Sociální sítě, kde děti vymýšlejí, jak co nejvíce ubližovat rodičům, šikanovat je a týrat, to vše jen proto, že se je rodiče snaží vychovat a připravit pro život. Ale mají jen práva a rodí r jen povinnosti. Naše holčička se nechtěla doma podílet alespoň na úklidu svého pokojíku. Skříň plná věcí pro 3 holčičky a stále chodila v jednom oblečení. Pečlivě jsem ji vypravila, když kamkoli šla a poté se mi doneslo, že v listopadu šla chuderka v krátkém rukávů na akci školy atd. atd. Jedna její spoluzacka si sama udělala modřiny a fotky poslala na OSPOD, nakonec skončila v dětském domově, kde ji bylo údajně skvělé, protože si mohla dělat v 16 letech, co chtěla. Naše holčička chtěla také do domova, nakonec OSPOD vše prošetřil, posoudil její chování a navrhl umístění do diagnostického ústavu. Představa, že to bude pro ni ještě horší do života, jsme se rozhodli to vydržet. V 18 létech odešla k pánovi o 30 let staršímu, okamžitě otěhotněla, dítě porodila, nechtěla jej ani vidět, otce neuvedla a podepsala souhlas s adopcí. OSPOD nás informoval o možnosti péče, matka pána jí řekla, ať opustí dům, tak se pro dítě vrátila. Nikdy by mne nenapadlo, že se nám tohle může stát. Od 13 let, jen naschvály, vydírání ,bezcitné ubližování, lhaní, ponižování a výsměch. Dnes už bych nebyla tak rychle hotová s odsouzením rodičů. Měla vlastní rodiče, ve škole premiantka, inteligenci využívala k likvidaci rodičů. Už je to 4 roky, podepsalo se to na našem zdraví, každý den smutně bojujeme se životem. Jestli budou padat rozsudky s odškodněním za asociální chování dětí, tak to je špatně.
Tatiana má v oděské oblasti syna, po němž se jí stýská, válka se ho netýká, jen ona s dalším dítětem utekla před válkou a český stát jim již nechce platit životní úroveň, která se jí líbí. Chuděrky zůstaly na ubytovně s dětmi jen ony, protože ostatní si našli práci a bydlení, jen pro ně práce není a tak celé dny hledají, hledaji a nic.
Velmi silný příběh a logicky úplně správný názor. Jen opravdová maminka dokáže takto bojovat. Jen s tím vysvobozením to vidím s malou nadějí. Při láskyplné péči, a jestli se postižení netýká vnitřních orgánů, tady může být syn déle než Vy. Stala jsem se matkou až ve 36. letech a nedonošený syn měl už z porodnice prognózu těžké DMO. Představy, co s ním bude, až tu nebudeme byly strašné, ale daly mi sílu bojovat, ať je na tom, co nejlépe. Přejeme hodně sil, i když tuším, že nemáte, kde je nabrat. Jste dávno vyčerpaná vším, co Váš život obnáší, proto je to, co je v nadpisu článku. Úplně Vás chápu i Vaši nekonečnou zodpovědnost k synovi. Naše děti jsme přivedly na svět my a nikdo jiný by jim tolik lásky nedal. Přeji, ať je lépe.
Četla jsem tento příběh, když pátrali po totožnosti tohoto chlapce. Velice mne jeho neštěstí zasáhlo, hlavně špatná prognóza jeho zdravotního stavu. Koukala jsem na fotku a moc si přála, aby měl šanci na uzdravení. A dnes mám šťastný den, že se probral z bezvědomí a bojuje s velkou podporou rodiny a zdravotnického personálu. Mám radost a přeji hodně štěstí a síly, aby to zvládal a bylo to, co nejlepší. Posílám kousek srdíčka a malý příspěvek.
Zase článek bez správného nadpisu a komentáře. Paní netuší, jak děti uživit. Tušila to, když si jedno po druhém dělala ? Porodné a rodičovský příspěvek přivedl na svět tyto děti bez naděje na budoucnost. A rodí se vesele dál a my všichni živíme takové příživníky společnosti, kteří jen natahují ruce, aby se někdo postaral. Proč toto vláda podporuje. Nač jsou přivádění na svět děti, které kolem sebe normální život nevidí - vlastně pro ně bude normální žít stejně. Kdo chce dítě, tak ho uživí i bez podpory - matka a otec bez výmluv zakrývajících nezodpovědnost a lenost.
Je mi špatně z toho, že se řeší komfort uprchlíků a domácí jsou v podstatě ponechání osudu přesně ve stejných situacich. Pocházím s Brna, mám tam celou rodinu. Bydlím 200 kilometrů od ní. Proč ? Přestože nemáme na to házet peníze do bezedné nájemní popelnice. Naši lidé čelí úplně stejným situacím, včetně těch zranitelných skupin a nikdo to celé roky neřeší, ať mají příjem nebo ne, v závěru žijí stejně povětšinou v bídě - máš příjem - nedosahneš na dávky, nemáš příjem dostaneš dávky má přežití. Je to začarovaný kruh, z kterého není úniku. Nedovedu si představit, že bych takto živořila. A určitě není namístě řešit cizí, ale pomoci vlastním. Ukrajina je obrovská země a válka jen na malém území. Většina je tady pouze z ekonomické prospěšnosti, doma by jim totiž nikdo nic nedal, jen tak, jako u nás
Bohužel, normální člověk má z takové karmy, až radost. Každý z nás má zkušenost osobní nebo z okolí se zloději a obvykle také s tím, že policie nic nevyšetří. Hmotnou škodu nikdo nenahradí, ale podstatná je škoda psychická, kdy člověk přichází o pocit bezpečí a klid - cítí se ohrožen. Je jedno jakou barvu pleti má, ale bohužel toto etnikum umí jen natahovat ruce. Nemají společnosti co nabídnout, ale nárokují si životní úroveň lidí, kteří ji mají za cenu plnění celoživotních povinností. Očekávají, že všichni pracující lidé jim budou zadarmo kdykoliv k dispozici - např. lékaři, úředníci apod. a ostatní. Nerespektují nic, co se jim nehodí. Jsou to příživníci společnosti a jejich kriminální činy ničí normálním lidem životy. Každý, kdo chce žít bez povinnostį a zodpovědnosti k sobě, by měl pochopit, že
že stát ani společnost nemá důvod k zodpovědnosti k němu.
