Umožnit kontrolu účtenek by měl umět každý z řetězců, ale není tomu tak. Za nejpříšernější příklad odporu k zákaznické kontrole považuji Penny:

1) asi úmyslně šetří prostorem, kde si vůbec lze účtenku prohlédnout a zkontrolovat dříve,

než s vozíkem vyjede z obchodu ven. Mají standardně úzkou a krátkou "předsíň", kde

do kontrolujícího vráží vstupující i odcházející zákazníci a dávají jasně najevo, jak moc

překáží. A že fakt překáží, to se nedá popřít

2) Striktně tvrdí, že platná je cena dle čárového kódu, ne ta na regále. Tam bývá občas

jiná, případně 2 různé u opticky nerozlišitelného zboží. A nikde žádný scaner pro

zákazníky, kde by si zákazník mohl zjistit, jak je to vlastně myšleno. Jen se divím, že

ČOI připouští, že ceny na regálech se smí lišit od cen dle čárového kódu, aniž by

prodejce byl povinen umožnit zákazníkovi kontrolu již během výběru zboží. Zvlášť

když nedává prostor ani pro kontrolu za pokladnou.

3) cenovky s názvem zboží jsou na regále pod zbožím, což u nejspodnějších regálů

znamená, že zákazník by si musel lehnout na zem na břicho, aby ji přečetl. Takže to

využívají k fintě, kdy do spodního regálu naskládají nějaké předražené a málo prodejné

zboží a pod něj cenovku s výraznou úžasnou cenou, ale téměř nečitelným názvem

úplně jiného zboží Nejlépe akčního, které už došlo, jen když vypadá podobně.

Tohle všechno nejsou chyby pokladních, ale nepochybně obchodní politika. Ano,

teoreticky existuje konkurence, ale jen ve větších lokalitách. A stará se ČOI?

Jenže to je o stáních zaměstnancích. Kromě nich ještě "úředničí" celá armáda úředníků samosprávních. U těch nikdo nesleduje žádné normativy pro počet tzv. uvolněných činovníků na 10, 100 nebo kolik obyvatel, platy mají

stanovené podle zastávaných funkcí a nikdo nebádá, do jaké splňují nebo nesplňují jakékoli kvalifikační předpoklady či praktickou pracovní průpravu.

Pracovní náplň kromě povinností delegovaných na samosprávy státní správou, jichž se mohou zbavit rovněž outsourcingem. Dost se mi příčí být osobní, ale žiju v obci, která tento stav ilustruje: cca 50 obyvatel, plně uvolněná starostka s příslušným platem, VŠ vzdělání samozřejmě nemá, přesvědčivou pracovní historii také ne. Na obecní účetnictví zaměstnává účetní nebo účetního na částečný úvazek, ten z účetnictví zná právě tak centrálně šířený systém obecního účetnictví, t. zn. že je zaškolený, nikoli kvalifikovaný ekonom. Plus další přídané dílčí úvazky - občas ano, občas ne, ztrácím v tom přehled. Když jsem se pídila po celkových nákladech na režii obecního úřadu (a jejich podílu na rozpočtu obce), tvrdě jsem narazila - náklady se nerozúčtovávají na střediska, protože prý to není povinné.

A kdykoli s zajímám, že by obec mohla také občanům zajistit nějaké potřeby (třeba hromadné objednání kominíka na jeden termín), dostane se mi odpovědí, že to není povinnost starostky. Prý všechno přesně podle zákona a tohle žádný zákon obci neukládá (občanům ano). Takže když se všichni tito "úředníci" přičtou k těm státním, je jich najednou nejméně dvojnásobek, kontrolovatelní nejsou a jejich efektivita teprve ne. Z jedněch daní

Ono to dává smysl. Nejhorší jsou ty odpadky. Z věčného žvanění o třídění odpadů se mi z třídění odpadu postupně stala nezvládnutelná obsese, takže už při prvním popsaném kroku nachodím zbytečné kilometry do jednotlivých "zásobníků:" -1)plasty, 2)papír,3) bílé sklo,4) barevné sklo,4) plechovky a jiný drobný kov,5) vybité monočlánky a pod,6) organický kuchyňský odpad, 7) obecný domovní odpad. A pak to včas odnášet do příslušných kontejnerů. A to nám slíbili ještě kontejner na textilní odpad, ten prý na skládku (a tudíž ani do popelnice) také nepatří. Zatím nedodali, vrší se mi. Myslím, že občas to stejně všechno všechno sesypou na skládku a prostě zase zvednou cenu za likvidaci komunálního odpadu.

