Vážení pacienti, myslíte že lékaři v terénu nemají žádné východisko? Jednoduše ukončí smlouvy se ZP a bude po ptákách pro všechny zúčastněné! Především pro vás! Víte-li, že všichni ambulanti, nepracující pod záštitou nemocnic, jsou SOUKROMÍ, tedy OSVČ, ale de facto "zaměstnanci" zdravotních pojišťoven?
Většina obyvatel ČR je pojištěna u VZP. Tu každoměsíční provokaci si neumíte představit. Údajně špatně vykázáné výkony ihned stornovala a proplacené peníze mě sebrala. Měsíčně okolo 2 000 Kč. Jejich protokoly o neoprávněné úhradě jsou NESTUDOVATELNÉ. Od žádné z ostatních ZP jsem takovou provokaci nezažila a určitě i u nich jsem se neúmyslně dopustila omylu. Vzhledem k měsíčnímu počtu ošetřených pacientů by lékař musel být génius. POZOR! řeč není o pochybení v léčbě, ale v administrativě! Tak jsem smlouvu s VZP vypověděla. To jste neviděli ten hukot! Část pacientů sice ode mne odešla (důvodem byly lepší úhrady různých specifických celkových onemocnění), ale ostatní pacienti začali volit jiné ZP. Pokud je mi známo jsou u nich dodnes a s jejich službami jsou spokojení. Reakce VZP? Měla jsem zvážit svoji výpověď za cenu drobných dárků( propiska a kalendáříček s logem VZP!). Inu, zbaběle jsem od svého rozhodnutí ustoupila. A proč? Kvůli pacientům z řad seniorů! Ti by se dostali do, z psychického hlediska, do těžce řešitelné situace. Takže co zvítězilo? Peníze nebo empatie. A považte, po půl roce po nuceném ukončení praxe ze zdravotních důvodů a odchodu do starobního důchodu jsem od VZP dostala výzvu k úhradě 2 000,- Kč za neoprávněně vykázaný výkon. Dodnes nevím zač.
Ano, se všemi komentáři souhlasím z celého srdce. Nabývám dojmu, že pojem "elegance" je sprosté slovo! Především mě irituje OBUV a zvláště ty příšerné "bufy" k lehkým šatům a div že ne "kecky"( pro mladší generaci historická obuv na kopanou), pohodlná, hlavně asi drahá, LEČ!
Na druhé straně chápu módní návrháře. Mají to těžké. Všechno krásné, estetické, už tu bylo. Vždyť taková 50.léta to bylo pro ženy skvostné období. KAŽDÁ byla půvabná, svěží a sexy. Muži nemuseli mít zábrany v tom, aby jí obdiv vyjádřili. V přesně(ne přísně) stanovených mezích byly projevy obdivu přijímány vstřícně. A všichni věděli kam kdo patří a co si může nebo nemůže dovolit. Nechci hájit jen tato léta, já je znám jen z filmů a módních časopisů. Ovšem nepopřete, že byla pro ženy lichotivá. Pro všechny! ženy.
Dnes je možná parketa k realizaci v multisexuální společnosti. Ale aby to nebyla ani ryba ani rak. Tak.
Poslední poznámka: současný módní "GURU" je, myslím si, postrachem všech žen! Nejen našich rádoby "celebrit" (viz Cena Thalie), ale i těch, které mají vkus. A není jich málo.
Naštěstí pro nás "plebs" jsme jeho kritickým posudkem vzdáleny tak jako Mars. A navíc nám může být ukradený! Souhlasíte?
"Svou oslavu "dožití se" slavím - jak chci, kde chci a S KÝM CHCI! Fakt, že významní veřejní činitelé přijali pozvání (máme demokracii, mohli odmítnout), ve svém nabitém pracovním programu, svědčí o něčem. A určitě ne o tom dobře se najíst a napít.
Šlo o soukromou oslavu, jejíž "propagace" se ochotně ujaly media. (Mé kulatiny nikdo veřejně neventiloval, a také to byla oslava hvězdná!).
