Kdyby měl válku pár set kilometrů za svými hranicemi, mluvil by jinak.

Markýz de Bois-Doré - idol mého dětství. Ale už je to dávno. Ten čas hrozně letí.

Smutné. Ale pořád lepší ho uvázat třeba u popelnic, než ho nechat umírat hlady a žízní v zamčeném bytě.

A já jsem mu to vítězství tak přála. Tak jsem si říkala, že by konečně... Ach jo.

Když se smíchají různé rasy, všeobecně se ví, že jsou zdravější a chytřejší. Jen to těm Amíkům nějak zapomněli říct. Zřejmě to platí jen u psů apod.

Před časem jsem se v komentáři dočetla že u "podezřelých" e-shopů dotyčný platí virtuální kartou u které si nastaví jen nezbytně nutnou částku a která funguje jen hodinu. Takže pokud by se obchodník pokusil strhnout další peníze, nemá šanci. Od té doby to používám také.

Moje milovaná Maggie. Čím byla starší, tím byla úžasnější. Prostě DÁMA. Líbila se mi třeba v Čaji s Mussolinim. A zbožňuji její Univerzální uklízečku. Jak by byl svět krásnější, kdyby se problémy řešily jejím způsobem.

U nás doma jsou dvě nejohmatanější kuchařky: Joza Břírová: Vaříme zdravě, chutně a hospodárně a Receptury teplých pokrmů. Vlastně tři. Ta třetí je od Viléma Vrabce: Moderní studená kuchyně.

A co se mu stane? Jako obvykle nic.

Mám obavu, že i kdyby byly u výběhů fotografie mrtvých zvířat, které někdo nakrmil něčím nevhodným, pořád by se našlo dost hlupáků, kteří by to udělali znovu. A zajímalo by mě, jak by to svoje chování zdůvodnili.

Jen obrovská pokuta, uhrazení veškerých nákladů spojených s léčbou a s pořízením nového zvířete, by snad některé odradila. A tyto informace by u těch fotografií mohly být. Třeba: Pána K. J. z Dalskabátů stálo nakrmení našeho klokana 150 000 Kč.

Jaká vražda? Jen brání svůj domov.

Dát drakonickou pokutu, a pokud paní zemře, klasifikovat jako vraždu. Nebo aby v podobné situaci natrefil na stejného kreténa, jako je on sám, aby jen bezmocně sledoval, jak mu z jeho milovaných mizí život.

Obyčejně krásný film o neobyčejném přátelství.

Jako děcka jsme v něm jezdily do školy. Pokud přijel s vlekem, tak jsme se do něj samozřejmě s nadšením nahrnuly a dospělí vepředu od nás měli pokoj. Žádný průvodčí tam nikdy nebyl, takže dveře na kliku jsme obsluhovaly samy. Bylo nám devět, deset let. Úžasné. Nikdy se nikomu nic nestalo.

Podobné to bylo s vlakem. Jakmile byl v soupravě "Dřevák", roztomilý červený vagónek, byly jsme v něm.

Krásné vzpomínky na dětství. Na co budou vzpomínat dnešní děti? Jak je rodiče všude vozili autem?

Já si pamatuji jako moderátora Magionu Rostislava Kubu. A pak ještě na Potulné pohádkové divadlo, které tam vysílali, kde hraje mladičký Miroslav Donutil a Miloš Kopecký je roztomilá Baba Jaga.

Odkaz  

Bezmasé uzeniny? Ty už tady máme dávno. Ani nemusíme chodit do veganského "řeznictví".

Žena jako každá jiná? Tak se těším za devět mesíců na porod v přímém přenosu. Nějaký dobrovolník jako otec? Nehlaste se všichni! Stačí jen jeden.

Kdybych o té kauze nic nevěděla a ukázali mi fotku těch dvou "závodnic", která je v úvodu článku, vůbec bych nepochybovala, že se jedná o mužskou kategorii. To ty "ženské" nemají zrcadlo? Dobře, v hlavě se cítí jako XX, ale při troše soudnosti musí vidět, že něco není úplně v pořádku. Nechci se jim posmívat. Příroda někdy umí být krutá.

Možná se pletu, tak mě opravte. Nevím o tom, že by se nějaká ženská, která se cítí víc jako chlap (nebo se nechala i přeoperovat), cpala do mužského sportu. Proč asi? Neměla by proti nim nejmenší šanci.

Mně se vybavují jen samí chlapobaby jako byla třeba Caster Semenyaová nebo plavkyně Lia Thomasová. Prostě stačí jediný pohled a je jasné, že to nejsou 100% ženské.

Žádná svatá Helena! Když v roce 1792 britský průzkumník Královského námořnictva, George Vancouver, jako první evropský kolonista sopku spatřil, pojmenoval ji po tehdejším britském diplomatovi, Alleynu Fitzherbertovi, který jako první nesl titul baron St Helens.