Samozřejmě všem.

V ostatních bodech se asi ani jinak uklízet nedá, kromě toho, že po vykonání popsaného je ještě třeba otřít prach, ošmudlat pokecané nebo jinak znectěné plochy a setřít nebo vyluxovat podlahu. Dokud jsou příslušné plochy přístupné

a volné. Řeč samozřejmě není ani o špinavých oknech a obsahu polic a šuplat.

Takže jediný problém je na začátku- ten odpad - a pak buď doplácíte na politickou korektnost a dodržování doporučovaných postupů - anebo si ušetříte spoustu

práce navíc. .

Nejúděsnější zkušenost v rodině (ještě za socíku) byla, když švagr po otevření

rakve k nahlédnutí při rozloučení zjistil, že v rakvi není jeho matka, ale někdo úplně cizí. Přesto nechal pohřeb proběhnout (i když zamezil nahlédnutí kohokoli dalšího). Při věku a zdravotním stavu značné části smutečních hostů by to asi vyvolalo sérii

vážných až fatálních kolapsů v příbuzenstvu. Příslušná pohřební služba mu i tak

poslala celou fakturu za pohřeb, vždyť povedené obřady a žeh proběhly bez zával.

Chvilku se ještě handrkovali, že chtějí aspoň něco (a taky že dostali). Pozůstatky zemřelé matky ani její popel se už nenašly. Fakt je, že krátce na to švagr odemigroval, že v tomhle státě nebude. A je odemigrovaný dodnes. Nevymýšlím si, stalo se to v Ústí nad Labem koncem 80 leta a dodnes na to občas vzpomene mnohý ze zúčastněných pamětníků jako na příklad toho, co je v našem státě možné za bohorovného nezájmu státu (ta pohřební služba byla erární, jako tenkrát

všechno).

Z hlediska ruských cílů to má úplně stejnou logiku, jako každý jiný teror, individuální, institucionální a státní: zasévá strach a nejistotu, podlamuje

vůli se bránit, šíří pocit bezmoci. Nikdo snad nepochybuje, že Rusko vede hybridní válku, využívá všechny nástroje. Takže i tento. Standardizovaná fráze že "Rusko odmítá......" se už ani neobměňuje, ani se snaží doopravdy nikoho přesvědčit. Už toho odmítlo moc, včetně masakru v Buče. Je to prostě velká nařvaná gorila, na přesvědčování má prioritně pěsti a k tomu

něco naučených frází. Ale "přesvědčitelným" se nepochybně odměnit umí.

Takže názor pana Šmucra a podobných není ani tak otázka ínteligence,

jako spíš charakteru.

Souhlas, obrázkem situace jsou aktuálně ty slavné přijímačky, okolo kterých je teď tolik povyku. Ne, že by mi vadily pokusy o stanovení objektivních kritérií pro přijímání studentů, ale děsí mně to, že se předpokládá nějaká specifická příprava na přijímačky, ve škole i v rodině. Já jsem coby žák, student i rodič vždycky předpokládala, že na přijímačkách jakéhokoli druhu má uchazeč předvést, co je v něm uloženo průběžně, ne to, co se horko těžko nadrtil nebo si nechal nalít do makovice na poslední chvíli. Taky jsem se podle toho chovala i jako žák, student i rodič. Takže jsem nikdy nepatřila (ani moje děti) mezi nedotknutelné premianty, ovšem celkem nikdo nezpochybňoval fakt, že jsme jedinci s rozsáhlými znalostmi včetně oborů, z kterých nám zkoušení nikdy nehrozilo. Fakt je, že tento postoj kariéře vůbec nepomáhá. Je produktivní "pouze" při řešení konkrétních pracovních

nebo životních problémů. Sociální status jedince je ale dost závislý na tom, kam ho "pustí" nejdřív učitelé, pak nadřízení. A ti se právě, obávám se, rekrutují právě

naopak z jedinců preferujích loajální a nedotknutelné šprty, tedy vlastní lidský druh.

