"Spolu s odbornou veřejností si klademe otázku, co za negativním hodnocením školního prostředí hledat a jak směr trendu otočit." Tak co se třeba zeptat těch dětí a jejich rodičů? Rozčiluju se na synovu ZŠ často. Občas mi někdo poradí, že se mám ozvat ve škole. Párkrát jsem to udělala - jediný výsledek je, že jsem považovaná za prudícího rodiče, ale že by se někdo třeba jen zamyslel, to ani náhodou. Já se těm dětem vůbec nedivím, celá školní výuka vůbec nedává smysl a je úplně k ničemu. A nakonec stejně musíme zaplatit za doučování na přijímačky, bez kterého jsou děti bez šance. Je to naprosté plýtvání potenciálem a talenty našich dětí...
Dobře jste to popsal, došla jsem díky synově docházce na ZŠ ke stejným závěrům. Myslím si, že bych dokázala většinu předmětů odučit zajímavěji a přínosněji, než synovi učitelé... Jako rodič jen "záplatuji" nejhorší díry. A nakonec se všechno stejně soustředí jen na placenou přípravu ČJ+M k přijímačkám...
Myslím si, že sleva na dani je jen takový bonbonek hozený k nalákání, ale zas tak moc toho neřeší. Když člověk třeba vidí naše zaostalé a změny neschopné školství... Rodičovství je 20–25 let neustálého boje s úřady a institucemi. Polovinu času mám dojem, že bych se měla omlouvat, že jsem na svět přivedla málo dokonalého jedince, pořád jsem jako rodič konfrontována se svojí nedokonalostí...A jelikož jsem syna měla až po 35. roku, tak bych ani neměla mít tu slevu na dani...
Mám jen malé podotknutí k vítěznému návrhu - haly otevřené živlům (a naprosto souhlasím s tím, že ani Češi ani očekávaní cizinci nejsou pravděpodobně tak otužilí jako Dánové). Návrh byl zveřejněn v době, kdy bylo nepříjemné zimní počasí a tudíž si všichni představovali ten vítr a sníh, bláto. Osobně mám ještě větší problém s létem, kdy v Praze mohou být horka přes 30 stupňů od května do září - v tu chvíli to bude zřejmě fungovat jako skleník (s čočkou uprostřed nad schodištěm), kde stín budou vrhat jen sloupy. Celkově na mne prostě tento návrh působí nepřátelsky vůči cestujícím, jejichž pohodlí je nadřazen design. A tak by to asi být nemělo.
Děkuji vám za tenhle pořad, líbí se mi, jak o městském prostoru přemýšlíte tak, aby fungoval 🙂
Vy jste asi už dlouho na drohém stupni ve škole nebyla, že? O tom, že všchno je vina rodičů, v článku nepdlo ani slovo. Ale podle Vašeho příspěvku jste typický zástuoce rodiče, který naprosto nekritick ybrání svého "genoiálního" potomka před "agresí" a "neumětelstvím" kantorů.
Si vyberte, co mi chcete vytknout... buďto jsem už dlouho ve škole nebyla - nebo jsem tam byla, protože jsem bránila geniálního potomka? A celý článek je o tom, že rodiče neumějí jednat s učiteli...
Takové naivní knížecí rady... Základní předpoklad, že učitelka je ochotná o nečem vůbec jednat a s rodičem se bavit. Když je ale přesvědčená o své dokonalosti a rodič má držet hubu a krok, jinak jde k ředitelce na koberec, kde si vyslechne řečit typu "můžete jít přeci jinam"... A vy víte, že hystericky na děti řve, říká jim jak jsou nemožné a k ničemu. O kvalitě učitelů na druhém stupni, kde polovina z nich docílí akorát toho, že děti předměty nenávidí, ani nemluvím... a jo, všechno je to samořezjmě vina rodičů, jsem zapomněla napsat.
Obávám se, že to bylo podobně i na naší ZŠ. Starší paní ředitelka, která se zřejmě už necítila na ředitelskou funkci, odstoupila (nebyla nejspíš odsunuta), dodnes na škole učí a patří mezi nejoblíbenější. Na její místo nastoupila paní, o které se ví, že má politické konexe. Při hovoru s ní má člověk pocit, že hrozně obtěžuje. Ale hlavně z jejího vyjadřování vyplývá, že je - s prominutím - úplně blbá. Učí děti matiku, bohužel i našeho syna. Vzhledem k jejím ředitelským povinnostem je půlka hodin suplovaná. Děti musely přinést v září do školy balík papírů a ona jim z různých cvičebnic kopíruje příklady, protože cituji: "Nemůžu se rozhodnout, kterou cvičebnici dětem vybrat:" Na moje námitky, že porušuje autorská práva těch, co učebnici napsali a vydali, mi bylo řečeno, že si myslí, že by si to před inspekcí obhájila... Že to je celkem špatný příklad pro děti, je jí úplně u řiti...
Dávám přednost automatickým pokladnám. Nebaví mě čekat ve frontě. Nepotřebuju si pokecat s cizím člověkem za pokladnou (na to mám blízké lidi). Navíc je trend zmenšovat odkládací prostor u běžných pokladen a člověk za vámi, když zrovna spěchá, tak prudí, že vám to dlouho trvá. To se mi u samoobslužné pokladny nestane. Když mám problém, zmáčknu tlačítko a přijde obsluha to vyřešit. Nejbližší Albert je celkem malý, ale na frekventovaném místě, bylo tam šest maličkých pokladen a fronty přes celou prodejnu, že se nedalo projít a stálo se třeba půl hodiny. Teď nechali dvě nebo tři a přidali cca 15 automatických - za deset minut jsem venku. Váš hejt na automatické pokladny moc nechápu...
