Zažila jsem již jako malé cca 7 leté dítě.hlavou mi probleskl pocit, že až zemřu,už nikdy,nikdy,nikdy,nikdy....se nenarodim a z toho co žiju teď už nikdy nic nebude.to slovo nikdy,mě tenkrát dostalo až do takové ztracené spirály, že to byl nepopsatelně silný a děsný zážitek.ted čekám krizi středního věku, naštěstí nepřichází a člověk už je tak nějak se vším v podstatě vyrovnaný.asi.
Nemůžeme mladé odsuzovat,sami jsme je tak vychovali.otazka zní,kde tento styl výchovy vznikl... Nás střední pokročilejší věkovou kategorii většinou rodiče vedli k práci, museli jsme doma pomáhat,po škole okamžitě pracovat,byl respekt k rodičům i učitelům,rodina a široké příbuzenstvo drželi pohromadě, věděli o sobě a navštěvovali se, kluci měli vojnu, holky umělý většinou vařit, mladí se brali kolem dvaceti let věku a dokázali se většinou postarat o dítě a fungovat.deti měli normální vývoj, hrály si venku,dokázaly se postarat v případě potřeby o svého mladšího sourozence, myslím že dřív děti byly celkově víc samostatné a min zhýčkané.dnes se rodiče prispusobuji dětem,div se jim neomluví když po nich něco vyžadují a to je všechno špatně.dite potřebuje hranice,je to důležité pro ně i pro okolí.jenze dnes je vše nastaveno tak, že rodiče se často musí přizpůsobit i když nechcou,jen aby jejich dítě zapadlo do kolektivu a nebylo terčem šikany.viz.moje dítě na gymnáziu došlo s pláčem domů, že potřebuje do tělocviku kompletní výbavu značkovou a žádný fake.pripadalo mi to naprosto zbytečné, ale pochopila jsem že pokud chce mezi spolužáky nějak zapadnout,je to nutné.a tak je to dnes ve všem.
Mě srazil řidič na silnici,kde jsem šla po levé straně a on nedával pozor,vyjel ze svého pruhu a nabral mě zezadu, byla to pěkná pecka, letěla jsem několik metrů.mels jsem vyrazeny dech, odřeniny a zvláštně mě bolela záda.ridic se zeptal,jestli jsem v pořádku,na odpověď moc nečekal a odjel.byla jsem v šoku,manžel přiběhl a stihl jen zapsat jeho SPZ.jeli jsme na pohotovost,kde mi doktor řekl, že mám asi narazene záda,ať jdu ráno do práce.potom se zeptal,jestli jsme autem,tak st si zajedeme na rentgen.na rentgenu doktor vyšel a řekl ať se ani nehnu,že mám zlomené dva obratle kompresní posunuté po páteři a úlomky blízko míchy.lezrls jsem cca 6 měsíců bez hnutí na tvrdé podložce bez matrace s polštáře.ucili mě znovu chodit.ale nejhorší byla psychika.od té doby mám panické ataky, agorafobii, depresi, klaustrofobii.nikdo mě z toho nedokáže dostat.od 19 let docela zničeny život.rific dostal podmínku na rok a mě dál tři tisíce korun.sam si podniká ,cestuje, prostě má se fajn.u soudu se mi s manželkou smáli.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Pavlova žena slouží této zemi a proto dostane nadstandard.a ostatní lidé, kteří tady odvádí daně neslouží této zemi,že musí pobírat nízké mzdy a důchody?