Na to, aby obec vypálila spoluobčanům zvyšenou daň z nemovitosti, ani nepotřebuje argument, že mají trvalé bydliště jinde. Já osobně mám trvalé bydliště přímo v obci a to již 20 let. To vše z toho titulu, že mám dům registrovaný jako evidenční číslo, tudíž (prý ) rekreační objekt. A nejsem ve vsi jediná, postižených je více. Došlo k tomu tak, že za času rudých bratří bylo nutné požádat o vynětí domu z bytového fondu. U nás konkrétně ve chvíli, kdy zemřel stařičký tchán, který zde trvale bydlel. V opačném případě mohly místní úřady příkazem dodat nájemníka, kterému potřebovaly zajistit bydliště z titulu zajištění bydlení pro zaměstnance

ve vybraných oborech (zde zpravidla pomocné dělníky do státního statku nabrané v cikánských osadách východního Slovenska. Anebo, což bylo v posledních letech

totality častější, stanovit povinnost prodat nemovitost určenému zájemci za cenu stanovenou státem. Což se tedy dělo běžně. A nic příjemného to nebylo. Důvod k vynětí byl zde dost jasný - obec neměla a nemá školu, obchod, pořádné autobusové spojení (autobus školák jezdí, jen když je škola a to jen do sousední vesnice do školy). Když jsme se my, postižení tímto socialistickým nesmyslem, přestěhovali na důchod (na přelomu milenia) na naše dlouholeté chalupy, zajímali jsme se, jak se stát plnoprávnými občany, dostali jsme pěknou studenou sprchu:

začala buzerace se stavebním úřadem. Prý nám domy neuznají za trvalé obydlitelné objekty, dokud nesplníme.......následoval výčet konkrétních i poněkud vágních podmínek. Jaké evidentně nesplńuje žádný ze zdejších obytných domů.

Asi je to jen jeden z mnoha a navíc ukusoval moc velká sousta. Neexistuje žádný kontrolní systém, hospodaření obce se kontroluj z úrovně jen potud, že musí být řádně zaúčtované všechny příjmy a výdaje. Moc nezáleží na tom, do jakých účetních kolonek a už vůbec ne na tom, zda výdaje byly vynaložené efektivně a měly smysl. Když jsem rozebrala náklady a způsob účtování ve vlastní obci, projevila jsem podiv, jak je možno takto utrácet a účtovat . Z úrovně krajského kontrolního orgánu mi bylo sděleno, že obec je suverén a může si utrácet, za co chce. Přičemž způsob volby zastupitelstva je také docela legrační - za kandidátkou

na malé obci nestojí většinou žádná strana, je to pouze lokální sdružení lodí, kteří se dohodli, že tedy budou vládnout a seženou si na to pár podpisů (7% voličů, což je na malých obcích pár lidí. Mnozí podepsaní ani nevědí, že jsou navrhovateli - je to neveřejná listina, podškrábli to s tím, že nemají námitky proti kandidátce). Nemyslím, že by to sicilská mafie dělala jinak.

Kdo z vás bydlících v malé obci ví, kdo u vás navrhoval obecní kandidátku, dokázal se pod to podepsat a vyvěsit to na úřední desce?

Ono to nezačalo porevolučním byznysem. Už za komunistů existovaly "kvalifikační předpoklady". A kdo to vzdělání podle nich měl mít, tak ho taky dostal, na tom se dohodli pověření soudruzi z příslušného OV, či KV KSČ se spolehlivými soudruhy

z příslušného stranického výboru té které fakulty. Ta úroveň a kvalita podle toho

vypadaly a bylo to poznat i na dálku. Koneckonců varovným signálem byla červená stranická knížka, stranické aktivity a zařazení do tzv. kádrových rezerv Nevím, proč se okolo toho v 90. letech cudně mlčelo.Tenkrát ani teď diplom nebo titul nezaručoval předpokládanou úroveň. Dnes je to složitější, cest a cestiček k zfixlovaným diplomům je mnoho. Místo honů na čarodějnice by asi bylo lepší

nedělat z formálních dokladů o vzdělání jízdenku ke kariéře jakéhokoli druhu.

Tam reforma územní správy byla fakt dílo. 2 x více krajů, než bylo, ale ani ve zmenšených krajích se krajský úřad se svým kvantem úředníků nevejde do

budov bývalých velkých krajů. Obcí je tisíce a každá má aparát a skoro každá kanceláře, kde topí, svítí, telefonuje. Uvolnění zastupitelé obcí jsou placeni na úrovni, na kterou by na běžném pracovním trhu neměli šanci a s žádným zákoníkem práce nebo pracovní dobou si hlavu lámat nemusí. Ti z nich, kteří skutečně usilují a blaho svých obcí a občas se jim i leccos zdaří, to dělají na vlastní nebezpečí a námahu - jejich hodnocení to nijak neovlivní. Škoda, že se zatím nikdo nenamáhal spočítat, jaké procento rozpočtu jde na úhradu režie (personál, objekt a provozní náklady) každého jednotlivého obecního úřadu a jaké procento na obce jako celek. Zbytek pak převážně z dotací všeho druhu, však na těch obecních úřadech jsou nejceněnější osvědčené dotační plačky, které vytáhnou dotaci i z dubového polena. Prostě nádhera.

