A já jsem byla přesvědčená, že už mě nic nepřekvapí... A hle... Jak se zlepší školství tím, že budou vědět, od kdy do kdy pracuji? Budu mít píchačky? Nebo nějaký náramek? A když opravuji testy doma? Tak to nesmím? A co výška, váha, prsa, pas, boky? A poslední sexuální styk? Politická příslušnost? Náboženství???
O žácích ani nemluvím, ale to bude na rodičích?
Udělají se registry prodavaček? Kominíků? Velký bratře, vítej...
Hezký večer. Já ho bohužel mám opět nehezký, blízcí mi říkají, ať tyto články tzv.odborníků nečtu, ale mně to nedá.
A nedá mi nereagovat. Ano, jsem učitelka. A vím, že za covidu mně mí milí deváťáci říkali, jak se těší do školy. Na kamarády, na mě i na mou češtinu. Základní škola má přece naučit základy všeho, pak si může člověk vybrat, co ho bude bavit. Občas se mi hodí, že vím, co je houslový klíč, kdo je Beethoven, co je obsah, objem (občas vařím), obvod (kupovala jsem plot na zahradu), že Řecko je v Evropě a je tam jiné časové pásmo (ó, jaké překvapení), že Mucha je malíř, nikoli člen hmyzí rodiny, že mohu rozlišit baroko od secese, dokážu sjet kopec na lyžích a vím, že fotbal má poločasy a hokej třetiny, rozlišit oves od pšenice (dnes vidím spíš řepku)... Mohla bych pokračovat, spoustu věcí mi dala škola, část skvělí rodiče, zbytek život.
Moje otázka zní, kde mám reklamovat, že mě škola nenaučila pracovat na PC, teď to potřebuji! Jak to, že učitelé nejsou vědmy a nevědí, co bude člověk potřebovat za pět, za deset...let?
Když budeme dětem (a dospělým) stále vtloukat do hlavy, že škola je špatná, že se tam nic nenaučí, že ji nepotřebují, uvěří tomu. Stokrát vyřčená lež se stává pravdou. Bohužel.
A tak moji další milí deváťáci, já se na vás velmi těšim a spolu si ten rok zase užieme, budeme válčit s pravopisem i slohovými útvary, spisovateli a jejich díly. A v červnu vás vyprovodím do života, abyste mi za deset let přišli říct, že někdo z vás je tlumočník, jiný fotbalista, další instalatér, ale každý si pamatuje, že český jazyk je krásný a bohatý...
Zdravím. Je mi skoro 60, mám dlouhé vlasy, ráda nosím džíny, kratší sukně, dvojdílné plavky, barevné, veselé oblečení... Cítím se v něm totiž dobře. Nechci si hrát na diblíka ani nechci zastírat svůj věk. Jsem na něj i hrdá, protože i bez umělých vylepšení se líbím své rodině i mým přátelům. A hlavně sama sobě. A to je podle mého to hlavní.😉
Zdravím, nemám ráda zevšeobecňovaní. A v tomto článku je ho plno. Většina lidí si ani dnes o ženách-matkách nemyslí, že jsou "vykojené" a podobně. Většina žen-matek dokáže sladit rodinu i práci. Většinou i za pomoci partnera. Jsem vždy překvapená, když ale někdo tvrdí, že dřív to bylo lepší, že matky byly společností opečovávané a podle autorky chodily do práce snad odpočívat. Pokud si autorka nezjistí přesné informace, neměla by se snad ani vyjadřovat. A zda mít či nemít dítě je naštěstí jen na člověku.
Zdravím. Zdá se, že autor zná všechny typy výchovy u nás, na Západě a hlavně v Rusku. Zapomněl ale, že občas se za svobodnou výchovou ukrývá spíše nulová výchova. Já jsem proti tělesným i psychickým trestům, ideální je výchova přirozenou autoritou. Každé dítě je jiné, přístupy jsou jiné, výsledek by měl být stejný. Slušný člověk, který je sebevědomý, zároveň "neobtěžuje" své okolí a dodržuje normy společnosti.
Škoda, že pan profesor Matějček už nemůže reagovat.
