Hned pod nadpisem čtu: "...celá populace dané oblasti postižena hladem..." -- copak funkcionáři a velitelé Hamásu mají hlad? První věta a hned zřejmá lež...

Na mostě určitě musí být chodník. Nuselský most je už pro skokany nepoužitelný. Kromě toho z Bohnic to na suchdolský most budou mít blíž.

Je to nějaké zmatené: mám platit "v místní měně"? Na obrázku takovou možnost nevidím -- tam si můžu vybrat "se směnou" nebo "bez směny". Jenže ke směně přece vždycky musí dojít, buď v mojí bance, nebo DCC na straně prodávajícího domorodce, tj. VŽDYCKY jedině "se směnou", jiná možnost není. A k možnosti "směna do vaší domácí měny" přece vůbec nemůže dojít, protože při platbě se přece budou směňovat moje koruny za domorodou měnu, nikoli do CZK. Vůbec to nedává smysl.

U mne se objevily na záchodě, a to zřejmě proto, že jde o záchod splachovací, jehož nevyhnutelnou vlastností je, že vytváří vzdušnou vlhkost. Kdybych měl v paneláku záchod suchý, bylo by to mnohem horší... Rybenka se stala mým oblíbeným domácím zvířetem: je zcela nenáročná, hodná, hezká, mrštná, elegantní, prostě chovatele dovede potěšit, když už se rozhodla, že se k němu nastěhuje. Není pak divu, že vysedávání na záchodové míse a pozorování rybenek se stalo mým koníčkem, bohužel časově někdy až příliš náročným. Ani projímadlo dobu potřebnou k úspěšné defekaci nezkrátilo, neboť krása rybenek mne přímo uhranula. Zjistil jsem, že kolonie rybenek mi udržuje na záchodě pořádek: uklidí všechny moje vypadané vlasy a šupinky mé stářím svraštělé a vyschlé kůže -- takže na záchodě nebylo třeba vytírat, ani jinak uklízet, rybenka se postará. To všechno bylo OK, dokud se mi na záchod nenastěhoval pavouk: zpočátku populaci rybenek zdárně kontumoval na trvale udržitelnou míru, takže se zdálo, že se osvědčila stará lidová moudrost: pavouk přináší štěstí! Ale pak došlo k environmentální katastrofě: po několika měsících všechny rybenky zmizely a po rybenkách zmizel i pavouk -- asi pošel hlady. Takže teď půjdu na záchod vytřít podlahu... (ještě že mi to článek v tomto magazínu připomněl -- občas už trochu zapomínám, to bude asi věkem).

Soluň... Město, na které si dělají nárok Řekové, Makedoňané, Bulhaři a možná i jiní, vždyť přece Filip Makedonský byl možná Makedonec a možná Thrák, ale hlavně je to jeden z nejslavnějších Řeků -- král sjednotitel. A Alexandrův učitel Aristoteles, Řek jak poleno, měl thrácké rodiče... Město Filipopolis (Plodiv) leží v Bulharsku, nicméně hrad na kopci v samém centru, postavili Thrákové. A dodnes pěkně zachovaný řecký tyjátr postavili samozřejmě Řekové. A další jméno téhož města je Trimontium (=trojvrší) -- to zase z doby, kdy město ovládli Římané (a postavili dodnes pěkně zachovanou arénu a dodnes pěkně zachovaný akvadukt). Po pravdě řečeno, co kdo postavil? No samozřejmě že zedníci, možná otroci národnosti thrácké, makedonské, řecké nebo bulharské -- to prostě nejde rozlišit, protože domorodé národy (nikoli jejich vládcové, kteří si je pojmenovávají tak či onak) se stejně vždycky prokříží navzájem. Nakonec toto území stejně ovládli kočovní B-lgaři a Turci přivandrovalí z Asie. A teď se v tom vyznejte, když každý ze zúčastněných národů se hlásí k celému historickému a kulturnímu dědictví...

