A on tu zhovadilost někdo sleduje? Pokud jo tak je mi těch zoufalcú líto.

Spíše by se měla udělat revize stávajících invalidních důchodců.Každý ve svém okolí má,tkzv. pseudodůchodce.

Ten problém "nepružní, pomalí a neumí s moderními technologiemi" se podle mne časem vyřeší sám. Předělem jsou zhruba ročníky 1980 a mladší. Ty již zastihly digitální technologie, sociální sítě a dynamicky se měnící trh již během dospívání a berou je jako samozřejmost. U těchto ročníků již rovněž byla samozřejmá výuka světových jazyků už na ZŠ.

Dále záleží taky na tom, co dotyčný doposud dělal. Čím víc byla pozice expertní, se zásahy do práva, ekonomiky a ICT, dobré soft skills a veřejné vystupování, tak tím vyšší pravděpodobnost hladkého přeorientování se na jinou příbuznou pozici i ve vyšším věku.

Samozřejmě vždy se můžou vyskytnout nedůvěřiví zaměstnavatelé s předsudky, ale jakmile výše uvedené ročníky zaplní ze 100 % pracovní trh, tak bude všeobecně rozšířené povědomí o tom, že na digitálu vyrůstal už každý. A taky bude těch starších ročníků víc, vývoj demografické křivky je jasný, takže prostě bude nutné z těchto skupin nabírat.

Je mi líto čím prochází váš manžel a vy jste silná žena. Přijde mi dost neomalené a necitlivé od doktorky její kruté sdělení. Proč se tohle děje vždyť to toho člověka deptá, ale i jeho okolí a není divu, ta jejich pravda nikomu nepomůže. Vždyť existuje tzv.milosrdná lež a vždy se má doufat, dávat naději a ne tak odporně a surově člověka zdeptat. Hodně síly přeji.

Držte se.

Hodně sil a ač to možná bude někomu připadat jako hodně kruté prohlášení, tak je lepší přát Vám, ať to postupuje rychle. Ano, zní to krutě, jenže on trpí, Vy trpíte.

Jako někdo, kdo byl do posledního dne jak se svou babičkou (rakovina), tak se svou mámou (pozánětlivá fibrosa plic) o tom vím opravdu svoje. A´t to bude trvat jakkoliv dlouho, stejně na ten poslední den připravena nebudete a bude bolet úplně stejně, ať přijde za měsíc nebo za ten rok a půl. A když je na tom takto a je zlý, opravdu... raději co nejkratší dobu trápení.

moje maminka náhle onemocněla rakovinou, vždy to byla úplně normální hodná ženská, ale nemoc to hodně změní. Na onkologii jí řekli 6 měsíců a ona to skutečně po těch 6 měsících vzdala a začala být tvrdohlavá a někdy snad i zlá. Starala jsem se o ní až do konce a někdy to byl očistec, ale pořád jsem si říkala, že za to prostě nemůže, ono to vědomí, že už vám moc času nezbývá musí být hrozné. Přeneste se přes to že je protivný, manžel si to určitě neuvědomuje a nedělá to naschvál, když to tak vypadá. Určitě si pro sebe říká, proč zrovna já?

Moc Vám držím palce!!! Mně se dementního manžela podařilo doma dochovat až do konce. Ano, bylo to těžké, ke konci hodně těžké. Ale zpětně vzato, asi mi to všechno nakonec víc dalo než vzalo a můžu se ráno sama sobě v zrcadle podívat do očí...

Hodně sil!!!

Ivetko, držím Vám ,všechny palce, a přeji hodně,hodně dil a lásky.

Jste obdivuhodná. Ale tak má manželství vypadat: slibujeme: "že tě nikdy neopustím... ve zdraví i v nemoci..." Jenže holt lidi jsou dnes zpovykaní a slibují jen pro "v dobrém". Jak dojde na "zlé", zdrhají.

Vy víte, že se manžel buď uzdraví nebo zemře.

Ale pán z článku neví, jak dlouho bude paní taková.

Souhlas. Zlaté moje špičky, rodina, pes, obyčejné radosti.. Láska v té naší rodině, i když občas řev kdo poseká zahradu a kdo nechal ležet ručník na zemi.. Myslím, že mám daleko šťastnější výraz, když jdu večer spát se svým večně frflajicím manželem.. I ta naše 18tka nám dá pusu na dobrou noc a ráno se na nás usměje.. Takový život jako má ona, bych já nechtěla. Ale zase, nejsem nejkrásnější pod sluncem no.

A frajirky jako Dopita rád máte?

Ale máte pifku na Soukupa,co vám udělal?