Skvělé👍

Já si léčbou procházím více než rok. Mám genetickou zátěž a nádor byl velmi agresivní, navíc rád a rychle metastázuje. Léčba je dlouhá a náročná, ale nezbytná. Moje dcera si loni v říjnu vyslechla stejnou diagnózu, byla v polovině těhotenství, doma má dvouletého chlapečka. Teď už má za sebou 3 chemoterapie, po 4. jí bude vyvolán předčasný porod. Hned bude následovat 12 dalších chemoterapií, poté odstranění obou prsů a výhledově i hysterektomie. Samozřejmě si uvědomujeme závažnost situace, ale nehroutíme se z toho. A to, že se o rakovině mluví, je jen dobře. Možná lidé pochopí, že preventivní prohlídky nejsou zbytečné a budou se víc starat o své zdraví. I když ani to občas nestačí. Já sama jsem nikdy nekouřila, žila dost aktivně, nejsem stresovací typ. Ale nikdy jsem se neptala, proč zrovna já nebo moje dcera. Prostě to tak je, tak se s tím popereme. A raději s optimismem než brečet v koutě. A tvůrcům seriálu moc fandím. Je třeba, aby lidé, kteří procházejí léčbou, věděli, že v tom nejsou sami, a že onemocnět nemusí znamenat konec. A také možná zdraví lidé pochopí, jak s nemocnými mluvit, aby jim to pomohlo a ne naopak. A také to, že léčba je velmi náročná a má spoustu zdravotních následků i do budoucna. To, že jsem plešatá, bez řas a obočí, je mi zle a jsem neskutečně unavená, je vidět. Když léčba skončí, vypadá to, že jste zdraví, plní síly a můžete hned naskočit do života, jaký jste žili před nemocí. Bohužel to tak většinou není. Za mě tvůrcům rozhodně palec nahoru za odvahu pustit se do pro mnoho lidí tabuizovaného témat.