoliv svazku je důležitá. Já byla svědkem rozhovoru dítěte cca 5 let a jeho maminky, kdy dítě přejelo svou ségru koloběžkou. Otázka typu, co tě vedlo k tomu, že jsi přejela ségru? Pojď, sedneme si a popovídáme si o tom. Chtěla bych vědět, jaký byl důvod tvého jednání???? No pardon, ale to opravdu NE!!!! Takže je respekt a respekt. Myslím, že zdraví rozum a láska k dítěti je dostačující. A to že máme občas špatnou náladu z nás nedělá špatné rodiče. Dítě musí znát své hranice a já si opravdu nenechám dítě skákat po hlavě. Jednou vezme dítě zbraň, postřílí celou třídu a vy si s ním pak promluvíte v klidu, jaké ho vedly důvody k takovému činu? To je přesně ta volná výchova a přístup k dítěti, jako k dospělému. Dítě je dítě a dospělý je dospělý.
Článek mě velice zaujal, vybírat povlečení je pro mě obřad, nejen, že to musí ladit, ale zároveň musí být kvalitní. Tak jsem skočila na stránky a moje nadšení hned opadlo. Na začátku říká paní majitelka, že často řešila, vzhled, materiály, potisky a CENU!!!! Její ceny jsou naprosto mimo!!! I špatná reklama je reklama.
Mě bylo 16 a jemu 18 let. Dnes jsme spolu 22 let, máme dvě krásné, zdravé holky a neměnila bych za nich na světě. A jak třešnička na dortu je fakt, že spolu už 15 let pracujeme. Náš vztah označuji 365/24/7.Prošli jsme si dobrým i zlým, tak jak jsme si slíbili ve svatební den, ale to je prostě život. Jednou nahoře, pak zase dole.
V první řadě chci říct, že mi to je upřímně moc líto. Nezemřel "jen" učitel, kamarád, kolega, ale manžel a asi i táta. Je mi z toho smutno. Ale mám pocit, že zrovna za tuhle tragédii si můžeme tak nějak sami. Když se dívám, jak dnes rodiče vychovávají své děti, žádná úcta, žádná autorita. Je mi 37 nejsem stará, ale už ani úplně nejmladší a pamatuji si, že učitel a následně profesor za mě byl někdo. Z učitelů na základce i střední jsem měla respekt, ale měla je ráda. Většinu problémů jsem si řešila sama, rodiče za mě nikdy nechodili orodovat, a říkat jak jsem vlastně skvělá a dokonalá. Dnes to začíná už v dětství, když vidím třeba v restauraci rodiče s dětmi, dítě se chová jak spratek a matka ho pohladí, že je to vlastně v pořádku. Dneska se učitel špatně podívá na žáka a už je tam rodič. Dítě dostane špatnou známku a matky už vypisují, že dítě bylo unavené a chtějí opravu, nebo tam hned dojdou. Pamatuji, že mi táta vyprávěl, že když něco vyvedli dostali od učitele na budku a bylo po problému. Dneska by to byla žaloba na učitele v tom lepším případě nebo rovnou jeho vražda. Upřímnou soustrast rodině.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Zírám jaké komentáře se tady objevují. Z celého srdce vám přeji, aby jste nemuseli v životě nic takového řešit se svými vlastními dětmi, já jako máma od dvou dětí se děsím takových situací a můžu být sebelepší. Hlavně ať se v pořádku vrátí domů!!!!
2 odpovědi