Šetřit na důchod? Za poslední 3 roky 30% inflace (kolik by to asi bylo za 30 či 20 let), investovat do finančních produktů umí málokdo, většina stejně inflaci nepokryla a jsou zde špatné zkušenosti, kdy lidé přišli o peníze, na hypotéku stejně jako dnes i tehdy mnoho lidí nedosáhlo. A stěhovat někoho na stáří z místa, kde vyrůstal, nebo prožil část života, má přátele, mi přijde dost asociální.
Jistá realitní makléřka Amáta z remaxu na mě kdysi tlačila se snížením ceny za pozemek, že tam místní úřad nepovolí další výstavbu, dokud tam nebude čistička, že je tak pozemek na nic, a že by tam pán rád alespoň cvičiště pro psy..., takže, co myslíte? Po podpisu, resp. prodeji, utrousila něco o tom, že si to třeba pán nakonec zařídí, a ano, pán tam má výstavní palác. Slušně vypadající, 'ochotná' architektka! Do té by to nikdo neřekl. To samé pronájmy, nájem o řádově tisíce měsíčně nižší, aby to bylo rychle pryč a provize v kapse. Prostě sbal rychlý prachy a vypadni. Klient tady nikoho nezajímá! Příště jedině přes bezrealitky se solidním právníkem, kterého není škoda zaplatit, pokud je potřeba.
Se vším v článku souhlasím, ale nesouhlasím s povrchním odsouzením viníka, viník se nikdy nenarodí jako zlý a špatný (vrah), viník postupem času vzniká a to díky spoustu vlivů - vliv rodičů, sourozenců, příbuzných, spolužáků, kamarádů, ..... bohužel. A proto je mi i svým způsobem líto viníka, viníka vychovali jeho rodiče, okolí a společnost, v podstatě my všichni. Myslím si, že viník byl velice citlivý a labilní člověk, který nebyl pochopen jak rodiči tak jeho okolím a naše společnost mu nepomohla, nikdo mu nepomohl. Myslím si, že společnost by měla pomáhat lidem s jakýmkoliv psychickým problémem. Nepomáhá. Lidská psychika je velice náročná a hodně často není zvladatelná danou osobou, které se týká. Myslím si, že člověk, který svou psychiku nezvládá, je nemocný. Tak jako naše společnost přijímá nemocné lidi coby kuřáky, osoby s nadváhou, ... měla by pochopit, že i psychika může být nemocná.
Je to vrah, ne oběť. Mně tedy viníka rozhodně líto není. Byl to dospělý člověk. Pokud měl psychické problémy již dříve, měl vyhledat pomoc. Pokud pomoc nevyhledá, je to, jako s jinou chorobou, buď se uzdraví sám nebo ne. Například i mnoho lidí s depresí dokáže navenek předstírat, že jsou v pohodě, že by to do nich nikdo neřekl, sebevrazi často působí až šťastně, protože našli své 'řešení' a do poslední chvíle by to na nich nikdo nepoznal. Pokud nechtěl, nikdo by nepoznal, že se něco děje a už vůbec ne, co plánuje. Studoval fildu, kde se studuje i psychologie, pokud by chtěl pomoc, rozhodně měl, kam jít. Od určitého okamžiku se člověk rozhoduje sám. On si zvolil. Nevinní lidé byli napadeni, někteří zraněni, jiní dokonce zabiti. Zbabělý vrah na neozbrojené začal bez varování z ničeho nic střílet. V Klánovicich dokonce popravil miminko. Jeho psychika je otázkou pro psychology a psychiatry, aby pochopili, jak takové zakomplexované jedince poznat a ochránit před nimi společnost. Měl kde bydlet, studoval úspěšně na prestižní univerzitě, pořídil si zbraně za desítky tisíc. To rozhodně není oběť 'doby'. Mnoho lidí prožívá utrpení, ale nejdou kvůli tomu vraždit. Byl to velmi poškozený kus, prostě zmetek. Hledání prevence ano, ale lítost opravdu ne. Pokud lituje společnost své vrahy, je sama nemocná. Něco jiného je vyrovnání se s tím, co se stalo. Tam bude zřejmě jediné ozdravné odpustit, ale nikdy nezapomenout. Život s nenávistí není život. Ale pro lítost tady místo žádné není.
V první části článku projevujete empatii a citlivost k pozůstalým, spolu s výtkou médiím, která jsou dnes bohužel velmi necitlivá, a dodala bych ženoucí se za senzací a místy zcela odbržděná. V tom s vámi naprosto souhlasím. Lidé dovedou být obecně zlí, ale v situaci, kdy se cítí být ohroženi, bych jim i odpustila, že hledají nejrůznější vysvětlení, i když z některých zcela nepodložených spekulací mi bylo dost zle. Souhlasím s vámi pokud jde o rodinu toho zbabělého vraha. I když velmi těžko, i tu růži dovedu přijmout. Křesťanské odpustit lze, ale nezapomenout nikoliv. Bohužel mnoho cest, jak se z toho po zbytek života nezbláznit není. V druhé části obhajujete toho zakomplexovaného chudáka, jeho dětsví je dobré akorát tak pro psychology, aby uměli takové sraby lépe profilovat. Byl to dospělý člověk, pokud měl problém, měl si dojít pro pomoc, pokud chtěl spáchat sebevraždu, měl si jít sám skočit, jako spořádaný sebevrah, z nějakého mostu, a ne vzít s sebou dalších 17 lidí, včetně dvouměsíčního nemluvněte. Neexistuje nic, co by ho omlouvalo a vzbuzovalo lítost. Lidé mají různě bolestivé osudy, ale nevyrostou z nich masoví vrazi. Od určitého okamžiku o sobě, o tom, jaký chci být a jaký budu, rozhoduje každý sám. Společnost také nemůže za osobní mindráky jednotlivců.
Nechápu ten úrok 8-?%..., před covidem to byly 2%, po covidu jsme na 6%. Nemůžete vinit jednotlivce, že se zajišťují na stáří koupí bytu nebo investují do nemovitostí. Po zkušenostech s nejrůznějšími fondy, na kterých prodělali, je to jistota, zvláště když ceny nemovitostí poslední roky velmi rostly. Udržovat dnes nemovitost při cenách stavebních a jiných prací, ale není tak růžové, jak to vypadá, když připočtete daně, není divu, že se majitelé snaží o co největší výnos. Proč mohou kupovat právnické osoby byty chápu, nechápu, proč je mohou kupovat i v době bytové krize.
V Praze nějaké “zavratné “ zlevnění nemovitosti nebude . Není důvod , bytu všeobecně je v Praze málo . Nové se moc nestaví , a přitom obyvatel Prahy každý rok přibývá . Spíše si myslím , až se ekonomická situace “trochu zklidni “ ceny nemovitosti porostou (Praha) .
Jakmile ČNB zlevní hypotéky, začne růst cen, protože se dost nenastavělo a poptávka půjde rychle nahoru. Přijde mi to spíše zbožné přání autora, velká města se obecně potýkají s nedostatkem bytů a ani v menších městech nemám pocit, že by ležely byty ladem.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Odcitovala jste pár článků a udělala rovnítko mezi vrahem a matkou oběti. Připadáte si normální? Jste na sebe pyšná? Radši se na to psaní vykašlete, když o tom nic nevíte. Jen blbě ubližujete! Načtěte si něco o procesu truchlení, o viktimizaci, zvláště pak té sekundární, a o poruchách osobnosti, neboli psychopatii. Je-li ve vás špetka soudnosti, pak ten článek potom smažete a budete se stydět, že jste něco takového kdy napsala.