Kritici! soptíte a závidíte, že vás nepozvali. Svědčí to o vytříbeném vkusu oslavence.
Taky nemusíte být všude.
Panu Zemanovi přeji hodně zdraví a především ještě hodně let s bystrou a i ostrou myslí. Jeho postřehy vejdou do dějin současné filosofie.
Ostatním přeji zezelenat černou závistí!
Vážený pane Jiránku. Mnoho lidí by rádo sedělo celé dny v útulné, vyšperkované pracovně a dělalo si legraci ze života (hodnotím "+") a z lidí kolem sebe (raději bez hodnocení). Dnešní vtip a hlavně anketa s ním spojená nesvědčí příliš o empatii, jak vaší osobně, tak i hodnotících spoluobčanů.
Docela bych vám přála situaci, spojenou s průtrží mračen, v důsledku čehož by se obrátil chod odpadního systému směrem do domu.
I ty ostatní činnosti, uváděné v anketě jsou nezbytné. Bifteček na sèvrském porcelánu ano, ale na jatka né.
Závěrem se podělím se zkušeností z praxe. Mnohokrát bylo srovnatelné vyšetření dutiny ústní celebrit (mužů i žen) našeho regionu se zážitkem pracovníka kanalizační čety.
Tolik k dehonestaci pracovních činností.
Ještě, že už nejsou mistři ostrého meče.
Zcela souhlasím; konečně někdo ukázal odvahu ke kritice. I mě titulek o pí Fialové zvedl ze židle. Jejího pana manžela nemusím, ale k ní jsem pocítila empatii a pochopení jako žena k ženě. Myslím, že se snažila o elegantní oděv, tak aby v Paříži nezklamala. Mám dojem, že paní Fialová je vcelku skromná žena, která ne, že se nesnaží, ale přímo nechce na sebe poutat pozornost. A přestože zastává profesně vysoké postavení na brněnské universitě, možná málokdo ze spoluobčanů ví, že všechna vysoce oficiální setkání se uskutečňují v tálárech a s odznaky hodností. Ovšem pak je úplně fuk, co pod ním máte oblečené.
Kloubouk-k dámě patří zdobná pokrývka hlavy, ALE! málokterá ji umí nosit. To si dámy, přiznejme. A paní Fialové to přišlo jako dobrý nápad. Taková tečka.
Co bohužel, vadilo byla obuv. Barva i druh. Ne každá žena se dobře cítí na podpatcích a důvody mohou být různé. Mohu-li poradit, nemusíme se potýkat zrovna s jehlovými podpatky nebetyčné výše. Lze zvolit stabilnější, ale současně gracilní podpatek, výškou tak maximálně do 5 cm a případné nepohodlí ještě eliminovat malou platformou. To ovšem předpokládá obuv šitou na míru. A dodržet barvu. Možná zrovna červená, v barvě kabelky by nebyla od věci. Zaznamenala jsem, že paní Pavlová objevila vynikajícího mistra v této oblasti, u nás doma. Snad by mohla seznámit. A nevěřím, že byl náš pan premiér skrblík. To víte, reprezentace není zadarmo. A závěrem dodávám, stylisty ať vezme čert!
V tom, co jsem si oblékla, se musím cítít pohodlně a sebejistě. Potom udělám dojem i na ostatní. Hlavu vzhůru!
