Obdobnou situaci zažil můj bratr, který zůstal po mrtvici na půl těla ochrnutý. Také v jeho případě seděla na místě pro invalidy dívka zabraná do mobilování. Protože nebyl zvyklý do někoho šťouchat holí, při rozjezdu autobusu upadl na zem. Právě rozjezd je totiž podle jeho slov pro člověka s tělesným postižením při jízdě jeden z nejkritičtějších momentů. Obávám se, že by se pádu možná nevyhnul ani tehdy, kdyby se pokusil o místo slušně požádat. Přilákat pozornost někoho, kdo má uši zacpané sluchátky a očima hypnotizuje displej telefonu, není totiž vůbec snadná věc. Možná by stálo za úvahu umístit nad tato sedadla pěkně velkého bobříka se škrtnutým mobilem. Hoši od Bobří řeky měli bobříka mlčení, proč bychom tedy my v době moderní neměli mít bobříka nemobilování. Pokud už si na taková sedadla musíme usedat, i když nás nic nebolí.

Nedávno jsem se od své neuroložky dozvěděla, že nárok na lázně bych měla až po operaci páteře. Podle mého názoru by bylo určitě vhodné posílat do lázeňských zařízení pacienty preventivně. Určitě by se volná místa rychle zaplnila, mnohdy by se navíc podařilo zachytit nemoc hned v počátku a dost možná by se i leckdy ušetřilo za operace.

Řidička mohla mít obavy z toho, že jí chlapec vjede pod auto. Odrážedla nemají žádné brzdy a jezdit by se na nich proto podle mého názoru mělo na dětském hřišti a ne na ulici.

Korek uliczny = dopravní zácpa je správně, polština dovede někdy hodně zaujmout