Jen tak mimochodem, pokud jde o hlaholici a cyrilici, uznávám, že obě abecedy vznikly hlavně z řecké alfabety, ale např. písmenko "š" je v azbuckém podání jasné hebejské šín/sín (neboť Cyril přece uměl výborně i hebrejsky, i když Starý zákon překládal zřejmě z řecké Septuaginty, nikoli z Tóry -- viz např. "A ta země pak byla pustá a prázdná" překládá z řeckého "ahoratos akataskuastos"). Ostatně i Řekové se naučili číst a psát od Féničanů podle abecedy vzniklé ze "sefat kenaan".

Škoda že se této soutěže nedožil bratr Sachem. Ten by jistě vymyslel hezký příběh. Tuším, že v jeho knížkách se nějaká ta Mlada taky objevuje. Každopádně jsem rád, že je vyhlášena soutěž, a potěší mne, když si budu moci přečíst aspoň pár příspěvků do soutěže. Třeba by to byla i pěkná knížka... Držím palce!

No krásný článek, až jsem se zasnil... Ale v padesáti po přechodu? Není to brzy? Podle mého pozorování se žena stává plnohodnotným člověkem až po šedesátce -- může chodit s chlapy na fotbal, pít pivo v hospodě a hrát přitom mariáš. Taky se uplatní jako dobrovolný hasič nebo jako myslivec. Prostě žena po šedesátce se stává mezi muži velmi oblíbeným kolegou. No a co všechny mlynářky a kovářky -- vdovy, které po smrti manžela tradičně přebíraly řízení živnosti? Viz strašlivá píseň o vdově Tydlitátové ze Žižkova (a že měl Tonda Vojtěcha nade všechno rád, vzal si vdovu s firmou Tydlitát). Díky za článek!

V článku se mnohokrát opakuje slovo "sport", tj. něco jako billiard, šachy nebo karetní hra bridge, případně hazard jako různé sázky na vítěze. Taky může jít o zesměšňování nebo provokace, viz "asporting Jenny" v písni "Whiskey in the jar". Velmi významné je využití "umělé inteligence" v diagnostice -- spolehlivost této módní rádoby "technologie" na principu neuronových sítí je pověstná (na rozdíl třeba od expertních systémů založených na znalostních bázích a inferenčních strojích, které z předpokladů vyvozují důsledky se spolehlivostí, která umožňuje využití těchto systémů např. při náběhu elektráren). No a pak tu jsou ty "technologie" (tedy vědy o pracovních postupech), protože slovo "technika" není dost důstojné -- neobsahuje totiž to "logie" (podobně ontopraxeologie, numerologie, eschatologie, astrologie atd.) Kupodivu se v článku nepíše o "průmyslu 4.0" -- holt už to nefrčí, chudák Mařík...

Připomíná mi to "Podhradí u Ledče nad Sázavou", kde jsem byl na jaře 1969 na škole v přírodě, rád na to vzpomínám. A vylézt na hrad na protějším břehu Sázavy by byl dobrý námět na noční orientační hru, to bych chválil. Jen nevím, jak moc se asi pletu s umístěním tábora. No tak samozřejmě, že dětský letní tábor v rekreačním středisku není úplně to správné dobrodružství, ale bývalo to zvykem v době ROH a ani dnes to nebývá jiné, i když skauti, TOMíci nebo Liga lesní moudrosti dává přednost stanům někde na louce u potoka (viz např. poměrně známé tábořiště Ligy u Kosího potoka). Taky jsem mnohdy bloudíval -- někdy jsem prostě šel po cestě, až jsem se našel, jindy jsem pod stromem přespal do rána a za světla se vrátil... No ale když měla slečna telefon s mapovou aplikací, tak je škoda, že se nenašla sama, to by v patnácti letech už mohla zládnout. Hlavní věc, že si dokázala poradit a dobře to dopadlo. A chválím taky policajty, mnohdy vyjíždějí i kvůli daleko bezvýznamnějším pitomostem -- např. aby nám zkontrolovali občanky, když si zrovna na ohníčku vaříme čaj večer někde u potoka. Někdo z kolemjdoucích nás prostě prásknul, ale docela fajn jsme si tenkrát pokecali, ani nebyli moc otrávení z toho zbytečného výjezdu.

