Kostely a církevní památky v celé České republice jsou především téměř trvale uzavřeny. I velké kostely v centru Prahy jsou většinou otevřené jen pár hodin denně, pokud vůbec - a i ty lze spočítat na prstech jedné ruky. Na vesnicích a menších městech je to pak většinou ještě horší.
Navíc je to doslova český unikát, protože na tohle, v takovém rozsahu nenarazíte nikde v Evropě, doslova od Lisabonu až po Moskvu.
Má to jediný důvod: krádeže.
Já vidím hlavní problém v tom, že matky myslí především na své uspokojení namísto na potřeby tak malého dítěte. Malému dítěti je jedno, jestli se cachtá u rybníka, v kbelíku vody nebo v moři. Co mu ale není jedno, když se mu naruší komfort potřeb - druh jídla, teplota prostředí, čas spánku, nadbytek prožitků, stresová únava...
Půlení slimáků je k ničemu, jen nakrmíte ty ostatní, protože jsou to kanibalové. Sbírám, solím je a pokud při rytí narazím na hnízda vajíček, solím je také. Pivo zkusím. Jinak asi, kromě běžců, opravdu nic nefunguje. Přelezli mi i šmirglpapír položený kolem cuket, které samozřejmě sežrali. Hlístice marně sháním několik let...
Tady se pořád předpokládá, že mladí a staří bydlí kousek od sebe a tudíž je-není povinnost hlídat. A co ti, co poblíž rodiče nemají? Musí své děti zvládnout sami, nebo si někoho na hlídání sehnat a zaplatit. Nevidím v tom nic hrozného a z toho mi vyplývá, že pokud babi s dědou hlídat nechtějí, musí se mladí zařídit stejně, jako kdyby bydleli daleko od nich. Já vyrostla uprostřed republiky, jedna babička v Chebu, druhá na východním Slovensku, hlídat neměl kdo, viděli jsme je 1x v roce, někdy ani to ne. I já jsem bydlela jinde než má i mužova rodina, vychovali jsme tři děti, měli práci na směny, zahradu... I moje dcery bydlí jinde a musí si poradit. Prostě když se musí, jde to. A když už člověk plave, nepřemýšlí nad topením se.
Velikonoce jsou svátky jara bez ohledu na víru a měli bychom si příchod té teplejší části roku užít. Každý tak, jak mu vyhovuje. Někdo v kostele pod obrazy, někdo pod obraz... Jako holka ze sídliště jsem strašně ráda zdobila vajíčka a celý byt do té jarní nálady a pak jsme byli venku v polích na procházce, koledníci k nám nechodili a já byla ráda. S mými dcerami jsme už koledníky z řad jejich kamaradů vítaly, byli ohleduplní a byla to spíš společenská událost se sladkostmi, kávou a frťánkem (dospělí). Dnes vyzdobím byt průměrně podle nálady, někdy zajdu do kostela utřídit v klidu myšlenky a jsem na zahrádce nebo na výletě. Koledníky už nepřijímáme. Myslím, že všechno má svůj čas a během života se to proměňuje. Hlavně si to máme udělat příjemné pro sebe tak chceme.
Když čtu diskuzi, napadnul mě ještě jeden důvod: dnešní rodiče dětí vyrostli v blahobytu, do x let si užívali života, zábavy, cestování.. A pak se setkali s realitou rodinného soužití, kde je nutné svůj čas věnovat druhým a na ně samotné už nezbývá. Uznávám, že dnes je doba hektická, ale pro valnou část se rozhodli sami. Myslím, že zažíváme důsledek žití "proti přírodě". 20 let zrání, 20 let rodičovství, 20 let péče o rodiče a vnoučata, 20 let přípravy na vlastní smrt. Z toho mi vychází, že sendvičová generace by měla být 40 až 60 letá, kdy na to máme ještě dost sil.
S přechodem nadaných dětí do víceletých gymnázií souhlasím. Problém mám s pojmem nadané dítě. Do loňska jsem dlouhodobě pracoval v ZŠ na maloměstě s víceletým gymnáziem. Několik opravdu nadaných dětí jsem tam za ta léta potkal, ale že by jich bylo každý rok cca 30 se mi rozhodně nechce věřit. On se z toho totiž stal takový trend: "Pošleme Frantíka/Františku na ten víceletý gympl, oni nám ho tam lépe připraví, než na základce. Tam ho ti pomalí a hůře se učící zdržují." Ono to taky, při konverzaci maminek, lépe zní. To, že se tam úplně průměrný Frantík/Františka protrápí mezi těmi opravdu nadanými, to rodiče asi moc netrápí.
Protože jde především o rodičovskou prestiž. Kdyby se výhradně na gymply přijímalo podle IQ testů, zvýšila by se prestiž školy a zdaleka by se tam každý nedostal. Stačí se podívat na Gausovu křivku a máte odpověď o možnostech společnosti. Socialismus se bude z myšlení lidí dostávat po mnoho generací.
