Zubařů je na menších městech prostě málo, ať Šmucler mele pořád dokola co chce. Problém jsou i specialisté, revmatologové třeba. Někdy jsou i až nesmyslné čekací doby. Tři-čtyři měsíce, ale i půl roku.
Kdyby jenom to,v Havířově neseženete praktika,dětského o zubaři ani nemluvím.....nám pojišťovna po odchodu zubařky do důchodu doporučila kliniku v Ostravě,byli jsme rádi,není to tak daleko.Preventivní vstupní prohlídka zdarma,ovšem zubní hygiena 1900,oprava jednoho zubu od 3600 kč až .......pro mnoho lidí nedostupná péče.
Bohužel je to tak, známé maminka už jen leží,je zcela odkázána na pomoc druhým. Ale, protože není dezorientovaná,tedy není dementní a dokáže, když dostane do postele talíř se lžící, jídlo sama sníst,tak je jen ve stupni 3, přitom se o ní musí starat jako o plnohodnotného ležáka.
manželova maminka,91 let,nemůže se sama pohybovat protože padá,sama se neumyje ani nepřevleče...má uznaný 1.stupeň.to je 880 kč.protože se sama nají,jídlo jí samozřejmě musí někdo připravit...co k tomu dodat.........
Tady se ale jedná o příspěvek na péči, nikoli invalidní důchod. Tedy jde pouze o další podporu v případech, kdy postižený potřebuje částečnou pomoc jiné osoby. Navíc jsou i další příspěvky, kupříkladu na mobilitu apd.
Asi o nikoho nepečujete,já ano,takže vím že je to zoufale málo(otec,87 let,bývalý horník,plíce a srdce nemocné,nevidí.příspěvek 880 kč.)ano má větší důchod,naštěstí.jedno okoupání soc.službami 450 kč.nic jiného nevyužíváme,pečuji sama.na žádný jiný příspěvek nemá nárok.
Jak pisu nekde vyse, pecovala jsem o maminku radu let a zadny socialni odbor vam v zasade v nicem nepomuze, max v pridpevku na peci, ale pecovatelek je malo, takze chodi omezene a kdyz ma rodinu, tak nechodi vubec,, praktik taky neporadi, bohuzel
Přesně tak,máme úplně stejnou zkušenost, jste v tom sami
Starám se o maminku 7 let z toho je na plenách a nepřála bych to ani největšímu nepříteli. Můj osobní život šel ůplně v niveč jsem důchodce ale jen tiše závidím důchodcům,Babička 94 let já58.Ale má se bábi dobře.
Jsme na tom stejně,jen jsme na to se setrou dvě.i tak je to strašně náročné.vše planujeme s kalendářem v ruce.je to práce 24/7a jste v tom sami.oslovili jsme několik mobilních hospiců a nepomohli,maminka má Alzheimrovu demenci a oni se starají spíš o onkologické pacienty.sociální služby ji přijdou vykoupat(samozřejmě je to placená služba)ale jinak moc nepomůžou,že by u ní pobyly aby jsme mohli odejít obě,na to nemají kapacity.smutná realita....
Jsem ve starobní důchodu. Pečuji teprve 2 měsíce o 88 letou matku po CMP. Bohužel sama, bratři zemřeli, takže není nikdo jiný. Jsem už vyčerpaná, hlavně v době, kdy matka v noci nespala. Nyní je na prášcích, takže se aspoň trochu vyspím. Hned po návratu z nemocnice jsem zažádala o příspěvek na péči, protože pomoc ze strany sociálních služeb je finančně náročná a z důchodu to hradit nemůžu. Ovšem vyřízení trvá měsíce a mám obavu, zda vůbec dostane to, na co má nárok. Takže musím vydržet, snad to zvládnu.
Drzím vám palečky,pečujeme o maminku 8 let,Alzheimer,sestra si je vzala s otcem k sobě,já už jsem 2 roky v důchodu,tak docházím.i když jsme na to dvě,je to strašně náročné.pořád musí být jedna k dispozicí,neustále plánujeme s kalendářem v ruce,moc velkou pomoc nečekejte,všechny sociální služby,pomůcky,podložky,kosmetika jsou drahé.praktický lékař nepřijde,není to prý povinnost.tak válčíme jak se dá.mamince jsme když ještě vnímala slíbili,že zemře doma.dnes vím že kdyby jsme věděli jak to bude těžké rozhodli by jsme jinak.
Krásně a pravdivě,taky jsme celý život pracovali,vychovali 3 syny,dopřáli jim co bylo v našich silách a finančních možnostech,vystudovali a pracují,nikdy jsme nežádali o žádné sociální dávky,těšili jsme se do důchodu.......a teď je v nás jen hořkost ,jsme bráni jako nějaký odpad společnosti...je to smutné
V roce 2006 mně praskla výduť na mozku a okamžitě krev zalila mozek. Nebylo mně vůbec nic a najednou jsem nevěděla o sobě. Kdyby dcera doma nebyla a zároveň nebyla zdravotnice, bylo by po mně. Tehdejší primář neurochirurgiie v Brně Bohunicích říkal, že to nebylo v hodině dvanácté, ale už po. Podařilo se a začala jsem od nuly. Byla jsem a jsem pořád šťastná a vděčná. Děkuji tehdejšímu primářovi Smrčkovi a mé dceři, že jsem zůstala na světě. Nikomu bych něco takového nepřála! Bylo mně tehdy 43 let.
To jste měla velké štěstí,moje sestra na aneurysma zemřela,bylo jí 45 let 😥😥
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Škoda že nebojoval o život své partberky.....