Já teda dávám přednost obuvi ke stejnokroji vzor 60 -- elegantní do města právě tak jako do každého terénu za každého počasí. Bez zašněrování slouží jako bačkory, po zašněrování a zapnutí přezek dosahuje brodivosti až 15 cm. Ty přezky nahoře slouží k zavěšení bagru (vidličky a nože mi netřeba), případně k nenápadnému zasunutí útočného nože. Příslušenství tvoří leštidlo na obuv vhodné zejména k barvení šedivějící kštice, případně k zakrytí pleše černým nátěrem. Leštidlem lze také podpalovat oheň, případně topit ve skládacím vařiči místo pevného lihu. Stále ještě mám tři páry v různém stadiu rozkladu. Ty nejkrásnější prosím obout do rakve... Doporučuji všem!

Děkuji za článek! Připomněl mi doby před nějakými čtyřiceti lety, kdy jsme se tímhle krajem toulali s kamarády. Značená cesta tehdy vedla i po pravém břehu Berounky přes Kouřimeckou rybárnu, kde jsme obvykle načerpali vodu rumpálem ze studny a pohovořili s panem Zýkou. Jednou když bylo deštivo, nechal nás přespat v suchu na zápraží chaty. Je to už dávno, zůstaly mi milé vzpomínky.

Hmm... dřív se chodilo ke kovářovi a ani ten neměl na trhání zubů žádný glejt, ale prostě mu sousedi věřili, protože to uměl a osvědčil se.

Začátekm roku mi přidali valorizaci k důchodu podle inflace, která byla +/- rok a půl před valorizací a od května musím přibližně stejnou částku platit za připojení k internetu, protože ČT vysílá zcela svévolně taky po internetu. Co přidají, to zase hned seberou, jen mají milion keců, za které si zubaře nebo volně prodejné léky nekoupím. Jsou to vyděrači, loupežníci, prostě zločinci -- jeden jako druhý. Takhle to u nás chodí.

Taky jsem se dohadoval s KB, jestli si musím pořídit chytrý telefon, nebo si nechám zrušit účet (což by mi nevadilo, mám ještě jeden účet u jiné banky). Dohodli jsme se pak, že stačí počítač, internet a tlačítkový telefon. Nakonec jsem dostal i docela kulantní podmínky k běžnému i spořicím účtu a jsem takhle spokojen.

Nejsem proti tomu, aby veřejnoprávní média sloužila jako "hlídací pes demokracie", čtvrtá moc ve státě. Chápu, že poplatky v tom případě nesmí určovat ani vybírat moc zákonodárná, výkonná, ani soudní. Ale jaká je skutečnost?

Poplatky předepisuje parlament, senát, vláda a prezident, takže fakticky mají charakter DANĚ! -- úplně závisí na moci zákonodárné a výkonné. A pokud jde o vysílání: VEŘEJNOPRÁVNÍ MÁ BÝT ZPRAVODAJSTVÍ A KOMENTÁŘE k němu. Umění a osvěta se připouštějí do veřejnoprávního vysílání nejen u nás, ale ke kontrole demokracie neslouží (jsou to tzv. vedlejší účely veřejnoprávního vysílání, proto by poplatky za ně mohly být např. dobrovolné a určitě oddělené od poplatků za zprávy a komentáře). Daleko lepší osvětu nabízejí např. veřejné knihovny, např. Městská knihovna v Praze -- za mírný roční poplatek. Zábava a sport pak nemají ve veřejnoprávním vysílání co dělat. patří výhradně na komerční stanice. Baviči, pochybní neumělci a sportovci si mají na živobytí vydělávat tak jako každý jiný, a ne mít zajištěný pravidelný příjem z veřejnoprávních poplatků banditským, vyděračským způsobem.

To, co jsem tu vyjmenoval, jsou fakticky hrubá a jednoznačná porušení českého práva -- to nejsou pouhé věci názoru, nýbrž fakta.

Cēterum cēnseō concessionis feodis debet esse cassari.

Nejsem proti tomu, aby veřejnoprávní média sloužila jako "hlídací pes demokracie", čtvrtá moc ve státě. Chápu, že poplatky v tom případě nesmí určovat ani vybírat moc zákonodárná, výkonná, ani soudní. Ale jaká je skutečnost?