tráví léto doma na zahradě v bazénku nebo u moře. Doma má ale svůj komfort a pohodlí, stravu na jakou je zvyklé a navyklý režim dne. Já jsem jela se svým synem poprvé k moři, když mu bylo 6 let. A to kvůli jeho zdravotním potížím-častá nachlazení a alergizující se kašel. V zimě pak do Vysokých Tater z téhož důvodu. Vyplatilo se a častá onemocnění ustala. Tři léta po sobě jsme byli na různých místech v Bulharsku. Při posledním pobytu -synovi bylo 8 let- tam řádila chřipka. A syn se nakazil (při procházce přímo nad ním člověk, nás míjející, kýchnul). Do druhého dne -katastrofa. Syn měl čtyřiceti stipňovou horečku, při venkovní teplotě 35, blouznil. Paralen zabíral jen málo. Jsem lékařka, věděla jsem si rady. Takže jsem syna trápila
pod chladnou sprchou a scháněla nekonečně led na obklady hlavy a prsou. Dvacetčtyři hodiny boje. Úspěšného a bez následků. Ptám se, co byste dělala vy? Jistě, alternativou je nemocnice. Následující si spočítejte sama. Zkušenost mě proto nutí poukázat na vaši nezodpovédnost.
Někteří jedinci si nedokážou odepřít, obětovat své touhy a přání. Tahle madam provedla hned dva neuvážené, lehkomyslné kroky. Jak jsem pochopila jela s dítětem sama, letecky a do zahraničí. Nezodpovědné. 1. Vzhledem ke svému stavu; dnes ráno jste v pořádku, za hodinu to může být jinak. Konstatování-jsem zdravá, je opravdu velmi odvážné tvrzení. Možná jste, možná nejste. V případě potíží, co pak?
- Tak malému dítěti je srdečně jedno jestli tr
Proč si nepoložit spíše otázku tak zvaně - na tělo: a máme my v ČR ještě nějaké osobnosti. Je těžké vést rozhovor s člověkem, který nemá co říct, s člověkem bez rozhledu a nadhledu. Kromě dílčích osobních úspěchů, aktuální rodinné situace, občas prošpikované drobnými skandálky, a "závratných" úspěchů v umělecké sféře není se současnými "osobnostmi" o čem mluvit. Ovšem na vině je moderátor. Ale kde nic není, ani čert nenalezne, natož aby vymyslel.(parafráze)
Tím, že jste odsoudila "papírovou" formu sdělování myšlenek, jste zavrhla staletí duševní činnosti lidstva. V učebnici dějepisu byste se dočetla (kdyby jste.četla), že vynález písma je jedním z největších projevů pokroku v dějinách lidstva a hned za ním následuje knihtisk. Ano, pokrok jde dál. Ale nejsem si jistá, zda je moudré blahoslavit zdroje pozn
Také já jsem "vyrůstala" s malým Bobšem a byl pro mě, nevím proč, v dětství knížkou č. 1. Asi proto, že kniha má hodně stran a já si po prvním přečtení vybírala a vracela se k různým epizodách. Máma ze mě šílela, protože právě tehdy se u mě začala vyvíjet čtenářská vášeň obecně a místo učení se...? No pamatujete si to. Vášeň mi vydržela dodnes. Ovšem nejen tahle vzpomínka mě vede k této poznámce. Jde o onu "povinnou" školní četbu. Ta nás provázela základní školou i později na gymnáziu. Čtu ráda, problém jsem s tím neměla. Reaguji na tu část článku - dojem z knihy v běhu času. I já jsem byla nucena poznat, že jinak dílo chápeme ve 20-ti, jinak ve 40-ti a jinak v 60-ti letech. A občas jsem si položila otázku, zda byl věk 16 až 18 let tím vhodným pro docenění toho, kterého díla. Mladý, nezralý člověk bez životního zkušeností nemůže v plné míře ocenit myšlenky, či hloubku toho, kterého díla. Takže kromě současných autorů se často vracím ke klasikům české i zahraniční literatury. A stále je co v těch knihách nacházet. KNIHU NIC NENAHRADÍ!
Ano, děti. Tuhle jsem si vzpomněla na komoleniny mého syna z raného dětství. Dodneška užívám místo jahody termín jutky jajutky. A asi ve čtyřech letech na dotaz co by chtěl v neděli k obědu, odpověděl "voskovku". Stálo nás to s babičkou nemálo přemýšlení než jsme došly k závěru, že se jedná o svíčkovou.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tónoucí se stébla chytá.
V tomto případě doufají, že jde o kládu!?