Mám mentálně postiženého syna a ani on, ani starší zdravý syn, NIKDY nedostali nic co nebylo zaplaceno nebo dopředu nahlášeno. Pokud byla krize, zastavila jsem nejbližší prodavačku a hlásila, že postižený syn akutně potřebuje rohlík, nebo zbourá obchod než přijdeme na řadu u pokladny 😄. Bože jsme lidi a máme pusu, umíme snad mluvit.

Pokud pracujete ve speciálním školství tak jistě víte, že při zařazení dítěte je to hlavně o správném pojmenování problému, pokud klinický psycholog u sociálně znevýhodněného dítěte určí, že patří do speciální třídy, tak tam prostě je. A tam je společně s mentálně postiženým dítětem, kterému se doma usilovně věnujete, radujete se ze sebemenšího pokroku a bác ho....místo výuky se řeší docházka, nevhodné oblečení z hlediska roční doby (sandály v zimě...), špína, vši, agresivní rodiče. Byla jsem z toho opravdu zoufalá. Nějakým papírovým trikem syn skončil ve třídě pro žáky s kombinovaným postižením. Bohužel musím přiznat, že po této zkušenosti jsem zcela zásadně proti tomu, aby žáci sociálně znevýhodnění a žáci s mentálním postižením byli ve společné třídě.

Vzhledem k svému věku mohu klidně prohlásit, že v šedesátkách nevím, ale v sedmdesátkách jsme měli ve třídě lesbičku a prodavače v drogerii gaye a nikdo se z toho nehroutil. Karla jsme měly my holky rády, protože se ve šminkách skvěle vyznal, určitě líp než my puberťačky.

Inkluzi chtějí aktivisté, pro které je to plno dobrých míst v neziskovkách kde prd dělají a matky, které se nesrovnaly s tím, že se jim narodilo "jiné" dítě. Sama mám syna 34 let IQ 55. Jsem speciální pedagog a zdravotník. A teď do mě!!!!

Jako matka těžce postiženého syna jsem šťastná, že nás tento pitomý experiment minul. Syn chodil do speciálky, byl tam šťastný, jelo se jeho tempem a v podstatě šlo více o sociální dovednosti než o faktické zvládnutí učiva (IQ55). Co s takovým dítětem dnes, vždyť by byl chudák on, spolužáci a i ta učitelka.

Můj tatínek měl roce 1928 5,65kg, v rodině se vypráví, že v půl roce seděl v kočárku a krmili ho fleky s uzeným lžící😄. Já byla prcek a u syna mě strašili, že bude také hrošík, ale dědečkovy váhy nedosáhl 😄.

Poláci svoje zámky opravují neuvěřitelně rychlým tempem. Jejich projekt "Údolí zámků" je velmi ambiciozní. Mají k tomu také skvělé hotely, wellnesy, aquaparky, téměř všude. Můžeme být jen smutní, že u nás to prostě nejde.

Nevěřila bych tomu, ale bohužel jsem také zažila. Pacient s takovou hrůzou z lékařů, že opakovaně odmítl odvézt sanitou a nakonec mohl být odvezen až když byl v bezvědomí. Lékař se také ptal, zda zase nepojedou nadarmo, protože třikrát odmítl odvoz.

Nepovedlo se. Vypadá to jako extra nevkusné kasino a zvláště mě jako dřívepražáka nadzvedla ta restaurace, výhled nádherný, ale ten interiér 🙁. Dříve jsem tam občas při návštěvě Prahy zašla, teď se vyhnu obloukem.

My tady na severu nemáme vůbec žádnou možnost naše handicapované někam umístit, nejsou žádné volné kapacity. Když náhodou něco seženeme, vozíme je i více než 140km!!! A jsme šťastní, že vůbec něco máme třeba na 4-5 dní za půl roku!! A teď nám tu vyroste něco pro pražáky, kteří řvou, že je to daleko?? Tyhle okrajové oblasti republiky nikoho nezajímají, a bohužel je to čím dál horší.

Chudák řidič a jelen, oba se jistě pěkně lekli. Pobavil výraz "spočinul", ten bych od dnešních žurnalistů nečekala.

Cyklisté by měli mít povinná zpětná zrcátka. Šlapat do pedálů jak blázen na silnici první třídy v plném provozu bez zrcátka, může jen blázen

Přemohla jsem se a přečetla celé. Dělá to dojem, že dostali zaplaceno od řádku. Bezobsažnost z toho čiší na sto honů. Stačilo říci "fandíme spolu, koukejte je volit" :-D

Tinitus mám třicet let, zvukový úraz. Pomstili se mi dětští zloději, kterým jsem u sebe v obchodě sebrala jejich lup. Druhý den přišli a hodili mi pod nohy dělobuch. Dělat se nedá nic, barokomora, Tanakan, akupunktura.....Všechno ztracený čas a vyhozené peníze. Musím být stále v pohybu, v akci, abych na něj nemyslela, nejhorší pro mě je sedět v tiché místnosti. Odpočívám u rockové muziky 😄 .

Tady vám taky nic neschválí automaticky a já u syna, (4 stupeň), čekala 8 měsíců. Evidentně o problému víte velmi málo a zřejmě jen z médii.

Jsem po operaci nádoru mozku, do čtyř měsíců jsem byla zpět v práci... to to jako mám chtít po všech se stejným problémem automaticky? Vždyť jsme každý jiný, to nemůžete zevšeobecňovat.

Co mají společné? Třeba to, že v KSČ byli jejich rodiče, oni dnes stále omlouvají jejich členství v KSČ protože rodiče, to dělali pro ně, aby měli lepší možnosti ke studiu, k cestování. Dnes využívají pavučinu přátelství strýčků, tetiček, bratranců... A pracují na významných místech, na radnicích, v energetickém a petrochemickém průmyslu... a využívat tyto vztahy jim připadá morální, správné, protože proč nechat vydělat někoho cizího, oni jsou "naši". Nikdy se toho nezbavíme.

Zákon je jedna věc a realita druhá. Rozhodně souhlasím s integrací dětí se smyslovým handicapem a rozhodně nesouhlasím s integrací dětí s mentálním handicapem. Matky, které toto vyžadují se pouze nesmířily s realitou postižení jejich dítěte a ono to prostě lépe vypadá, když se řekne ",naše holčička (chlapeček) chodí do běžné školy s asistentem", než chodí do speciálky. Jsem matkou syna 34 s těžkým kombipostižením (mentální, pohybové, sluch) a současně jsem sociální pracovník. A teď do mě !!

Takových hetero párů vám ukážu hned několik, např. kamarádka matka tří dcer má v pěstounské péči tři vozíčkáře, jiná sourozence s downem. Víte jaký je ale mezi nimi a těmi z reportáže rozdíl? Považují to za normální, nemají potřebu a ani čas se někde mediálně prezentovat, proto si jich vážím daleko víc.

Omlouvám se, ano spletla jsem Bory a Mírov, taky už je to skoro 50 let co jsem ty příběhy poslouchala, musela jsem si to najít v souvislostech