Nedvědovský „folk“ je sice jen rádobyfolk, ale jinak nechápu nad čím se podivujete. Obvyklou motivací pro skládání hudby je přece emocionální přetlak autora. Málokdy dojde k produkci hudby na základě „nulové emoce“. Buďto se v hudbě jásá, nebo teskní, to je celé.
Mně zase leze krkem ta všeobecná „toxikománie“, která používá slovo „toxický“ při každé příležitosti.
Občas se mi to taky stává. Je to zajímavý stav, ale nepříjemný. Vždy propadnu panice, i když nemívám žádné halucinace, prostě z toho, že se nemůžu pohnout. Urputně se snažím „rozhýbat“. Tělo se nakonec probudí, ale je to hrozně namáhavé.
Stává se mi to při nějakém vykolejení z běžného spánkového režimu, např. když si dám šlofíka během dne.
Během spánkové paralýzy je vědomí bdělé, ale jsou motorická centra jsou ještě „odpojená“. Motorika je vyřazená při normálním spánku vždy, aby se člověk nepohyboval, když spí a má nějaký sen. Je to chytrý mechanismus. Někdy se holt nepovede probuzení všech center mozku sesynchronizovat.
Horší je myslím opačný stav - náměsíčnost, kdy člověk spí, ale motorika ožije. To se mi stalo kdysi jednou v životě a výsledek byl rozbitá ústa o noční stolek. To raději spánkovou paralýzu než náměsíčnost.
Opravdu myslíte že je vymyšlený? Zcela upřímně - stalo se mi to asi před 4 roky. Můj jmenovec v té době opravdu bydlel shodou okolností přes dvě vesnice dál a jak jsem usoudil z dopisů, jako podnikatel nadělal spoustu dluhů. A když si na to vzpomenu, ještě dnes mě nepříjemně šimrá u žaludku.
Pokud na obálce není bližší identifikace (datum narození), tak to nemá pošta jak poznat, že dopis nepatří vám. Ale u dopisů do vl. rukou to většinou píšou, pak je to nepozornost té pošťačky, že vám to vydala. Ale vlastně měla být ráda, že jste jí to vrátil a ne být protivná, protože když vydá dopis chybnému adresátovi, může být za to potrestána.
Dušičky jsem jako dítě naprosto miloval. Jejich ponuré kouzlo, úžasná až mystická atmosféra rozsvíceného hřbitova během soumraku, to vše podtržené sychravým podzimem. Byl to zádumčivý svátek, setkání živých s mrtvými, klid a ticho světa nebytí se zpřítomnily.
Svátky a oslavy organizovaného, hromadného veselí a hlučného dovádění mě nikdy nebavily. Halloween naštěstí tenkrát nebyl, asi bych ho taky tím pádem nemusel. Ale chápu, že většina děcek potřebuje vzruch a akci, takže pro ně je halloween určitě atraktivnější. A výrobci převleků a jiných cetek se aspoň napakují.
O tom celém to dnes je, ne o žádném skutečném rozjímání. Je to zároveň absurdní - většinová společnost je agnostická, na žádné záhrobí nevěří, a přesto to dětem nabízí.
Role Božích proroků spočívala v předávání sdělení od Boha směrem k Izraeli. Od jistých dob si Izrael vymínil, že chce aby jim vládl ne přímo Bůh, ale politici, tj. králové (to viděli u jiných národů a přišlo jim to jako dobrý nápad). Tito králové často vládli „nevhodně“, a tak Bůh za nimi posílal proroky s různými sděleními. Tato sdělení se králům obvykle nelíbila, tak je králové za to pronásledovali. Proroci jim říkali nekorektní a nehodící se věci. Často králům nebo i celému Izraeli vyslovovali nedobrý konec, pakliže se neobrátí na své ničemné cestě. Pronásledování a kamenování proroků byla v Izraeli běžnou praxí. Prorok si „profesi“ proroka nevybíral, do ní byl postaven Bohem a na tom základě byl často nucen žít v nenormálních podmínkách a nenormálním způsobem života, aniž by sám chtěl!
Z toho tedy vidíte, že nešlo o žádnou prestižní funkci, jak se snažíte v článku namluvit, a tedy není příliš trefné jejich činnost nějak zlehčovat a zesměšňovat. Lidská kvalita těchto Božích proroků spočívá v oddanosti Bohu a jeho vůli, a tak je pisatelé biblických knih vykreslují logicky v pozitivním světle, co jste čekala?
