Stalo se snad 3x za život, že jsem nedala spropitné pro nespokojenost Je to ale moje rozhodnutí nikoliv povinnost ! Spropitné dávám úměrné, na granda si nehrají. Autorka článků nemá sebemenší právo poučovat ostatnín a nařizovat jim povinnost dávat spropitné jinak ať do restaurace nechodí ! Jediné co může, je starat se sama o sebe a o své chování.
Je to stále hezká holka a vypadá mladě, ale to se během několika let může změnit, najednou může zestárnout Na to,aby našla pana božského, má už poslední zvonění. Také musí slevit že svých nároků, protože většina těch, kteří by se k ní hodili, jsou ženatí nebo rozvedení. Svobodný 38 letý nebude koukat po svobodné pětatrřicítce ale po mladší dívce, u niž je předpoklad, že nebude mít problém s otěhotněním. Jinak ji obdivuji,že se udržela neposkvrněná pro toho pravého, ale měla by ho urychleně hledat, dokud je ještě čas, kterého už v tomto směru opravdu moc nezbývá.
Mě přišel nedávno email, údajně od PČR, že jsem podezřelá z obchodování s lidmi a já nevím co ještě a že pokud nepodam vysvětlení, bude na mě vydán zatykač. No měli to celkem promyšlený, i číslo jednací tam bylo. Akorát chybělo pár detailů, jako jméno, datum narození, den, hodina a adresa, kam se mám dostavit a hlavně podání vysvětlení stačilo přes email. Chápu, že by tohle někoho mohlo vyděsit, ale stačí trochu přemýšlet. PČR je úřední orgán, který vždycky zasílá jakékoli oznámení doporučeně. Nikdy email nebo SMS. Na to nemusím mít právnické vzdělání, ani vysokou školu, abych tohle věděla. Takze mi nezbývá než napsat - je mi to líto, ale dobře vám tak...🤷♂️
Pokud máte datovou schránku, tak vas policie obesílá do datové schránky.
Hezky napsané. Možná by jí mohla pomoct kniha Osudy duší od Michaela Newtona...
Znám jednu paní, která přišla o dvě děti najednou. Hrozná bolest. Je to už víc jak dvacet let. Dnes se těší z vnoučete. Život přináší někdy kruté chvíle a někdy krásné. Život je prostě těžký. Pro někoho víc pro někoho míň. Hlavně nesmíme zanevřít na dobro, to by se zlu totiž líbilo. Ale je to opravdu někdy těžké...
Já také, mojí kamarádce zemřeli tragicky v jeden den dva dospělí synové. Zbyla jí malá dcerka, kvůli které musela žít dál, ale smrt synů ji samozřejmě doživotně poznamenala. Dneska se těší ze dvou malých, krásných vnuček.
Mě zase vadí, že si mě v obchodě nikdo nevšímá, prodavači skoro nemluví česky, nebo tam nejsou vůbec, zboží vůbec nerozumí, atd.... Všechno si musím najít sama, pak ještě sama namarkovat u samoobslužné pokladny. Dříve měli v obchodech o zákazníka zájem i teplé slovo. To už dávno není....bohužel
Chce to zlatou střední cestu, někdy je opravdu na obtíž přílišná starostlivost a opak je také nepříjemný.
Autorovi doporučuji, aby do obchodů vstupoval s transparentem " Nechte mne na pokoji, vyberu si sám ". A jeho dušička bude mít pokoj. Jak to mají prodavačky a prodavači poznat, že nechce poradit. A také by měl jít na školení na prodavače k nějaké firmě co prodává oblečení. Tam by zjistil, že prodávající jsou nabádáni k tomu, aby kupujícím radili a hlavně se snažili prodat.
Ale pán jí řekl, že poradit nepotřebuje, že se porozhlédne a sám si vybere. Tak to, že nerespektovala jeho přání, byla vlezlost.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tak jsem si myslela, že jsou Vánoce a on je Apríl.