Největší průšvih je to v momentě, kdy má pan manžel konzervativní výchovu. S tím nejde nic pokud žijete i v konzervativním prostředí, to vyvíjí tlak také. Zažila jsem to naživo, pokaždé to skončilo tak, že muž a hlava rodiny je tu od toho, aby odevzdal výplatu a byl připraven držet dveře, kdyby vpadla velká voda nebo nepřítel. Na to se připravuje vleže na faulenci poblíž televize a kritikou všeho, co ještě není doma zcela OK. Šla jsem moc ráda do práce a vyhýbala jsem se neschopenkám - když jsem se "válela" doma, čekalo se, že přitom i uvařím, aby měl teplé jídlo hned po návratu v práce. Nehledě na problémy s nákupem, to neuměl a nechtěl a já pak jsem riskovala průšvih s porušením léčebného režimu v neschopence. A dále pitomá teorie, že děti mají být do 3 let doma. Mne to naštěstí

už minulo, ale považovala bych to za druhé nevolnictví. I konzervativní politici by si měli uvědomit, že děti se již během raného stadia vývoje vyvíjejí velice rozdílně a mezi 2. a 3 rokem ten rozdíl může být i markantní Takže jak které - něco je sice dané geneticky, hodně ale také způsobem péče v batolecím období. Některé dvouleté děti už slušně chodí i mluví, jiné ne. Když jsem dávala 2 ze svých dětí od

2 let do jeslí, předpokládalo se, že nepotřebují plenu, stejně jako ve venkovských školkách přijímajících dvouleté. Jinak by dítě vrátili do domácí péče.

Příznačně 3 letá dítka dnes nosí plenky Pampers téměř bez výjimky. Taky ještě jako předškoláci chybně vyslovují, neumí pojmenovat barvy, nemají představu, k čemu slouží číselná řada aspoň do 5. Myslíte, že se teď rodí hloupější děti?

Ten rozsudek vypovídá spíš o soudci než o pachateli. Na právnických fakultách

je to asi v režii Feriho parťáků, fuj.

No, jak komu. Taky to nebylo zadarmo, musela se projevovat uvědomělost a vděčnost. A vždycky to bylo na úkor těch ostatních, ale tím se ti chvaliči už dnes

nepochlubí.

Ke všem hrůzám, co už vymyslel kdejaký diktátorský úchyl, přidal Hamás a jeho stoupenci další level - ten krvavý sadismus a radost z mučení, zabíjení a destrukce. Ti nebozí civilové jsou odporní tím, jak nad každým takovým aktem

předvádějí přímo orgasmus radosti. Jenže tím ztrácejí podstatnou část lidských atributů. Slitování je dost sebevražedná záležitost, leda z hóódně bezpečné vzdálenosti. A to je laciné.

Mně ty ukrajinské děti obecně přijdou ukázněnější a hodnější než ty naše, resp.

že za normáních okolností byly doma asi přísněji vedené. Třeba se se přizpůsobují

českému okolí.

Pokud zabije Izraelský voják palestinskeho civila, je to ve vojenské nebo policejní akci. Ta má svá pravidla. Nesmí do toho plést vlastní představy a ukájet přitom vlastní sadistické choutky Vraždí-li terorista z Hamásu bezmocného civilistu, je to jen jeho osobní volba. Civilisté oslavující a adorující činy těchto teroristů dávají jasně a veřejně najevo, že se s jejich konáním ztotožňují. Občas až do té míry, že

je napodobí. Vychovávají k tomu i ty své "nevinné "děti. Pak fňukají, že se jim děje křivda. Nedokáží vzít na vědomí, že v konečném důsledku si každé spáchané zlo tak či onak vybere důsledky, leckdy tak, že se obrátí proti původci. Takhle to funguje bez ohledu na zákony a konvence vymyšlené lidmi. To neplatí jen pro Palestince. Ale Gaza je tou pandemií nenávisti, adorace násilí a lži promořena už natolik, že nákazu v sobě nesou všichni, od malých dětí až po starce nad hrobem.