Zdravím. Nedá mi to, musím napsat svůj názor. I po cca 30letech ve škole mě učení baví a vím, že mé "děti" jsem něco naučila. Snažím se využívat i moderní způsoby výuky, různé metody atd.atd.
Prázdniny trávím nad papíry, přípravou na příští rok a třídu, nad vylepšováním příprav, jejich digitalizací...
Během šk.roku jsem v práci od 6.15 často do večera, učím, dozoruji, papíruji, řeším problémy žáků, hovořím s rodiči, dělám přípravy, opravuji, což mi často zůstane na víkend. V sobotu občas vyrazím se svou třídou na výlet. Bývalí žáci za mnou chodí, aby mi řekli, co dokázali, ti současní mi píšou a posílají fotky z prázdnin.
Po přečtení některých článků novinářů a komentářů části veřejnosti jsem ale zklamaná a znechucená. Tak pojďte učit, mám 34 dětí ve své třídě, učím další dvě třídy o 30 žácích. Učím český jazyk a anglický jazyk.
Jak poznat skvělého učitele? Politika? Lékaře? A jak ho adekvátně ohodnotit? Hlavně všichni umíme kritizovat, hanět a urážet.
Zdravím. Znám školu, kde učitelé vzali děti na setkání s drážními hasiči. Ti jim všechno vysvětlili, ukázali fotky, zajímavě vyprávěli své zkušenosti. Dokonce ukázali vak pro ty, kteří své hrátky na vagónech nepřežili. Třídní to vyzkoušela, nebylo to prý úplně příjemné. Myslím, že většina ví o nebezpečí, ale záměrně ho podceňuje. Škoda, že svou hloupostí, sebepřeceňováním a frajeřinou způsobí tolik práce a zármutku .
Zdravím, každý má právo na svůj názor, nesmí ale omezovat ani shazovat druhé.
Já se svobodnou výchovou nesouhlasím, moji rodiče mě vychovali klasicky, to znamená BEZ tělesných trestů, ale se slovy NE, NESMÍŠ, MUSÍŠ, ale také PROSÍM, DĚKUJI, DOBRÝ DEN... Totéž jsem činila u svých dětí. A kupodivu jsou vysokoškoláci, slušní, čestní, rovní lidé, i když jsem je nutila zavazovat si tkaničky ve třech a malovat na papír, nikoli na zeď. Chodili oba do státní školy... Snad mi to, proboha, odpustí. Musím se jich zeptat, jak jsem je poznamenala. A teď začnu přemýšlet, zda mi půjčí má vnoučata...
Zdravím. Předpokládám, že autorka a diskutující žijí ve městech, kde je velká škola, poliklinika, nemocnice, pošta atd. atd....
Z menších obcí je složité dostat se k zubaři, lékaři, na poštu... Kdo nemá auto, je odkázán na autobus, vlak, otázka jak jezdí, kolikrát za den... Zrušme školy na vesnici, hospůdky, pošty, obchůdky, příště možná zrušme vesnice, malá městečka a všichni se přestěhujme do Prahy, Brna... A zřiďme víc úředníků, neziskovek, komisí, mluvčích ... To je ten zájem o školství? Tak to jako ateista musím říct jen Bůh s námi.
Zdravím. Jsem boomer. A jsem přesvědčena, že každá mladá generace to má složité. Moje děti generace Z studují a současně si vydělávají na brigádě, chtějí jednak své peníze, jednak chtějí získat zkušenosti a praxi.
Moji prarodiče prožili obě světové války, krizi, rok 1948, měnovou reformu, 50.leta, 1968, normalizaci, rodiče totéž od 2.sv.v. až po 2000. Máte pocit, že to měli jednoduché?
Sny naráží na realitu, nakonec vítězí život.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Zdravím. Jsem čekatelka na roli babičky a těším se na ni. Po přečtení podobných článků ale zjišťuji, že se svou drahou polovičku budu asi raději jezdit k moři a na hory.
A ráda bych připomněla, že za anorexii nemohou jenom slova někoho z příbuzných, ale také sociální sítě a celá společnost, která tlačí na mládí, štíhlost, úspěch atd.