Jednak vycházíme ze vzpomínek z úplně jinak nastavené doby, kdy ženy chodily dřív do důchodu a hlavně byly dřív babičkami, takže na hlídání měly víc energie. Dnešní doba rození dětí posunula o minimálně 15 let i víc let, dvacetiletých rodiček opravdu moc není. A tudíž jejich matky-babičky nejsou 40 leté, ale 60+. Nikdo nemůže očekávat, že v tom věku bude žena stejně výkonná jako naše babičky. A za druhé, současná rodičovská generace má zcela jiný životní styl, kde je výrazně víc zábavy (vzpomeňte na naše možnosti před 30-40 lety..) a tak nějak se považuje na samozřejmost, že zábava je tu napořád bez ohledu na počet a věk dětí. Přesně jako v článku - relax u babičky. A tyto naše děti (40 leté) vycházejí z vlastní zkušenosti, kdy je jejich babičky hlídaly a chtějí to také. Když jim připomenete, co jsme my museli (vyvářet plíny, denně x-krát vařit, žádné zábavy..) mávnou rukou, že byla jiná doba a mají pravdu. Ale musí pochopit, když chtějí odložit své děti, že je ta jiná doba, a že to nejde tak, jako dřív. Někde jsem četla článek o babičce, která si za hlídání vnoučete nechala platit jako profi hlídačka 🙂 Zvláštní, ale nakonec to prý fungovalo. Osobně si myslím, že by mělo jít o dobrovolnost, protože není povinností babiček hlídat, ale je oboustrannou slušností si pomoci v nouzi. Jak s hlídáním např. v době nemoci rodičů (hory nejsou nouze!), tak s chodem domácnosti v době nemoci seniora. A opět, nedělejme si na oplátku z dětí otroky, co jezdí malovat byt, rýt zahradu atd., na to jsou placené služby a nebo musíme ze svých zájmů slevit a dělat jen to, co zvládneme. :-)
Já tedy nevím, ale pořídit si tolik dětí s vidinou toho, že ani jeden s manželů nemá vyhlídky na slušný plat...Chápu, manžel onemocněl, ale pokud se jedná o chronické onemocnění, jako že asi ano, zvážila bych , zda tolik dětí. Je pravda, že děti nemusí mít vše co vidí, ale na druhou stranu je o nervy točit každou kačku. 25 000 za nájem a poplatky? To už je snad lepší hypotéka .I když......Je to těžké. Já tomu vážně nerozumím, proč si lidi zadělávají na takové problémy.
A když už ty děti mají, tak co s nimi asi tak mají dělat?... nemá smysl uvažovat nad tím, co měli udělat, ale co musí dělat teď. A hlavně, víte, že jsou i lidé, kteří prostě víc dětí chtějí? Ta kritika počtu dětí tu zaznívá z mnoha příspěvků, není to fér. Fér je uvažovat nad stávající situací. V článku není zmíněno vzdělání obou rodičů, ani jejich schopnosti (paní třeba dobře peče, může v tom zkusit podnikat atd.)
Je mi líto, ale tady jednoznačně neměli mít 5. dítě. Půjčky 3000 měsíčně jednoznačně spojit a požádat o zpomalení splácení, než matka začne pracovat. Léky 3000 Kč měsíčně - je nějaké placené maximum, kdy dál už jsou léky zdarma, nebo znovu probrat s lékařem a omezit drahé léky. V současné situaci pak dát dítě do jeslí a nástup do práce. Zničit zdraví manžela není řešení situace.
Dítě v jeslích není řešení, bude pořád nemocné a paní z práce rychle propustí...Řešením je práce z domova. Co mne však udivuje, že v článku není ani zmínka o sociálních dávkách, na které tato rodina rozhodně nárok má.
Vždycky budou dvě skupiny, jedna pro, jedna proti. Obě mají svoji pravdu, nedohodnou se. Zatímco skupina pro euthanasii těm druhým do jejich života nekecá, ti co jsou proti si nárokují rozhodovat o té nejintimnější a nejposlednější chvíli svých odpůrců. Jakým právem? Právem společnosti? Nenechte se vysmát, co společnost, to jiné zvyky, rozhlídněte se po světě. Taky vás nikdo nenutí mít sušeného dědečka za gaučem a přesto jsou kultury, kde se to děje a je to vnímáno jako úcta k mrtvému. Nechte každého, ať si o sobě rozhodne sám tak, jak to cítí. Všechno se dá právně ošetřit i zneužít. Ale svoboda rozhodování se o sobě je jen jedna. Já jsem pro, abych se mohla rozhodnout. A jestli to udělám, do toho nikomu nic není.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Kdysi mi jeden spolužák na třídním srazu řekl: "Vychováváme děti tak, aby se všude chovaly stejně." To mne velmi zaujalo, protože to může být skvělé i katastrofální. U nich to bylo skvělé. Já zas říkám, proč by si rodina neměla zasloužit stejnou úctu a společenské ohledy, jako hosté v nejlepší restauraci, do které se jdeme najíst.