Třeba jedno z nejznávanějších školství vůbec má nástup dětí do prvního ročníku školy... v 7 letech! Ano, Finsko. Prostě dávají dětem dostatek času. A tuším mají povinný rok školky pro adaptaci všech dětí - tak jako u nás. Kdo nemá doma dítě s poruchou učení, tak to nepochopí. Ano, pro spoustu lidí je to jen výmluva rodičů, což je samozřejmě blbost. Tak já chci jen říct, že můj syn neměl odklad – a měl ho mít. Věnujeme se mu hodně, není hloupý, jen mu to všechno dlouho trvá. Pro rejpaly, co si myslí, že je odklad pro rodiče důvod být s dítětem déle doma (a tudíž nemakat) chci jenom podotkout, že rodičovská je max. do 4 let dítěte, chytráci...
To, že se najdou kosti v jámě ještě neznamená, že se používala jáma pro lov...ostatně hloubka jámy 1,7 m, když tamní mamuti dorůstali do výšky cca 4 metrů, je trochu málo... chtělo by to odborný článek, co se tam vlastně našlo. Další věc je, že u nás lovci mamutů žili před cca 30 tis. lety, což znamená "mnohem víc zima > zmrzlejší země". 🙂
Právě jste mi přeorala vše co mi dal Štorch a Lovci mamutů .
Já vím, ale Štorch byl skvělý pedagog a pro propagaci archeologie udělal mnoho - doporučuji výstavu v pražském Pedagogickém muzeu "Pravěk, k tabuli!", kde je mu věnován velký prostor. Jen se v některých věcech úplně netrefil... na druhou stranu příhoda, jak mladého mamuta nahnali do rokliny v Libni, tak ta je založená na skutečném nálezu mamutích kostí... To, že se v některých věcech pletl, rozhodně nesnižuje kvalitu a přínos jeho románů :)
Nejsem proti takovému životu, jaký popisujete, i když takhle samozřejmě nemůžou fungovat všichni. Určitá část populace musí vytvářet reálné hodnoty (jídlo, oblečení atd.), aby pak mohla platit menší části za tu zábavu, že jo... Já mám jen jednu technickou poznámku: naši předkové nikdy jámy na mamuty nekopali. Tam, kde se pohybovali mamuti, byl všude permafrost, v tom by se jáma kopala blbě i nám s moderními nástroji. A v té době žádné takové nástoje neměli (to je druhý důvod). Využívali k lovu přirozené srázy, nebo bažiny, kam zvíře zahnali a zabili...
Klasické láteření důchodců na mladší generaci rodičů (jejich dětí, které tedy zřejmě špatně vychovali) a současných dětí (jejich vnuků), které nudí historkami z mládí a diví se, že si radši hrají na mobilu. Útěchou může pisateli být, že předpovědi "A my pojedeme ve stále zrychlující spirále, která pomalu ale jistě spěje k nule." se nedožije...
Nemůže dávat kolik chce, to bych si s ní promluvil. A neměly by se známkovat, v prvé řadě je vypracovaný domácí úkol zpětnou vazbou pro učitele, zda žák učivu porozuměl a jestli je chyba v žakovi nebo nesprávném výkladu učitele. Domácí úkol není trest, ale forma kontroly.
Už jenom když si chcete "promluvit", tak si vás spousta učitelek zařadí do kategorie "problémový rodič, furt něco řeší"... Protože "to je přeci didaktika, tomu nerozumíte", jak mi jedna řekla... fakt je to někdy naprostá bezmoc...
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Je s podivem, jak málo rodičů je dnes schopno vychovávat své děti. Hyperprotektivní přístup rodičů (jako je autorka článku) stojí na začátku toho, jak velké psychické problémy u dnešní dětské generace zaznamenáváme. Je to jedná z příčin nízké frustrační tolerance dětí, jejich neschopnosti čelit sebemenším obtížím a řešit je. Jakýkoli drobný konflikt mezi dětmi (jakých jsme všichni zažili v dětství řadu) je dnes označován za šikanu, řešen rodiči, místo aby dostaly příležitost děti se s podobnou situací vypořádat. Takové děti nebudou s to v budoucnu zvládnout chod domácnosti a úskalí vlastních vztahů.
Škola není kabaret, ale práce. Úkoly jsme měli vždy a všichni. Stejně jako bylo normální připravovat se do školy, pokud jsme chtěli uspět, stejně jako bylo normální, že za špatně odvedenou práci bylo špatné hodnocení. Ani na dnešní děti nikde na světě nečeká zaměstnavatel, který je pochválí za to, že práci odvedly špatně, ale snažily se. Předpokládám, že ani sama autorka není připravena zaplatit za práci kadeřnici, která svou práci odvede špatně, ale přece se aspoň snažila...
Další věcí je autorčino přihlouplé generalizování - navíc bez jakéhokoli faktického dokladu - všechny školy podle ní tutlají šikanu, nikdo nic neřeší, nezve odborníky.
Pokud je paní Soňa nespokojená se vzdělávacím systémem, může konec konců své děti vzdělávat sama - pokud je majitelkou vysokoškolského diplomu, může své děti provést dokonce celým povinným vzděláváním - tedy až do 9. třídy.
3 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Jojo, neschopní rodiče a jejich neschopné děti. Opakujte to hodně často a hodně nahlas. A pak se nezapomeňte divit, že mladí lidé nechtějí děti... Marnost, fakt...
1 odpověď