Snažit se s nimi koexistovat je sebevražedné, jejich soukmenovci téhož jazyka, náboženství i vzezření to dobře vědí a proto je mezi sebe nepřijmou a na jejich pravidla nepřistoupí. U Evropanů jsou takové snahy projevem slepoty a hlouposti

S pojmem "zneužívání zdravotnických služeb" bych polemizovala. Jen málokdo má nějaký plezír z toho, že po nekonečném sezení na vikslajvantu v nějaké leckdy velice neútulné čekárně se mu dostane desetiminutové audience u odborníka a výsledkem je leckdy jen další "odeslání" pacienta k dalšímu odborníkovi. Tuhle hru se dá hrát roky bez jakéhokoli terapeutického výsledku a je v našem zdravotnictví náramně oblíbená. Velmi k tomu přispívá to, že obor je rozdělen na desítky atestací a kterýkoli odborník vám kdykoli vysvětlí, že on je odborník přesně na něco a ne nic jiného .Ale statisticky je to zordinovaný pacient. Jako venkovan, který má ke všem lékařům daleko, už preventivně jezdím natankovat (veřejnou dopravu tu prakticky nemáme) a nadávám si, proč tam vůbec lezu, že jen projezdím majlant a stejně se kromě převodky dozvím jen, že si "mám si koupit v lékárně". Člověka pak zachrání jen, když skutečně zkolabuje a RZ ho odveze právě do té nemocnice. Protože autem by už tam sám nedojel. Takže zneužívá sanitu.

Mít kvalitní nemocnici, byť dál od bydliště je náramná idea. Jako venkovan ale opět konstatuju, že se do ní musí dát rozumně dostat. Podle zdravotnických oborů spádově patřím hned do několika. Do jedné z nich to sice vyhovuje co do kilometrů, ale nikoli dopravním spádem, takže je nutno kombinovat 4 autobusové linky, z nichž ne všechny denně jezdí. Nebo jet tam "na jelenu", tomu říkáme, t.zn ujít k tomu aspoň 4 km pěšky. Ty ostatní jsou v Plzni, většinou součásti FN v Plzni, ale kdo dává knížecí rady, ať tam zkusí zaparkovat a ještě dojít s holí nebo berlemi ke vchodu.

Já osobně jsem zavedení a propagaci až 4leté mateřské dovolené vyhodnotila jako druhé nevolnictví a byla jsem moc šťastná, že se mne to už nebude týkat. Souviselo s tím rušení a rozprodávání objektů krátce předtím vybudovaných jeslí a školek a komu se to nelíbilo, stejně k tomu byl dokopán nedostatkem míst a označením za krkavčí matky. Děti se tím pádem počúrávají do plen do š a více let

za potlesku odborníků, ti už zapomněli nebo nikdy nevěděli, že počůrávající se dítě nenechali ani v jeslích, natož ve školce. Teď za to máme dítka, která ve třech letech nerozeznají barvy, půlka dětí s "úřední" školní zralostí žádá o odklad školní docházky,maturuje se někdy po dvacítce. A to si nevymyslely matky toužící po dalších letech u škopku a sporáku místo profesní existence., On totiž protahovaný pobyt s vařečkou u sporáku někde v paneláku nedá inspiraci mamině ani dítěti. Ovšem experti usoudili jinak. Teď ať radí.

Stálým opakováním těchže floskulí nic neotočí. Prý platilo "až budou tlustý hubený, tak budou hubený studený". To už neplatí, teď je to spíš "až budou hubený studený, tak budou tlustý pukat sádlem". A vláda si hlídá, aby to tak bylo. Každá, nejen tahle. Důchodcům všem stejně a pokud možno co nejmíň, chráněncům papalášů se jejich kšefty musí uchránit, protože svoboda podnikání je univerzální hodnota ("Čest každé práci, která prachy nese", jak to zavedli komančové napříč sociálními skupinami) a nad žádnou výdělečnou aktivitou se nemá ohrnovat nos a diskriminovat ji. Tak si na své příjdou lichváři všeho druhu, provozovatelé hazardních doupat či organizátoři, komerčního sexu různých stupňů tvrdosti, "sběratelé" realit k pronajímání, překupování....

Jenom nechápu, kde strana, vláda a pánové Be

Nejsem feministka, ale je to typická ukázka toho, jak mají spravedlnost v rukou muži. Zvlášť u tohoto tématu přímo historicky. Pro značné procento mužů je násilník nebo, s prominutím, prasák, jen fajn parťák s drobnou vadou na kráse

Tedy, pokud by nešlo o vlastní dceru nebo syna. Chybí jim osobní prožitek, třeba

jen bezmoc toho slabšího případě ohrožení. Nebo jen obyčejná představivost. Hrají

standardně na straně přesilovky.