Tak tomuto se říkalo u nás vaječný řízek. Vypadal stejně jako tento, byl ale udělaný s příměsí sušených vajec. Nic moc, ale jedlo
se to . Bylo to levné, něco kolem 5 korun.
Smaženka byla taková oválná placička, podle chutí to byla strouhanka smíchaná s vejci a okořeněná. Placička
byla položena na krajíčku veky a ozdobená hořčicí a cibulí.
Tato smaženka byla velmi levná a byla potravou všech žáků v poledne., protože přespolní nechodili na oběd domů. Byla to
hrozná dálka. Představte si, že žáci z Rusavy chodili denně do školy v Bystřici pod Hostýnem. To je docela síla.
I já jsem podobně dopadla . Je mi 85 let a už 15.1. jsem se zaregistrovala
a šlo to náramně rychle. Ještě ten den jsem měla PIN 2, určené místo,
datum a čas. Všechno v pořádku.Když jsem se 22.1. dobelhala na určené
místo v 7.15, sestra mi sdělila, že já nejsem v seznamu a nemůže mě
očkovat, ale že se zeptá, ať jdu domů, že zavolá.
Odplížila jsem se tedy domů za pomoci syna, ale cloumal se mnou vztek, lítost
a beznaděj. Od této doby čekám, znovu jsem se nezaregistrovala a je mi to
jaksi jedno. Ta zubatá si mě zcela určitě sama vyhledá a na to nepotřebuji
"očkovací systém".
Z těchto článků jsem celý den špatná. Je neskutečné jak se mě to dotýká. Snad proto, že jsem dostatečně stará a sama jsem
podobné lidi za protektorátu potkala. Po převratu se jeden člověk, který mi zabránil svým posudkem jít na školu se stal
později dokonce starostou. A nikomu už to nevadilo. Myslím si, že paměť by se neměla vytrácet, obzvláště paměť na
tuto špínu.
0
Sledujících
2
Sleduje
0
Sledujících
2
Sleduje
Mám pocit,že přes všechnu bolest, když mě opustili ti nejdražší, jsem nejvíc
šťastná v důchodu. Bude mi za chvilku 90 let a nic mi neschází, jsem sama,
ale šťastná. Možná díky tomu, že úplně ignoruji zprávy a veškerý tisk.
Nezajímá mě to.
1 odpověď