Poplatky předepisuje parlament, senát a prezident, takže fakticky mají charakter DANĚ! -- úplně závisí na moci zákonodárné a výkonné. A pokud jde o vysílání: VEŘEJNOPRÁVNÍ MÁ BÝT ZPRAVODAJSTVÍ A KOMENTÁŘE k němu. Umění a osvěta se připouštějí do veřejnoprávního vysílání nejen u nás, ale ke kontrole demokracie neslouží (jsou to tzv. vedlejší účely veřejnoprávního vysílání, proto by poplatky za ně mohly být např. dobrovolné a určitě oddělené od poplatků za zprávy a komentáře). Daleko lepší osvětu nabízejí např. veřejné knihovny, např. Městská knihovna v Praze -- za mírný roční poplatek. Zábava a sport pak nemají ve veřejnoprávním vysílání co dělat. patří výhradně na komerční stanice. Baviči, pochybní neumělci a sportovci si mají na živobytí vydělávat tak jako každý jiný, a ne mít zajištěný pravidelný příjem z veřejnoprávních poplatků banditským, vyděračským způsobem.

To, co jsem tu vyjmenoval, jsou fakticky hrubá a jednoznačná porušení českého práva.

Nejsem proti tomu, aby veřejnoprávní média sloužila jako "hlídací pes demokracie", čtvrtá moc ve státě. Chápu, že poplatky v tom případě nesmí určovat ani vybírat moc zákonodárná, výkonná, ani soudní. Ale jaká je skutečnost?

Poplatky předepisuje parlament, senát a prezident, takže fakticky mají charakter DANĚ! -- úplně závisí na moci zákonodárné a výkonné. A pokud jde o vysílání: VEŘEJNOPRÁVNÍ MÁ BÝT ZPRAVODAJSTVÍ A KOMENTÁŘE k němu. Umění a osvěta se připouštějí do veřejnoprávního vysílání nejen u nás, ale ke kontrole demokracie neslouží (jsou to tzv. vedlejší účely veřejnoprávního vysílání, proto by poplatky za ně mohly být např. dobrovolné a určitě oddělené od poplatků za zprávy a komentáře). Daleko lepší osvětu nabízejí např. veřejné knihovny, např. Městská knihovna v Praze -- za mírný roční poplatek. Zábava a sport pak nemají ve veřejnoprávním vysílání co dělat. patří výhradně na komerční stanice. Baviči, pochybní neumělci a sportovci si mají na živobytí vydělávat tak jako každý jiný, a ne mít zajištěný pravidelný příjem z veřejnoprávních poplatků banditským, vyděračským způsobem.

To, co jsem tu vyjmenoval, jsou fakticky hrubá a jednoznačná porušení českého práva -- to nejsou pouhé věci názoru ani témata na diskusi.

Dá se to stíhat? Jak? Trestně stíhat? Výborně!

Protestuji proti formulaci "nechal postavit". V češtině rozlišujeme pasivní "nechat" od aktivního "dát" -- na rozdíl od německého "lassen", které může znamenat "nechat" právě tak jako "dát" (význam se dá určit jedině z kontextu). "Nechal postavit" znamená, že dotyčný pro postavení nic neudělal a neudělal nic ani proti tomu. To, co čtu v článku, je hodně pokleslá čeština, ze které se vytrácí důležitá informace. Kvůli tomu, že jeden autor je líný přemýšlet, stovky čtenářů nedostanou informaci, na kterou mají nárok.

Článek mě zaujal a knihu si asi rád přečtu (doufám, že ji časem najdu v Městské knihovně). Z článku si beru toto ponaučení: Učitel dějepisu by neměl žákům vykládat dějiny, nýbrž by je měl vést k tomu, aby si na historické události udělali vlastní názor. Ve výuce jsou důležitější otázky (přiměřené věku) než odpovědi -- ty už by si žáci měli najít sami (nejlépe ve skupinkách po 2--3). Úvahu nebo esej dokážou napsat už tak od páté nebo šesté třídy.