U nás na přepážce zadávají každou zásilku jako prioritní, i když jim 3x zopakujete, že ji chcete poslat ekonomicky. Dopis mi podával přítel, který měl cestu na poštu, ještě se ptal, jestli to nezadala prioritně a potvrdila mu, že ne. Podle ceny to prioritně bylo a když tam byl podruhé, řekl jí to. Pošťačka řekla, že ona se ani nikdy neptá, že to zadává pokaždé prioritně.
Před lety jsem najednou cítila zvláštní tlak v určité části zad, ne bolest, spíš jako by mi někdo pěstí tlačil do zad. Myslela jsem, že to je z nošení kabelky na rameni a začala nosit batůžek. Po čase zjištěna rakovina prsu a od operace už žádný tlak v zádech necítím. Nádor byl právě naproti tomu místu.
Žádná novinka, kartičku mám už spoustu let a neplatí až od 65 let, protože tolik mi ještě není. Za celou dobu jsem na ni 1x dostala slevu na vstupném do nějakého muzea. Je spíš o náhodě najít místo, kde na ni nějakou slevu dávají a obvykle jde o drobné. Jinak by musel člověk před každou cestou prohledat seznam, co v kterém městě nabízí a pak hledat konkrétní obchody, kde nějakou slevu dostane.
Když se podíváte do diskuzí u článků o předčasných důchodech a předdůchodech, spousta diskutujících tam píše, že půjdou v 60 na pracák a nikdo je nedonutí dělat déle. Ještě se ujišťují, jestli je nebudou nutit někam nastoupit do práce. Spousta lidí tak chce překlenout dobu, aby nemuseli tak brzy do předčasného důchodu. Není divu, že počet evidovaných na ÚP roste.
Tak to já měla štěstí, že cestovka měla už jako součást ceny zájezdu řádné pojištění. Při úrazu na Korsice vše zajišťovala pojišťovna, všechny náklady uhradila a když jsem dala přednost operaci až doma, než sehnala leteckou zdravotní dopravu, zaplatila hotel pro mě i partnera. Vždycky jsme jezdili pojištění, ale po této zkušenosti to hlídáme o to víc.
Naši taky šíleli z každé známky, i když jsem se většinou učila dobře. Vedlo to k tomu, že jsem ve druháku na učňáku začala diskutovat s učitelem, že mi dal neoprávněně trojku z ruštiny, protože jsem věděla, že mi naši budou kvůli trojce nadávat. Měla jsem u něj dvě dvojky a dvě trojky ze srovnatelných prací, takže přesně v půlce. Místo aby mě vyvolal, dal mi 3. Ještě na závěrečném večírku si to spolužáci připomínali, jak jsem se já, taková tichá, nenápadná, do něj pustila. Naštěstí jsme měli fajn učitele, tak to vzal a už nikdy jsem u něho nedostala horší známku než 2, ani v jiných předmětech, ve kterých nás učil.
Syn je dyslektik, v nižších ročnících měl i čtyřky. Říkal mi, že holka ve třídě brečela, že má strach jít domů s dvojkou a já mu nenadávám ani za 4. K čemu by to vedlo? Věděla jsem, jak se snaží. Na druhém stupni se začal zlepšovat, končil s vyznamenáním a maturoval jako 3. nejlepší ze školy. Dnes má VŠ a dobrou práci.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Škoda, že ty informace nemají zdravotní sestry. Kvůli plánované operaci na 8 ráno jsem od půlnoci nejedla a nepila. Ráno jsem dostala uklidňující prášek, pěkně se prospala na pokoji, protože operaci posunuli. Došla na mě řada v 16 hodin odpoledne a po celou dobu mi nedali napít (z postele jsem slézt nemohla a nesměla). Bylo mi už docela zle.
2 odpovědi