Každý jsme jiný. Já miluju být o Vánocích sama a užít si to podle svého, beru to jako zasloužený odpočinek po celém roce, pohádky, dobroty a hlavně klid 🙂 A věřím, že to tak má více lidí, už podle toho, jak sleduju celý život kolegyně a kolegy, kamarádky a kamarády, kteří tráví tak nějak povinně "rodinné" Vánoce a jsou z toho otrávení už od začátku prosince. Někdy stačí si v rodině upřímně promluvit, třeba se plno lidí nutí zbytečně do něčeho, o co nikdo nestojí.
Když si někdo se základním vzděláním pořídí v dnešní době 3 děti, tak je jasné, že je jako člověk bez kvalifikace není schopen uživit, natož jim dopřát něco navíc, včetně budoucnosti, vzdělání, atd. Lidem chybí zodpovědnost. Kouření je klasická závislost, odnaučit se dá, ale to člověk musí opravdu chtít. Je nutné mít v jejich situaci nutně auto ? To je dnes také pěkný žrout peněz. A bydlení s jiným než drahým elektrickým topením by se snad také mohlo najít. Spoléhat na stát nebo okolí je hodně riskantní.
Já jsem si vždycky myslela, že pro dlouhodobý vztah musí ti dva být kromě jiného i přátelé, parťáci, spiklenci. A taky zůstat ve vztahu sám sebou, nerozdat se úplně, neopustit to, co mě naplňovalo dříve. Potom žádný z těch dvou nemá pocit, že se obětoval, necítí křivdu, ale ani nudu. Zamilovanost je fajn, ale vydrží rok, možná dva. Co potom ? Jsem s manželem 24 let, ale poznali jsme se už jako hodně dospělí 🙂 A dodnes trávíme hodně času povídáním, realizujeme naprosto bláznivé nápady, hodně se nasmějeme. Přitom máme každý i svoje zájmy a světy, neomezujeme se navzájem, respektujeme a tolerujeme. Promiskuitu v tom ale nehledejte, to je zase jiná tolerance.... Ona láska má mnoho tváří a podob, ta romantická je fajn, ale je jako letnička, vykvete, vezme dech a potom už není nic. V tom vztahu by měla být nějaká nadstavba, něco víc... Ale to vždycky záleží na těch dvou, to oni tu nadstavbu vytvářejí...
Mám kocoura a kočku z útulku, jsou to božani, mazliví, ukecaní, se smyslem pro humor... Když se na ně dívám, všechny starosti a stresy jsou pryč. V dnešní uspěchané době považuji společnost zvířete za lék na mnoho neduhů. Také se od nich můžeme hodně naučit.. A pokud někdo touží poznat bezpodmínečnou lásku, doporučuji adopci nějakého chlupáče u útulku. Ta zvířata si prošla velkými útrapami a když jim dáte něhu, bezpečí a lásku, oplatí vám to stonásobně.
Někomu to vyhovuje, mně osobně ne, protože mám vždy velký nákup, hodně ovoce, zeleniny, různých druhů pečiva a ztrácím čas hledáním jednotlivých položek. Pokud by samoobslužná pokladna uměla sama rozpoznat zboží (takhle funguje váha u ovoce v Tescu), a kromě vyložení na pás by nepotřebovala moji asistenci, pak to beru. Ale jinak si raději tu frontu u pokladny vystojím. Zatím jsem vždy měla štěstí na příjemné a usměvavé pokladní, včetně těch z Ukrajiny.
Ta věta = „Žádný jedinec by neměl být posílán do situace, která mu reálně může ublížit,“ uvedl ve středu Michael O’Flaherty, komisař pro lidská práva Rady Evropy = je v kontextu toho, co se díky migrantům děje v Německu, Francii a dalších zemích, které poskytují finančně velmi zajímavý azyl, velmi tristní. Protože tyto země vlastní obyvatelstvo díky téhle "politice" vystavují denně situacím, které jim ubližují. Poskytnutí azylu si představuji úplně jinak, rozhodně ne jako prostředek ke zničení vlastní země...
24
Sledujících
0
Sleduje
24
Sledujících
0
Sleduje
U těžké manuální práce si to představit nedovedu, tam už to fyzicky člověk asi nezvládne a pokud v takové profesi působil celý život, tak bude mít i nějaké zdravotní následky. Ale lidé v administrativě, v tvůrčích profesích, IT, nakonec i lékaři, učitelé, atd., tam by to fungovat mohlo, pokud nebudou nějak vážně nemocní. Můj táta i moje babička pracovali do 75, kamarádka lékařka v 73 letech stále pracuje a stále se učí nové věci, takže to jde. Já sama plánuju také pracovat i po dosažení důchodového věku. Svým způsobem to člověka fyzicky i mentálně udržuje v kondici, nemá čas "zblbnout" a peníze se také hodí 🙂 Záleží samozřejmě na zdraví a osobním nastavení.
3 odpovědi