Mezi Sadovou a Hradcem už nejezdíme. Silnice vede po hromadných hrobech z bitvy roku 1866 z pruské války. Duše zemřelých vojáků tam ještě jsou. Lidé tam zřejmě usínají za volantem. Vždycky poté, co jsem silnicí projela jako spolujezdec, se mi zhoršil zdravotní stav a následně jsem měla i velké bolesti, které přetrvávaly i 2 měsíce potom. To je má zkušenost. Zapřísáhla jsem se, že tato silnice už mě neuvidí.
Měla jsem tam rovněž nehodu, je to stále to samé místo, souhlasím s Vámi. Bylo to jakoby někdo za mne šlapal na pedály, neměla jsem auto zcela pod vlastní kontrolou - takový to byl pocit. Opravdu zvláštní.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Mezi Sadovou a Hradcem už nejezdíme. Silnice vede po hromadných hrobech z bitvy roku 1866 z pruské války. Duše zemřelých vojáků tam ještě jsou. Lidé tam zřejmě usínají za volantem. Vždycky poté, co jsem silnicí projela jako spolujezdec, se mi zhoršil zdravotní stav a následně jsem měla i velké bolesti, které přetrvávaly i 2 měsíce potom. To je má zkušenost. Zapřísáhla jsem se, že tato silnice už mě neuvidí.
5 odpovědí
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Zajímavé bylo i to , co té nehodě předcházelo. Těsně před jízdou tímto směrem, na stejném místě, jsem právě četla na internetu o tomto nebezpečném místě, právě i v té souvislosti jak o tom hovoříte Vy. Ty nehody jsou tam časté. Přičemž je to tam rovné, viditelné.
1 odpověď