Dříve měli lidé proroky, záchrannou brzdu úpadku. Zato dnes, přese všechen pokrok a úžasný "vzestup" člověka paradoxně víme pendrek, co bude zítra, jestli nás smete virus, nebo nějaký další hitler. A politici si jedou svoje, plnou parou nás tlačí do záhuby, nemajíce v cestě žádnou sílu, která by je zbrzdila. Ale tak jsme si to vybrali, přece nám do ničeho nebude nikdo kecat...
Jasně, kradlo se, ale že by se to tolerovalo, tak to těžko. Na šmelináře se pořádaly hony, rozkrádání socialistického majetku byl jeden z nejtěžších paragrafů. Dá se najít spousta TV reportáží, kde stíhají různé šmelináře a nemakačenka, takže že by se to cenzurovalo, je taky nesmysl.
A dnešní vyspělý demokraticko-kapitalistický český člověk nekrade?
Když ženská sedne za volant tiráku, ke svářečce nebo začne programovat, taky z ní bude superhrdinka! Kdežto u chlapa se nad něčím takovým nikdo nepozastaví. Mám tady taky začít plakat? Rád bych, ale nic mi to nepomůže.
Nikdo vám snad nevysvětlil, že jsou činnosti vlastnější ženám a jiné činnosti zase vlastnější mužům? Jo, to se vlastně dnes na školách v rámci boje za genderovou rovnost už neučí, že existují mezi ženami a muži nějaké rozdíly. Tohle není žádný socialismus (velmi vtipné, haha) nebo pravěk, prostě jsou to rozdíly dané geneticky a biologicky. Tak teď už to víte, jestli jste to ještě nevěděla.
Tak především je rozdíl mezi pamětí krátkodobou a dlouhodobou. Do dlouhodobé vědomé paměti postoupí samozřejmě jen některé prožitky, jiné se uloží do podvědomí. Dnešní oběd si můžu podle okolností zapamatovat nadosmrti, nebo ho prostě z mozku vyhodit, to není nijak striktně dané. Chuťová vzpomínka se nemusí uložit do dlouhodobé paměti jen na základě své intenzity, ale často na základě asociací s ní spojených, na základě jejich doprovodného prožitku. Nikdy třeba nezapomenu na chuť rajské a vepřo-knedla-zela, které dělala moje druhá babička - je to totiž propojené na zážitky a atmosféru, které jsem u nich prožil. A spousty jiných chutí a vůní z dávné minulosti si pamatuji naprosto přesně a umím si je v hlavě vyvolat.
Chuťové a čichové vjemy má člověk potenciál pamatovat velmi dobře, dokonce lépe než ty zrakové a sluchové. Nemusí si to zapamatované nutně umět v hlavě představit, ale při vyvolání stejného vjemu (stejné chuti a vůně), se vám vše vybaví, jako by to bylo dnes. Často to bývá napojené na různé asociace.
Vážná hudba, jazz a různé alternativní žánry obsahují akordy a harmonie, které běžná popová produkce nemá. Pokud je dítě během svého vývoje vystaveno jen běžné popové ("informačně chudé") hudbě, kde se střídají 4 akordy, nevypěstuje se v něm "hudební sluch", zatímco děti v rodinách, kde se hraje nebo poslouchá "informačně bohatá" hudba, pak umějí rozlišovat tóny a harmonie. Proto z rodin hudebníků pravděpodobně vzejdou i děti hudebníci. V dnešní společnosti je důraz jen na vizuální rozvoj - aby dítě správně rozlišovalo barevné a tvarové nuance. Ale na hudební vnímání se zvysoka kašle.
„Vyzráli na českou poštu“. To je zase nadpis. A nesmysl. České poště zastupování v celním řízení nic extra nepřináší, dělá to jako doplňkovou službu těm, kteří nechtějí nebo nemohou proclít osobně. Každá přepravní firma si účtuje poplatky za proclení, a česká pošta je má nejnižší. I zásilka se "zaplaceným dph" bude muset samozřejmě projít celním řízením. A občana nikoho nenutí, aby proclení za něj dělala pošta, může to již udělat sám a onlajn.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Na infolince vám poradili správně. Doporučená zásilka do zahraničí, Itálie, do 1 kg - za 336 Kč.
Jen paní na poště nenapadlo, že to musí poslat ne jako balík, ale jako doporučenou zásilku.