Jei zle z lidí, kteří se cpou do cizí země, kterou jeho předci nevybudovali a ještě si nárokují práva. Každý normální člověk si také vybírá a rozhoduje o tom, koho si do svého domova pozve a neumím si představit, že by se mi do domova někdo vnutil a poté si vynucoval právo zůstat. ??? Stát by neměl vůbec zdůvodňovat, proč se rozhodl povolení neprodloužit. Asi tak.
Soud nechce nikoho trestat, jen umožnit dítěti žít v klidném prostředí bez špatného vlivu matky, která není schopna respektovat práva otce. Kdo nezažil, tak by neuvěřil, co zhrzené sebestředné " matky" dokáží. Jsem to dítě, které muselo poslouchat šílenosti nejhrubšího zrna na otce a závěrem: když s ním půjdeš, tak tě zabiju. Nenávist, jen se na mne podívala a vybíjení zlosti. Výsměch všem okolo, kteří se jí snažili domluvit. Nechápu sobecké " matky", které se mstí prostřednictvím dítěte. Všichni jsme smrtelní, když odejde z nějakého důvodu ze světa jeden rodič, měl by tu být pro dítě ten druhý. Také jsem se stala matkou a dělala vše proto, aby děti vyrostly v úplné rodině. Manžel měl z předešlého manželství děti, kterým jejich matka tloukla do hlavy výmysly. Začali jsme se s nimi stýkat, až byli dospělí a nestačili jsme se divit. Některé lži byly vyvráceny úředními listinami. Bylo mi jí líto, dětem rodiče nemají. Za člověka mluví činy, maminka střídaá partnery a tatínek znovu zasadil strom, opravil dům a má další rodinu. Takže tak.
Je mi už nic z hloupých lidí, kteří si stěžují, že jim stát dal malý důchod nebo, jak je možné, že jim nedal žádný. Jsou trapní. Důchodové pojištění je POJIŠTĚNÍ, podle výše pojistného, které zaplatil je vypláceno pojištěnci plnění - DŮCHOD. Když se placení vyhýbal celý život, pojištěncem se vlastně nikdy nestal. Když například vyhoří nepojištěný dům, nikoho snad nenapadne obíhat pojišťovny a požadovat plnění. Pro paní bylo výhodnější hospodařit s manželem na svém, je pro ni štěstím že byla povinnost pracovat a díky tomu měl manžel důchod a ona bude mít vdovský. Nezaplatila nic a Určite by se nestačila divit, kolik pojistného za celý život odvedli lidé, kteří mají slušný důchod. Je mi z takových lidí hodně zle.
Milí komentující, čtu ten článek a silně mi připomíná naši dceru, která si vzala do hlavy, že její postižený bratr má více pozornosti a nic nemusí. Od 13ti let všude hrála zanedbávanou dívku, my jsme nerozuměli situacím, pochopili jsme až zpětně, kdy jsme poskládali celou skládačku. Také chodíš v jednom oblečení, i když měla plnou skříň oblečení na výběr, pro vysvědčení si šla v oblečení, které měla k ohni na zahradu apod. Je to na dlouhé a velmi bolestné vzpomínání. Vyhledali jsme samozřejmě pomoc psychiatrický, avšak smála se, jak jsme trapní a paní doktorka doporučila, že je to na diagnostický ústav, co vyvádí. Rodina i přátelé nevěřili, taková tichá holčička a když zažili její sprosté chování, byli v šoku a říkali, že je to ještě horší, než jsme informovali. Vymodlene dvojčátka v 36 letech. Harmonické rodinné prostředí, vlastní rodiče, domek se zahrádkou, metla posluhovacka. Dnes je jí 20 let, žije se 49letym deviantem, sdělili nám, že je jim nás líto, protože neprovozujeme sadomaso sex. Premiantka, školu nechala, v 18ti letech šla za svobodou, otěhotněla, dítě nechtěla, ale na potrat bylo pozdě, holčičku si ani nenechala ukázat a podepsala souhlas s adopcí a jsem vděčná druhé babičce, že se pro ni do porodnice vrátila. Že své rodiny si dělá blázny. Prostě pořád to stejné lhaní, podrazy, výsměch ...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
A kdo se postará v nemoci a ve stáří o Vás, když si budou vsichni jen užívat život, bez jakékoli zodpovědnosti k druhým ? Život má zpravidla stejné fáze. Plivat sobecky rodičům do tváře Vám jd. Ale i Vy budete stará a možná bezmocně koukat na strop, bez lásky a zájmu v sociálním zařízení, kde si někdo odkroutí svoji směnu a dá Vám jasně najevo, že ho nezajímate a neotravujete. Karma je pro sobecké existence zdarma.